Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Odpoutat se…

Pouta: Pouta v nás, Agentura Casey Hradec Králové 2010, celkový čas: 51:40

 

Pardubická Pouta už dávno nejsou jen jedním z nástupců někdejších Poupat. Kapela prošla řadou personálních změn, dokonce se rozpadla a v jiném složení znovu dala dohromady, až se přímá kontinuita téměř vytratila. Stále sice existuje pojítko s Poupaty v osobě zpěváka a kytaristy Radka Nováka (a také jeho sestry Šárky Fuchsové, která ovšem v poslední sestavě Poupat nezpívala), avšak při pozorném poslechu alba Pouta v nás zjistíme, že rozdílů je možná víc než shod. Dnešní Pouta vedle Radka a Šárky (která vedle zpěvu hraje na flétny) tvoří Ivan Šmejda (kytary, klávesy, zpěv) a David Brom (baskytary, zpěv). Pouhý výčet nástrojů stačí k tomu, abychom si některé odlišnosti uvědomili (Poupata hrávala mj. s kontrabasem a především bez kláves).  Pouta se představují jako eklektický soubor, který čerpá z pokladnice českého i světového country, folku a trampské písně (v tomto pořadí). Tomu odpovídá i dramaturgie alba, seskládaného z písní různých českých i zahraničních autorů. Pouta tím připomínají Nezmary v jisté fázi jejich dráhy. K nezmarovské škole (existuje-li něco takového) Nováka & spol. navíc poutají dvě písně a jeden text Luboše Hrdličky a kombinace kláves s akustickým folkovým zvukem a stavba vokálů. Vedle Nezmarů Pouta kráčejí po cestičkách, které kdysi dávno vyšlapali Fešáci (předehra O ptácích a lidech), staří Rangers (Opona s hostujícím Milošem Dvořáčkem) nebo raný Žalman (Když zpívám). Ze světových vzorů člověka okamžitě napadne Radkův oblíbený Denver, a to nejen kvůli zařazení písní For Baby (zde s českým textem) a Gospel Changes, použitých již na tributu Eagles & Horses, jehož byl Novák protagonistou.  Mezi autory písní najdeme vedle už zmíněného Luboše Hrdličky Petra Havrdu (titulní Pouta v nás), Radka „Píďu“ Bartoše (píseň Malíř, kterou si Šárka přinesla ze svého předchozího působiště ve skupině Pidilidi), Miloše Dvořáčka (Opona), Gordona Lightfoota (Ještě dýchám) a dokonce i Víťu Troníčka (Toulavý boty, píseň z raného repertoáru Poupat s textem Radka Nováka). Právě nedostatek původního repertoáru považuji za úskalí, se kterým budou muset Pouta v budoucnu bojovat. Natočit po tolika letech existence a personálních zvratů debutovou desku bylo sice žádoucí, avšak album seskládané z převzatých melodií až příliš nutí porovnávat s originály. A nejen s originály. Řadu písní Pouta v minulosti hrála na koncertech či natočila na demonahrávkách v jiném složení, a tak lze porovnávat například Šárčin zpěv s řezavými vokály Andrey Troníčkové nebo s projevem Pavly Bělíkové. Rovný a jen úsměvem zdobený hlas Šárky Fuchsové vychází ze srovnání dobře až výtečně (jen je škoda, že nějaký producent nepohlídal příliš otevřenou výslovnost – například „za co jsem bEla tvá“ v Poté…). Že je hlas Radka Nováka mnohem lépe stavěný pro country než pro folk, víme už od dob Eagles & Horses. Možná i proto se tedy Pouta rozhodla natočit countryovější až popovější desku, než by se možná dalo očekávat podle koncertů. Ke zpěvům doplňme, že hlas Ivana Šmejdy je až překvapivě univerzální (sedí mu trampská poloha v Nikdo neví i jazzové harmonie v K pólům vzdáleným). Aranže písní, jak jsme již naznačili, mají v řadě případů blízko ke country a svou uhlazeností i k popu. To samo o sobě není chyba (navíc i díky účasti řady hostů je album pestré), ale kapela se bohužel nedokázala odpoutat od některých příliš kýčovitých (tedy „popových“) textů. Škodí jí veršovánky jako „Ptám se za co jsem byla tvá / teď už asi jiná víc ti dá“ (Poté…) nebo kostrbaté „Ó když zpívám slova k hvězdám posílám / Ó tak mívám prosbu k té co jen já s tebou mám“ (Když zpívám). Sentimentální Toulavý boty jsou proti tomu poezie (navíc každý epický text je v tomto žánru bodem k dobru).   Zmíněné výtky nic nemění na tom, že to Poutům hraje a zpívá velmi dobře. Deska je kvalitně nahraná, má velmi pěkný booklet. A kvůli tomu všemu budu zvědavý na to, čím nás kapela překvapí v budoucnu. Najde ve svém středu či mezi externisty tak kvalitní autory, že se dokáže odpoutat od svých starých vzorů a vykročí směrem k větší originalitě? Našlápnuto má a mezi českými country (nikoli folkovými) skupinami by jednou mohla být hvězdou.

 

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk 11/2010

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.