Poslední výstřel: Rozhodně nečekejte sex, Indies MG 2009, celkový čas: 44:04

Před pěti lety debutovala albem Bingriwingri skupina Bratři Orffové v čele s Ivanem Gajdošem, pro mne osobně největším překvapením roku 2005 na české scéně. Už tehdy však existovala také demonahrávka Gajdošovy druhé kapely Poslední výstřel. “Bratři Orffové hrají klidnější hudbu spíše k zamyšlení, zatímco Poslední výstřel je veselý, radostný. Jde o dvě zcela odlišné kapely, i když já jsem v obou většinovým autorem,” vysvětloval kapelník v loňském rozhovoru. A já jsem v komentáři v Deskách burze psal: “Z tvorby Ivana Gajdoše dávám jednoznačně přednost melancholickým Bratrům Orffům. U Posledního výstřelu ocením sem tam nějaký vtípek, uznávám, že jde o dobře zahranou muziku a o projekt vytvářený se zdravým nadhledem, nicméně při tak vysoké koncentraci humoru se ztrácí sdělení.”  Zkusme se na oficiální debut Posledního výstřelu podívat podrobněji. Pánové z Posledního výstřelu (v čele s Gajdošem, avšak zapomínat nesmíme ani na zbylé členy Simona Piláta, Břetislava Koláčka a Petra Odstrčila a spoustu hostů) dovedou hrát dobře, důvěryhodně, zajímavě. Ve zvoleném žánru je to však nutné. Kdyby totiž rozpustilé a textově mnohdy do extrému dovedené písně nestály na solidním hráčském základě, celé album by se rozsypalo jako toaleta z karet.  Mluvím-li o “zvoleném žánru”, měl bych se pokusit jej nějak definovat. Velmi zjednodušeně je Poslední výstřel rocková kapela. Jenže rock zde slouží pouze jako odrazový můstek, od kterého kapela odskakuje tu k folku, tam k povedené parodii na hiphop, jinde ke country a onde zase k reggae nebo ska. Zvolený styl někde koresponduje s textem (hudební přitvrzení v souladu s textovým přitvrzením v Ken 4), jinde otevírá posluchači nové obzory (díky ostrým kytarám se z dětské říkanky Krtek stává málem horor), případně pomáhá vyznít zvolené jazykové vrstvě. Například nedvědovská parodie Fak mi nevadí s neustálým opakováním slůvka “fak” určitě vyzní lépe v hiphopovém kabátku, než kdyby ji pánové zpívali se španělkou. A naopak záměrně neumělou angličtinu ve Vinetů kaminksůn akustické folkové podání zdůrazňuje.  Album obsahuje 21 položek, ale nelze mluvit o 21 písních. Sama kapela v bookletu vtipně některé z nich označuje písmenkem K jako “krátká (kravina)”. Jiné skladby mají hvězdičku, což znamená “kontroverzní text, nevhodné pro mládež do 16 let”. Takových písní na albu najdete pět a je pravda, že většinu z nich bych se dětem neodvážil pustit. Budeme-li však skladby Ivana Gajdoše brát jako cvičení na téma “napsat co nejnechutnější text bez použití vulgárního výrazu”, jde o etudy často povedené. V písni Voajér je sice nejextrémnějším slovem “zadek”, ale spojení optimistické hudby, radostného přednesu a deviantního tématu zní úchylněji než téma samo. V písni Banán Gajdoš freudovsky rozklíčovává inspiraci jednoho z nejslavnějších děl Andyho Warhola. A v titulní Rozhodně nečekejte sex tedy sex rozhodně čekejte, a to včetně velmi explicitních pasáží. A to opět bez vulgárních slov, s výjimkou “citoslovce” fak. Ivan Gajdoš má extrémní humor (který bohužel místy moc vtipný není) rád. Mezi všemi těmi banány a zadky vesele zazpívá “Jsi jako mrtvola la la”, dětem nabídne “milou” písničku “Letí kulka letí / koho asi trefí / srnu brnu, bobra snad / zvířátka mám strašně rád” a dívkám vezme všechny iluze o Kenovi a Barbie. Považuji takovou koncentraci humoru a “humoru” za škodlivou. Kdyby pánové některé zastydle pubertální hlášky obrousili, více by vynikly skutečně vtipné pasáže jako “Chovní ptáci potřebují tvoje sbírání”, “Zapni nahrávání, nahrajem zapnutí” či “Můj tata má klepeta / A můj tata má rybí prsty”. Moudra jako “Kámoše si nevybereš, kámoš je ten, kdo na tebe zbyde” pak svědčí o tom, že pod nánosem humoru nabízí i Poslední výstřel špetku zamyšlení. Na albu Posledního výstřelu rozhodně nečekejte nudu. Je to deska hravá, hříčkami přeplněná. Protože se na ní navzdory názvu objeví i sex, nedoporučil bych ji dětem. Přesto jde o album pro děti: Pro ty děti, kterým už dávno bylo 18, ba i 30, ale které se ještě stále zasmějí slovu “zadek”, podobně jako to dělaly v pubertě.