Papoušek pana Semtamťuka

Ponožky pana Semtamťuka – Máme doma papouška, Hnízdo records 2008, celkový čas: 55:18

Pan Semtamťuk byl velmi podlouhlou kreslenou postavičkou před asi třiceti lety, v době, kdy slovo komiks bylo exotické. Měl duhově pruhované ponožky na nohách velikosti asi tak šedesát. Ponožky pana Semtamťuka je kapela hrající něco jako trampský dixieland. Nevím, jestli ten termín je košer, ale snad je srozumitelný. Na této desce bych řekl, že to je ještě občas říznuto zřetelně kutálkou z cirkusové manéže.Deska Máme doma papouška je věnována dětem a obsahuje písničky většinou o zviřátkách (Milostné zviřátko uděláme z vás, jak kdysi napsal klasik). Takřka celá je autorsky dílem Tomáše Suchého, kytaristy, banjisty a zpěváka kapely. Dále je tu jeden zhudebněný Tolkien a tři spolupráce na písničkách ze strany členů kapely z celkem 23 písní alba. Složitější to je s výčtem interpretů – zde kromě současných a občas i bývalých členů kapely, výrazný podíl mají hostující zpěváci – Zdeněk Vřešťál (sólo 2x), Václav Koubek (3x) a Jana Modráčková Kaplanová (4x). Ale hostů je zde víc, bicí a perkuse asi na třetině písní třeba hraje Camilo Caller z KOA. Bohužel z bookletu se nedovíte, kdo je kmenový člen kapely, kdo host. Písničky jsou náladově rozmanité, od prakticky jednoduchých rýmovaček s funkčně komickými prvky v hudbě, přes absurdní příběhy až po čistou lyriku. Hezká myšlenka je vložit do playlistu tři jednohubky na téma Bídák zřízenec, které na stejnou základní melodii a základní téma (chaos v ZOO, neboť usnul zřízenec) vždy vyprávějí jiné gagy založené na slovním humoru. Inu, žijeme v době seriálové. Koubkovy písničky jsou pitvořivé, jak se dá čekat, Jana Modráčková je civilní a lyrická, a zejména Afrika je tak hezká píseň, že vlastně je dětská jen jaksi navíc nad základní rovinou. Zdeněk Vřešťál zpívá Slonici poněkud posmutněle, ale i takto lze příběh uchopit a pochopit. Naopak v Molích dýcháncích je příjemně hospodsky odrhačkový, jak ti moli, co jsou na mol. Nejčastěji ale zpívají Ponožkáři Vladimír František Mužík a Tomáš Suchý, který zpívá v nadpoloviční většině písní.  Dětskému publiku je přizpůsobena i délka písní, jen ve dvou případech přesahující tři minuty. A to jde ještě o dvě varianty téže písně. Děti asi nezarazí ani poněkud drastické výjevy, jako je setkání s lidojedem, ostatně jak se praví v jiné písni, děti mají rády horory. Nejen lidé, ale rovněž různá zviřátka dojdou v písních různých újem. Učitelé biologie asi zatrnou nad biologickými nesmysly (velryba polyká koráby, slepýš je had), ale pro vtip je možné leccos a děti z toho vyrostou bez trvalé újmy na zdraví. Naopak je jistě potěší představa, jak ve velrybě spolykaní námořníci pijí rum, až je z toho velryba opilá, nebo jak na cestě do Dobříše přejeli slepýše, který má na zádech klikatý otisk pneumatiky, takže vypadá tak trochu zmijovitě. V některých písních Ponožky připomenou Banjo band Ivana Mládka jak stylem muziky, tak třeskutým textem. I když, mám pocit, že energie je ve starém Banjo bandu více. Ani zde mi ale většinou ani nevadí, že občas přízvuk zabloudil, a sokolské pěvecké sbory mne spíš pobaví, než bych si nad nimi vzdychal, jak je nám ve sborovém zpěvu swing cizí.  Kromě už zmíněné Afriky mne potěšil i zbytku se vymykající Tolkien (Zpívejte tiše), lyrická Když sluníčko stůně, dětský a capella spirituál Mistr smraďulíny a Když potkáte dinosaura v Koubkově interpretaci. Deska je vybavena jako digipack s pestrobarevným obalem působícím africkým dojmem, nahrána je čistě a nepřeplácaně ve studiu 3bees, a myslím, že patří k tomu lepšímu, co můžete dětem strčit do přehravače v době, než se samy zmocní stahování na internetu. Zejména proto, že nenásilně dokazuje, že čeština je hravý jazyk a komika jazyková a situační dokáží jít ruku v ruce. Vidím-li, jaké “štěpné” verše se prodávají často na dětských leporelech a jiných knihách pro mladé čtenáře, musím se Tomáši Suchému docela poklonit.