“V arabštině neexistuje pojem dialog. Slovo, které se zde obvykle používá, znamená spíš vyjednávání,” vysvětloval nedávno Tomáš Halík. Jiří Pavlica sice zatím – pokud vím – s arabskými hudebníky nespolupracoval, avšak nejrozličnější dialogy jsou jedním ze smyslů jeho muzikantského a autorského přístupu. Vzpomeňme na albové rozhovory s Emilem Viklickým a Zuzanou Lapčíkovou, s Vlastou Redlem a AG Flekem, s japonským muzikantem Yas-kazem, s Jihoafričanem Dizu Plaatjiesem nebo s polskou skupinou Muzykanci. Z momentů dosud nezaznamenaných na hudební nosič připomenu například společná vystoupení s Bengálcem Mohsinem Mortabou nebo se sámijským pěvcem Wimme Saarim na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Podíváme-li se na seznam účinkujících na novém koncertním albu Hradišťanu, je nám ihned jasné, že zde půjde o pokračování v této usilovné – a většinou zdárné – snaze navazovat dialogy s muzikanty různých žánrů a z různých kultur. Vždyť na načrtnutí čtyřúhelníku Hradišťan – Filharmonie Brno – bubenická skupina Jumping Drums – skupina hrdelních zpěváků z Altaje Altai Kai by si u nás mnoho tvůrců netrouflo. Jiří Pavlica však nezůstal u pouhého spojení. Jde spíše o propojení, hledání styčných prků i těžení z rozdílů. Ukolébání posluchače důvěrně známým zvukem a následné překvapení, když se z tichého a monotónního rozhovoru stane konstruktivní hádka. Dialog je pro Pavlicu nejen formou, nýbrž i obsahem díla. Chvění je suita dialogů, sled, jehož součásti – jakési kapitoly či věty – mají názvy Dialog básnický, Dialog s minulostí, Dialog etnický a Dialog s nadějí. A protože suita musí držet pohromadě, celé album začíná instrumentálním preludiem a končí Postludiem, ve kterém se zopakují základní motivy celého díla. Citoval-li jsem v úvodu Tomáše Halíka, nebylo to náhodou. Podobně jako on si zvolil za název své úspěšné knihy Co je bez chvění, není pevné, pracuje i Jiří Pavlica s totožným úryvkem z básně Vladimíra Holana (Poslední list), na který naváže verši svého oblíbeného Skácela. V krátkém úryvku, složeným z děl dvou velkých básníků, najdeme vše podstatné: úctu k Bohu, sebezpytování, otázky po smyslu života, ale i krásu českého jazyka… S tím vším Hradišťan na Chvění pracuje a od těchto jistot dělá úkroky stranou. Může to být úkrok do minulosti, když Pavlica zhudební staroslověnskou Obranu Konstantinovu nebo začátek takzvané Dalimilovy kroniky. A může jít o úkrok geografický, když se důvěrně známé a laskavé tóny Hradišťanu prolnou s exotickým alikvotním zpěvem altajské kapely. Zatímco Altajci však do hry vstupují pouze v několika momentech, po celou téměř hodinu je Hradišťanu plnohodnotným partnerem Filharmonie Brno. Pavlicovi nešlo o to napsat “něco velkého” pro klasický orchestr. Z alba, natočeného živě v Brně v Janáčkově divadle, sice nevytušíme vtipné momenty, kdy si muzikanti s Hradišťanu se svými “klasickými” kolegy vyměňovali role, avšak orchestr zde má několik stěžejních rolí: posouvá děj, ujímá se iniciativy při gradacích, navozuje dramatickou atmosféru, kde je jí třeba, a v neposlední řadě navozuje ono potřebné zdání kontinuity s minulostí a s krásným uměním, na kterém Chvění stojí. Poslední uskupení, Jumping Drums Ivo Batouška, je spojovacím článkem mezi exotickými altajskými zpěváky a – možná až příliš uhlazeným – Hradišťanem. Chvění se na první poslech může jevit jako projekt staromódní a zahleděný do minulosti. Z omylu nás však nevyvede pouze soustředěné poslouchání, ale také listování objemným bookletem ve tvaru knížky nás však vyvede z omylu. Reprodukce obrazů současného autora Jaroslava Šerýcha se totiž ke suitě dialogů hodí více než – také v bookletu uvedená – iluminace z Dalimilovy kroniky. Nevím, zda v altajštině existuje výraz pro dialog. Pavlicova suita Chvění je však opravdovým několikavrstevným dialogem a nikoli obtížným vyjednáváním mezi umělci, kteří nemají chuť se domluvit.

Milan Tesař
Folk & Country 3/2008

HOME