Když se tři výrazné osobnosti rozhodnou pro intenzivní spolupráci, nemusí to nutně znamenat, že se sečte to nejlepší z tvorby každého z nich. Pokud se střetnou rozdílné přístupy k tvorbě, nemusí být nutně výsledkem zdravé jiskření. Proto jsem Panoptikum, společný projekt písníčkářů Ivo Cicvárka, Žofie Kabelkové a Marcela Kříže, očekával nejen s nadějí a zvědavostí, ale i s jistou dávkou obavy. V létě vydaný třípísňový singl stejně jako propršené vystoupení na Zahradě mě sice navnadily pozitivně, ale stále visela ve vzduchu základní otázka: Podaří se napětí, zachycené v těch třech písních (z nichž se jedna – Živel – nakonec na album nedostala), dostat i na plochu téměř celé hodiny? Nebudu vás napínat – podařilo se to.

Panoptikum, které vedle tří zmíněných protagonistů tvoří několik výborných studiových muzikantů, album nahrávalo po troškách téměř jedenáct měsíců. Už předtím probíhaly práce na aranžích a věřím tomu, že Ivo a spol. dotahovali různé detaily až do poslední chvíle. Z alba je zřejmé, že přemýšleli nad každou drobností, že se pokusili natočit desku živou, pestrou, zvukově a hudebně bohatou a nevšední. To ale neznamená, že by každá píseň byla přeplněná barvami různých nástrojů. Například u Cicvárkových Hor, ve kterých zpěv podkresluje pouze akustická kytara, jemná trubka a několik zvuků navíc jako škrtnutí zápalkou, můžete mít pocit, že se na kapelní CD zatoulaly z nějakého sólového projektu. Ale vzpomínáte si na obrovský hit americké hardrockové skupiny Extreme More Than Words, ve kterém hráli pouze dva ze čtyř členů na akustické kytary? I tišší pasáže na pestré album patří a právě v Horách nejvíc vynikne Cicvárkův kultivovaný pěvecký projev.

Většina ostatních písní je však přece jen hutnějších. Bubeník Luboš Pavlík hraje místy rockově (On a ona), jinde alespoň odlehčeně folkrockové (Modrý z nebe), avšak mou pozornost vyvolaly především skladby ovlivněné alternativní a chill-outovou hudbou. Zvukově velmi zajímavé jsou například samply v Prostorem nebo použití reverzního klavíru v Podivném valčíku. Velmi pěkný je souzvuk tuby a violoncella ve valčíku Listopad.

V Panoptiku se sešli nejen tři tvůrci s odlišným vnímáním světa, ale také majitelé tří zajímavých hlasů. Zatímco Žofie zůstává sama sebou i v pochmurném (a barově jazzovém) Blues o pohřbu Libora M. (mimochodem zajímavě by tato píseň vyzněla i v podání autora Marcela Kříže), oba pánové se ukazují v několika rozdílných polohách. Cicvárkův kultivovaný projev v tichých Horách jsem už vyzdvihl; naopak jeho pokus vykřičet se v písni Litovel podle mne příliš nevyšel. U Marcelova rozdrásaného zpěvu je to přesně naopak: ke svižné On a ona se hodí výborně (zvlášť v kombinaci s trubkou Huberta Ratschkera); naopak unaveně zazpívanou Z novin bezpečnýho města zachraňuje hudební doprovod – výborný kontrabas Petra Pospíšila, violoncello Jany Havlové a samply Ladislava Prokeše.

Pokud jde o texty, střídají se na albu Křížovy příběhy z Brna, Ostravy a dalších měst, zalidněné provazochodci, vrahy a dívkami z bordelů, s Cicvárkovými lyrickými vyznáními horám a větru (Žofie přispěla pouze jediným textem, Podivným valčíkem.). Ivo si sice vyzkouší i protestsong, ale právě píseň Fanatikům je na můj vkus až příliš přímočará a její zařazení na začátek alba nepovažuji za příliš šťastné (ačkoli s jejím poselstvím v zásadě souhlasím). Za mnohem věrohodnější pokládám například mrazivé vylíčení pocitů hlavních hrdinů Křížovy písně On a ona.

Velmi silný je závěr alba. Předposlední píseň Prostorem mě zaujala nejen už zmíněnými moderními aranžemi, ale především mlhavým textem Marcela Kříže. Závěrečný Kolotoč s kolektivním zpěvem všech tří písničkářů, s atmosférou války, “příšerné a plné deště” a s drsnou pointou o srážce tramvaje sice nevyznívá příliš optimisticky, ale album, které jím graduje, je celé spíše pochmurné než veselé (mimochodem podobně je laděný i velmi povedený booklet s převažující černou barvou). Ale zkuste si Panoptikum pustit znovu: zjistíte, že mezi všemi těmi “pocity bezmoci a viny” je skryta i naděje, “že jednou spolu utečem nad malý náměstí, štěstí i neštěstí a pak dál, dál a dál”.

Milan Tesař (Radio Proglas)

HOME