Nevyužitý potenciál

Odpolední směna: Večírek; RGM 2005; celkový čas 45:32

V roce 1999 se na koncertní pódia i do studia vrátilo trio zakladatelů skupiny AG Flek Ivo Viktorin, Blanka Táborská a Karel Markytán. Natočili výtečné album Waltz a navíc Vlasta Redl kvůli nim přejmenoval svou kapelu, aby do sebe na festivalech nenarážely AG Fleky dva. Jenže vystoupení bylo spíš méně než více a když o dva roky později vydal Karel Markytán sólovou desku Konec sladkostí (album dobré, bohužel však vydavatelem málo propagované), začalo být jasné, že to s návratem legendární značky nebude tak slavné. Loni vyšla sólová deska Ivo Viktorina Vlna za vlnou (na které Markytán s Táborskou účinkují, avšak pouze v roli hostů). A krátce poté o sobě dala konečně vědět také nová kapela Karlova a Blančina. Říká si Odpolední směna a já teď mám před sebou její první album Večírek. Ještě než jsem je začal poslouchat, položil jsem si otázku: Vznikla na naší folkrockové scéně nová superskupina, nebo jde o nafouknutou bublinu?

Předně musím vysvětlit termín „superskupina“. Toto slovo v hudební terminologii označuje kapelu, kterou utvořili muzikanti známí buď ze svých sólových projektů, nebo z jiných slavných souborů. Odpolední směna si toto pojmenování plně zaslouží, neboť vedle už zmíněných osobností z AG Fleku stojí v jejím popředí zpěvák Pavel Kačes Husák, bývalý frontman Fleretu a později kapelník rockové skupiny Rumpál. Sestavu doplňují basista Josef Vojtášek a bubeník Marek Šlapanský, kteří také prošli jednou érou AG Fleku, a kytarista Roland Kašper.

Odpolední směna je tedy sestava známých a zkušených osobností, které se na svém prvním albu pokoušejí otestovat pozornost posluchače. Probrali se archivy svých domovských kapel – od Fleretu vzali To sa nerozchodí a Story, od Rumpálu Savanu, od AG Fleku Můžeš mě holka nebo dosud nevydanou píseň Červík Neuróza. Několik skladeb pochází z Markytánova sólového alba (Kača boogie, Můry, Sjíždím do Kalifornie, V letním žáru). Ve většině případů jsou to příjemné a zajímavé písničky, avšak vzhledem k tomu, jaký tvůrčí a interpretační potenciál se v kapele sešel, je to málo. Jedna z nemnoha nových písní, titulní Večírek, je příslibem, že bychom se od Odpolední směny mohli dočkat i zajímavého nového repertoáru.

Zatímco po autorské stránce považuji album spíše za průměrné a nezastírám, že jsem čekal víc, interpretačně se Odpolední směně dá vytknout málo (snad kromě popových sborů „pa pa pa“ v Kača Boogie). Majitelé dvou nezaměnitelných mužských hlasů a jedna z nejlepších zpěvaček českého folku dokazují, že jsou stále ve formě a že jim to spolu ladí. Záměna s AG Flekem nebo s výborným albem Waltz nehrozí – namísto Viktorinova klidnějšího projevu má Odpolední směna zajímavý Husárův „chraplák“, vhodný do rockovějších a dřevnějších poloh. I proto je dobře, že v drtivé většině písní chybějí klávesy. Rázně hraný folkrock s bezchybnou rytmikou a vkusnou Markytánovou harmonikou písničkám Odpolední směny rozhodně sluší.

Album navíc rozhodně není jednotvárné. Balady (Valčík) se střídají s rockovými vypalovačkami (Savana). Vedle trojhlasých pasáží se dočkáme sólových čísel všech tří ústředních členů. A k pestrosti desky přispívá i jediná skutečně převzatá skladba, Pasáček ovcí od brněnské alternativní kapely Květy. Tato píseň působí mezi ostatními velmi exoticky a připomíná rozhodně více kapely typu Neočekávaného dýchánku nebo Ahmed má hlad než AG Flek nebo Fleret. Přesto (nebo právě proto?) jde o jednu z nejsilnějších písní desky, ačkoli to, že ji kapela zvolila za první singl, bylo možná kontraproduktivní.

Večírek rozhodně není deska bez vady. Nesednou mi některé silácké texty (Savana, Kača boogie) a závěrečná Namaluj mi romanci se sólovým zpěvem Blanky Táborské mě němile překvapila absencí noblesy („Nech ruku na mém zadku“). To jsou však subjektivní výtky ve srovnání s rozpačitostí, která na mě dýchá z dramaturgie alba. Nezbývá tedy než se těšit na příští desku, protože v tak silné sestavě se skrývá zatím nevyužitý potenciál. Těšme se tedy, čím nás Odpolední směna příště příjemně překvapí. V budoucnu by se z ní mohla stát skutečná superskupina. Zatím jí není a musí si dát pozor, aby opravdu nešlo o nafouknutou bublinu.

Milan Tesař

HOME