Wabiho a Mikiho Ryvolovy prý “štvalo”, že se z nich stali “pilířové české trampské hudby”. Tak to alespoň Miki prozradil v rozhovoru ve Folk & country 11/2002. Přesto jej ty písničky pořád baví. A protože “ryvolovky” baví i Nezmary, vznikly společné projekty – vystupování na festivalech, koncerty a nakonec i cédéčko. Jmenuje se úplně jednoduše Písně Wabiho & Mikiho a Miki o něm ve zmíněném rozhovoru prohlásil: “Myslím, že se to nejvíc blíží ani ne tak hobousáckými soundu, ale tomu, jak jsme chtěli, aby to znělo, kdybychom na to měli.”

Dávám mu za pravdu. Snad nikdy nezněly písně bratří Ryvolů tak dokonale, sbory nebyly tak propracované, střídání hlasů nebylo tak záživné jako na nové desce. Nezmaři (či spíše někteří členové kapely) se s Mikiho a Wabiho hity potkávali už v minulosti – například na albu Bedna vod whisky; dále na albu pojmenovaném (bohužel) také Písně Wabiho a Mikiho, které vyšlo pod hlavičkou obnovených Hoboes v roce 1999; a samozřejmě na vlastních nezmarských deskách (zmiňme namátkou Bodláky ve vlasech, Praštěnou lásku nebo instrumentální variaci Dárek v bedně). V roce 2002 se však spolupráce vyzrálé folkové kapely a 60letého trampského klasika propracovala takřka k symbióze. Společné vystoupení na Zahradě oceňovali přítomní diváci i další přítomní muzikanti jako jeden z nejsilnějších zážitků festivalu. A nová deska má šanci stát se nepostradatelnou příručkou každého ryvolologa.

Zájemci o tvorbu Wabiho a Mikiho album nabídne nezbytný servis – texty jednotlivých skladeb, doplněné správnými akordovými značkami, pár slov ke vzniku každé písně + rok jejího vzniku. Při takové dokumentární pečlivosti však považuji za neodpustitelné, že nejsou rozepsané jednotlivé pěvecké party u každé písně.

Album samozřejmě nepřináší žádný nový hudební pohled. Použitý materiál pochází většinou z 60. a 70. let. Celkem jde o 17 skladeb – jedenáct od Wabiho (z toho jedná má text od Jarky Vrbové), pět od Mikiho a jednu společnou (Fajnová země). Víceméně pravidelně se střídají kusy notoricky známé (Hejno vran, Letokruhy, Bál v lapáku, Osamělý město alias Tereza) se skladbami pozapomenutými nebo úplně neznámými (Břehy mé duše jsou pokryty…, Já jsem tak línej). Dramaturgii považuji za šťastnou. Potenciálním kupcem může být jak začínající, tak pokročilý zájemce o dílo Ryvolů. První si ujasní, jak je správně který verš z hitů, které zná od ohně v různých variantách. Druhý vedle nejznámějších pecek snad objeví i něco nového.

O tom, že deska není natáčená jako komerční kalkul, svědčí absence některých pecek. V první řadě chybí Benda vod whisky, nejslavnější ze všech ryvolovek vůbec. Ze dvou písní o Islandu zde najdete tu méně známou, od Mikiho. A chybějí i Bodláky ve vlasech, které si přece Nezmaři přece mohli zahrát i s jejich autorem… Víc než o sbírku hitů jde pravděpodobně o soubor toho, co přináší Mikimu a Nezmarům radost. Představuji si, že spolu seděli na nějakém hodně příjemném místě a vzpomínali. Miki na to, co napsal jeho bratr. Nezmaři na to, co napsal Miki. A všichni společně na to, co si pamatovali z vystoupení Hoboes. A vůbec nešlo o to, jak se album bude prodávat a na kterém hitu bude stát jeho promotion.

I já beru tuto kolekci jako desku pro radost. Oceňuji samozřejmě aranžérské finesy, například hru simulující dusot kopyt na začátku Jarního kurýra, vesměs výbornou volbu sólových zpěváků v jednotlivých skladbách nebo jazzové harmonie v To bude asi tím (připomíná mi album, které Nezmaři kdysi natočili s budějovickými filharmoniky). Jenže mnohem víc tu jde o písničky samy o sobě. O písničky, které kolují v cancácích trampů i v notýscích dětí na táborech. O písničky, z nichž mnohé potkal osud zlidovění, který – vedle nesporných pozitiv – přináší často zjednodušení a zkomolení muziky i textu.

A tak vložte cédéčko do přehrávače, otevřete si booklet s texty a akordovými značkami, vezměte do ruky kytaru a učte se Hejno vran, Terezu a Letokruhy znovu. Pak je budete moci sami zpívat tak, jak se zpívat mají. A fanoušek-nezpěvák? Tomu nezbývá než jen poslouchat, nejlépe se zavřenýma očima. I to je silný zážitek.

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)