Odkouzlené Vánoce

Neřež: Slavná věc. Jiný břeh, 2007, celkový čas 40:18
 

“Připravili jsme vám typické národní uvítání: tady se nám hned přezujte a pak vám uvaříme turka,” vítala česká rodinka své vzácné zahraniční hosty na dávném kresleném vtipu (snad Miroslava Kerlese?). Jasně: kdepak chlebem a solí, to známe jenom z muzea, ale povinné přezouvání hned za dveřmi a lógr zalitý vařící vodou – to jsou pravé české speciality. Stejný úhel pohledu si zvolila pro svou netradiční vánoční desku skupina Neřež, potažmo její téměř výhradní autor Zdeněk Vřešťál. Nač se zabývat poselstvím Vánoc, jejich duchovním smyslem, když ho v této skrznaskrz ateistické zemi stejně nikdo moc nevnímá a těžiště Vánoc je posunuté někam jinam. Kam? Jaké symboly a kulisy považujeme v této zemi pro vánoční čas za důležité? Klidně seďte na židli, poslouchejte Slavnou věc, tam to všechno je. A tak si vyslechneme “životní příběh” vánočky Aleny (Balada vánočková) nebo Balící blues, kde v první osobě vyprávějící vánočku střídá balící papír. Vločky jsou náladovka, kam se onen svět “muzeálních Vánoc” pokusí na začátku desky v podstatě marně prolnout (“pastýři ženou/ovečky úvozem”). Výborná je titulka, kde vypravěčem jsou pro změnu “ostré rybí kosti”, zasloužilý kolektivní hrdina vánočních historek. Slogan “neúprosně, bez milosti/přišel k nám čas veselosti” je dokonalý. Vánoce v Neratovicích pojednávají o tom, že i chemik vyrábějící prskavky slaví Vánoce. Pýcha píchá je starokomická moralita odhalující, že při předvánoční sklizni všechny své jehličnaté kolegy přežije jedině olysalý ohyzda modřín. Hlavním zúčtováním se svátky vánoček, prskavek a kaprů jsou Sváteční zbytečnosti: “To jsou k nám ale hosti/z kapra už jen kosti/po kapsách schovávám/všechno co mám/z těch svátků lásky, snů/ a zbytečnosti.” Následující předposlední Půlnoční je trochu zrcadlové dílo k Vločkám: kratičká náladovka naznačuje, o čem vlastně ty Vánoce mohli být. Jmenované písně by ale na desku nevydaly. Celkem logicky se přidal Dárek (kratičká fraška o dárku se špatnou adresou, který od roku 35 obíhá svět; o Vánocích ani slovo, ale on už si každý ten dárek zařadí…) a Jmelí (opět krátké spojení v mysli míří k Vánocům: co na tom, že jmelí zde nestojí jako symbol Vánoc, ale spíš bizarnosti, tajuplnosti: “v korunách stromů/tajemství nedostupné”). Příjemná Štěpánská o starém páru sedávajícím v kavárně svého mládí je k Vánocům dostrkána pouze názvem. Filip Benešovský skvěle zaranžoval křehoučkou předělávku Dovzpomínek od Bílé nemoci (Tomáš Poláček/Michal Bureš): odehrávají se někdy mezi podzimem a Silvestrem, proč tedy ne o Vánocích? Závěr desky patří jediné delší skladbě (4:28), výbornému Kamení od Ravena, které je novoročně bilanční; ono to motání Vánoc a Nového roku k českému pojetí Vánoc vlastně taky patří… Základní pětka Neřeže (Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský, Filip Benešovský, Raven a David Uher) zvládla s minimem hostů uhrát hodně pestré melodie, styly, aranže. V žánru “český koledový” je plně napsaná pouze Slavná věc, trošku prosvítá v Půlnoční a v klávesových vyhrávkách Svátečních zbytečností. Rachotící bicí a low whistle (Robert Fischmann) vnesou trochu Keltů na začátek jinak křehkých Vloček. Pýcha píchá – to je pokleslá hospodská dechovka (ve skutečnosti pouze dominující akordeon plus Rostislav Pavlík j.h. s tubou), Balada vánočková zase zní jak bigband nad ránem v dusné tančírně, což základní sestava zvládla pouze s mnohočetně znějící trubkou Stanislava Zemana a Vlaďkou Hořovskou na violu. Neřež je složen téměř ze samých vynikajících aranžérů: několik aranží je podepsáno celou kapelou, nejvíc písní výborně zaranžoval Filip Benešovský následován zbylými třemi pány (mimo Davida Uhra). O sólové zpěvy se podělili hlavně Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, sem tam zpívají i Raven a Filip Benešovský. Sborový vokál – největší poklad Neřeže – je na tomto CD využíván velmi střídmě. Podstatnější než jednotlivé použité nástroje a styly je ovšem jakýsi společný jmenovatel desky, kterým je mírně zábavný odér lehce shazující trapnosti. Pamatujete výborný Malý letní hit? Tak trochu tak. K neunesení zatěžkaná Balada vánočková v kombinaci s banálním příběhem. Hudebně i textově řachavý Dárek. Slavná věc, což je spíš Trapná věc a “operní” hlasy ji jenom dorazí. Pýcha píchá se skládá jenom ze samých trapných elementů. A komu by to bylo málo, tomu Neřež nachystal pro doladění pocitu tři krátké “lidové poudačky” namluvené v rádoby nářečí. Úžasná práce autora Zdeňka Vřešťála: kde propána sebral všechny ty “zákoutné prály”, “rajscovračky z lesklé šluminy”, “rumprcfrágly” a “kořeny páprdí”? Nakonec jsem dal albu Slavná věc jen lehce nadprůměrný počet bodů (6). Jednak jsem měl tísnivý pocit, že už to všechno znám - ze třinácti písniček jich už dříve v nějaké podobě vyšlo celých šest - jednak mě koncept odkouzlených trapných Vánoc úplně nevzal. To je ale můj emoční, subjektivní pocit. Kdokoli to může cítit zcela jinak a racionálně zváženo, nezbývá než obdivně zamručet: Neřež se skvěle vypořádali se svým nevšedním “zadáním” a vznikla pozoruhodná deska.