It’s only rock’n’roll…

Navostro, loňští vítězové Zahrady, se velmi rychle stali miláčky festivalového publika. A to publika napříč žánrovým spektrem. V polovině srpna vystoupili na přehlídce world music (Ozvěny folklóru) v Domažlicích, o posledním prázdninovém víkendu si zahráli na Řípfestu jen pár hodin před Ozzym Osbournem a o den později už křepčili na pódiu Mohelnického dostavníku za zvuku trampského evergreenu No to se ví, zase se sejdem. Pro pořádek uveďme, že ačkoli mají stylem zpěvu a ostrostí elektrické kytary rozhodně blíže k Ozzymu než ke Kapitánu Kidovi, na serveru Bandzone.cz se Navostro sami řadí k folkrocku. Autor článku skupinu Navostro nejprve slyšel živě (právě před rokem na Zahradě) a teprve poté vyslechl jejich loňské debutové album. A totéž doporučil i ostatním, když v recenzi na jejich první desku psal: „Zatímco ze stříbrného kotoučku mohou Navostro připomínat jen o něco kultivovanější Kabát, naživo si je oblíbíte mnohem snáz.“ Navostro je totiž třeba nejen slyšet, ale i vidět – jejich kilty, gesta i pohyby po pódiu. Bez toho totiž zněla jejich hudba, navzdory zajímavým vokálním aranžím, polovičatě a nedotaženě. Jenže s druhým CD, které překvapivě vyšlo pouze rok po debutu, si situace mírně mění. Album Just působí méně uspěchaně, kapela si dala více záležet a ve studiu zapracovala na doraz. Celek je přesvědčivější po rytmické i intonační stránce, mnohem lépe dopadla i práce aranžérská včetně drobných zvukových efektů. Hudba, kterou Navostro hrají, nemá nic společného s uměním. Je to „only rock’n’roll“, muzika, která má pobavit, ale přesto v ní lze vysledovat několik zajímavých momentů. Patří mezi ně dialogy skotských dud s elektrickou kytarou (uvědomili jste si někdy, jak si tyto dva nástroje rozumějí?) nebo promyšlené stoptimy a střídání rychlých rockových pasáží s klidnějšími mezihrami. Znovu lze upozornit na vokální aranže (samozřejmě v rámci možností žánru, viz například sborový zpěv do rockové rytmiky ve Spirit Of Scotland) a v písni Konečné řešení – doufám, že jde o parodii – mě zaujala basová figura imitující tlukot srdce, která ozvláštňuje nejen úvodní kýčovitý recitativ.  Obecně lze říci, že na druhém albu se Navostro posunuli od world music a folkrocku více k rocku. Zatímco na debutu byly tradiční melodie z britských ostrovů a vlastní písně rozloženy v poměru půl na půl, na novince najdeme tradicionály pouze tři: speed-rockovou hitovou směs Tell Me Ma, baladický Skye Boat Song se závěrečným sólem na dudy a téměř k nepoznání zrockovanou Auld Lyng Syne, ve které základní melodii naštěstí opět načrtávají skotské dudy. Většinu ostatních skladeb složil kytarista Petr Novák, v menší míře se na repertoáru podílel dudák Filip Huml Král a okrajově i ostatní členové kapely. Naprostou výjimkou je převzatá skladba Lampa, mimochodem jeden z největších hitů alba. Rockovému ladění alba (dokonce bychom mohli říci hardrockovému – a nenechme se zmást dudami) odpovídá silový způsob zpěvu (Tell Me Girl) a větší důraz na energii než například na texty. Ty jsou opravdu podružné a jakákoli jejich pečlivá analýza by hodnocení alba jen zhoršila (viz například rýmy v písni Málo platný). Spíše než kvůli formě si (některé) texty zaslouží pozornost po stránce obsahové. Právě jimi, vedle dud, kapela dává nejvíc najevo svůj vztah ke Skotsku (Spirit Of Scotland, Glasgow). Ještě víc než texty písní však o Navostro vypovídají fotografie v bookletu, na kterých vidíme členy skupiny nikoli v pódiovém skotském stejnokroji, nýbrž v bizarních kostýmech typu opičího či potápěčského převleku. Posluchači, opravdu nehledej umění a bav se spolu s námi! volají ty snímky na člověka, který se s Navostro setkal poprvé. I na albu Just jde totiž v první řadě o rokenrol, byť okořeněný houslemi a skotskými dudami. Jak kapela ukazuje na festivalech různých žánrů, model je to životaschopný. A tak se bavme spolu s ní.

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk  10/2010

HOME