Podobně jako u nás vycházejí i na Slovensku nahrávky světových parametrů u menších vydavatelství. Zpěvačky Zuzany Mojžišové se (ostatně ne poprvé) ujalo vydavatelství Pyramída, spojené s veřejnoprávním Slovenským rozhlasem. Mojžišová si sice k realizaci svého “sólového” alba pozvala členy své bývalé skupiny Jej družina v čele s multiinstrumentalistou-dechařem Rasťo Andrisem (píšťaly, koncovka, pastýřská flétnička, “dvojačka”, gajdy a další nástroje), avšak současně spolupracovala s dalšími zástupci slovenské elity. A tak téměř ve všech skladbách hraje českému publiku dobře známý Stano Palúch (housle, mandolína), baskytaru a klávesy ovládá zdatný doprovazeč špiček slovenské pop music Oskar Rózsa (jinak též producent alba) a za zmínku rozhodně stojí také perkusista Igor Ajdži Sabo, dříve člen Dlhých dielů a dnes polovina neméně zajímavého folkrockového dua Slide & Udu. To je však pouze část účinkujících. Celkově se na albu Zuzany Mojžišové podílelo 15 osobností. Tím pádem – i přes podstatný přínos zpěvačky a aranžérky – je zarážející, že je kolekce nazvanána pouze jejím jménem.

Na albech Jej družina a Zuzana Mojžišová & jej družina převažovaly folkrockové či rockové úpravy slovenských lidových písní. Tedy skladby s pravidelnou rytmickou strukturou, se snadno rozpoznatelným schématem sloka–refrén, srovnatelné například s naším Čechomorem nebo s někdejší spoluprací AG Fleku a Hradišťanu. Folklórní a (folk)rockové nástroje zde vedly rovnocenný dialog a výsledkem byla sice zajímavá, avšak ne úplně novátorská směs. Na CD Zuzana Mojžišová je tomu jinak. V první řadě ustupuje do pozadí pravidelný rockový rytmus. Bubeník Martin Valihora jako by se snažil tu imitovat elektronické bicí současné downtempové scény (Šuchon), jinde si střihne jazzové sólo (Vínečko), na dalších místech “pouze” překvapí netradičním rytmických schématem (Piurko, Mlynare). Avšak nemluvme pouze o bubnech. Invenčě zní basa (Duchny), klávesy (Nebraňte) i cimbál (Haji, beli). Píseň zde není základem, ale pouze odrazovým můstkem pro hru s tóny a náladami. Proto mají skladby dlouhé instrumentální dohry (Piurko), proto jsem měl tendenci nářeční lidové texty vnímat především v jejich zvukomalebné rovině (“Dievčatko z Diňdeša” v Šuchoni).

Předchozím popisem některých skladeb jsem se dostal k druhému zmíněnému významu slova vývoj. Jednotlivé písně se totiž i na poměrně krátké ploše vyvíjejí a rozvíjejí. Typickým příkladem je píseň Šuchon, ve které se motivy folklórní (housle, viola) prolínají s postupy moderními (už zmíněné bicí), aby se skladba přes “píšťalkovou” mezihru přelila do (folk)rockové formy. Podobně můžeme vývoj sledovat i v Ulijaně (z folklóru přes folk do folkrocku), ve Vjej vjetríčku (od klidného alternativního úvodu s imitací větru přes zrychlení s dominující píšťalkou a rytmikou po následnou opět klidnější pasáž) i v dalších skladbách (Haji, beli, Piurko).

Právě složitou kompozicí a rozvíjejím skladeb, nevšením nástrojovým obsazením a kombinací nejtradičnějších a nejmodernějších výrazových prostředků se Zuzana Mojžišová a její skupina dotýkají world music světové úrovně. Nebojí se ani vlivu “cizí” etnické hudby – stačí si poslechnout latinskou kytarovou mezihru Juraje Buriana v Ulijaně nebo jakoby romské pasáže Vínečka. Z našich kapel mi album nejvíc připomíná loňskou nahrávku pražského Moberg Ensemblu (přestože jde o početný sbor, zatímco Mojžišová zpívá sama), který podobně nekonvenčně přistoupil k moravským lidovým písním (srovnání mě napadlo při poslechu úvodní pasáže Duchen).

Zpěvačka Zuzana Mojžišová se svou toho času bezjmennou družinou natočila skutečně velmi inspirativní desku. Nenabízí sice jednoduché poslouchání, postrádá hity, avšak slibuje spoustu dobrodružství i při opakovaném vychutnání. Budu se moc těšit na další vývoj.

Milan Tesař (Radio Proglas)

HOME