Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Mentolová Milcová

Pavla Milcová & Peter Binder – Mentolový král, Lampion Records. 2006. tt.: 45:15

Pavla Milcová je jednou z nejvýznamnějších postav české písničkářské scény, ačkoliv ji skoro nikdo nezná. Zní to jako protimluv, ale totéž šlo přinejmenším před rokem napsat o Jiřím Smržovi. Je to prostě doklad toho, jak moc jsou dlužna média, publicisté i diváci sami morální povinnosti objevovat skutečné talenty a hýčkat si je.

Milcová má za sebou čtyři autorská alba, z nichž to nejnovější Mentolový král se právě chystám recenzovat, písničky i pro jiné interprety včetně obou SuperStar Anety Langerové a Vlasty Horvátha, scénickou a filmovou hudbu a další aktivity. Jako v předchozích případech i na novém albu Mentolový král je autorkou většiny repertoáru a zpěvačkou. Její už tradiční partner na CD Peter Binder dodal kromě kytary a perkusí i počítačové práce a klávesy. Ve dvou písničkách si na další perkuse zahrál Radek Němejc.

Jakkoliv jsem napsal, že jde o album autorské, není to pravda bezvýhradná. Máme-li věřit informacím uvnitř alba, z patnácti písní jich Pavla Milcová napsala 9. Jednu píseň přidalo autorské duo Binder – Jiří Smetana, dvě jsou lidové, tři převzaté, každá z jiného soudku – Procol Harum, Gershwinové a Kryl. Spolehneme-li se na údaje na zadní straně digipacku, pak i u některých dalších písní alba je autorská spoluúčast Petra Bindera. Upřímně řečeno na tom příliš nesejde a je asi i otázka dohody mezi oběma protagonisty, do jaké míry nesporně tvůrčí Binderovo hudební rozvinutí původní myšlenky je spoluautorstvím nebo jen aranžmá a instrumentací.

Každopádně hudebně jde o velice rozmanité skladby, kde se díky počítačům ozývají celé div ne symfonické plochy (My country) v sousedství poměrně jednodušeji doprovázených písniček. Velmi často dostává výsledná barva jakýsi mírně synteticky popový až muzikálový nádech, braný ovšem s hudebním nadhledem. Milcové texty pak jsou kromě češtiny občas i v angličtině (My country – ta je českoanglická, My clarinet a pochopitelně i gershwinovská They Can’t Take That Away From Me).

Na Milcové je zajímavé, jak dosahuje toho, že vás přesvědčí o tom, jak hluboko vám otevřela své srdce, svou duši, aniž by musela zpívat písně s nějakým intimním srdcervaním. Vše je otázkou zvláštní výrazové otevřenosti, kdy jde ruku v ruce naprosté bezelstné uvolnění a hravost s emocionální plností. Milcová je po Neználkovi asi dalším autorem, který si klidně rýmuje slunce – žblunce v příjemně swingové písni Slunce, která dokáže v písni Mám ráda tvůj hlas bez posměchu citovat výrok milého a-e-i-o-u, a která chvílemi zpívá a frázuje naprosto rovně a bez jakýchkoliv manýr, aby o chviličku později záměrně hravě deformovala přirozenou výslovnost i frázování. Je v tom často něco svádivě groteskního, mazlivého a tím svádějícího k mazlení. K tomu se kongeniálně přidává i výběr ryze hudebních prostředků.

Například v písničce Uvaděčka řekla... moment, která je takovou jasnou ukázkou groteskního přístupu už tématem – při povodních se dívka bydlící u vody seznámí s kaprem a jde s ním do kina. Hudební klaunika se zde projevuje v mnoha různorodých tvarech – od použití kazoo přes kvákavé zvuky kytary až po samotnou melodickou stavbu.

Jsou ovšem písně, kde zvážní od začátku do konce, třeba v křehké Good bye. Na tu navazuje remake Krylova Anděla, téma podobně vážné, kde je zachována melodická linka i text v mužském rodě zpívaný ženou, ale samotná píseň je zcela zvukově i pocitově odlišná – nenechme se zmást instrumentací provokativně působící spíš odlehčeně a optimisticky, to zde dokáže působit spíš jako zesílení závažnosti textu protikladem. A muzikantsky to rozhodně není triviální aranžování.

Celkově jde o desku dokazující, že písničkářství ve smyslu autorské výpovědi, má ve studiově dobře zpracovaných a promyšlených deskách jednu ze zajímavých perspektiv nabízející daleko širší možnosti, než jaké nám zatím nabízeli třeba Bratři Orfové. Může se při tom dobře spojovat s poetikou lidovou (Neste mě, Na čelíčko křížek) i moderní poezie. Jen musí být prostě dobré.

A to Milcová po čertech je. 

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.