Setkání
s prvním písničkářem
Jana Lewitová & John Dowland & Vladimír Merta: Ve tmě
mě zanechte…, 2HP Production 2008, celkový čas 69:48
Patří do FOLK & COUNTRY recenze alba, které zpracovává
tvorbu anglického renesančního loutnisty a skladatele? Ano, má. Anglická
renesanční hudba je totiž jedním z dávných stavebních kamenů, ze které folk
coby moderní písňová tvorba (a základ dalších současných žánrů) vznikl.
Důvod, proč se zde tímto mimořádným počinem zabýváme, tedy není účinkování
(nejen) folkového písničkáře Merty; tím důvodem není ani pouhé rozšiřování
obzorů; je jím především pevná spojitost Dowlandovy tvorby s tím, co většina
čtenářů tohoto měsíčníku zřejmě poslouchá. Tvorba Johna Dowlanda
(1562–1626), člověka, který se v mládí pohyboval v blízkosti královny
Alžběty I. a který později procestoval Německo, Itálii a Dánsko, se
pravidelně dostává do repertoáru interpretů různých žánrů. Celé album
Dowlandových skladeb například v roce 2006 natočil anglický zpěvák Sting
společně s loutnistou Edinem Karamazovem (Songs From The Labyrinth).
U nás se s tvorbou “prvního ostrovního písničkáře” setkáme na
deskách Spirituál kvintetu (Dávno, dávno), brněnských Vagantů (If
My Complaints) nebo jihočeské Exfanty (His Golden Locks), avšak
jde spíše o nahodilé momenty. Proto je třeba kolekci Vladimíra Merty a Jany
Lewitové, kteří se k anglické renesanci dostali od moravských lidových písní
nebo hudby sefardských židů, hodnotit jako průkopnický a osvětový počin. O
tom, jak poctivě oba protagonisté k zadání přistupovali a jak pečlivě
Dowlandovu tvorbu a s ní související biografii nastudovali, svědčí zasvěcený
Mertův sleeve-note. Český písničkář a loutnista nás zasvěcuje do situace
písně v Anglii na konci 16. století a do Dowlandovy roli na tehdejší
“písňové scéně”: “Píseň sloužila k slastnému ukrácení chvíle, jako víno a
kratochvilná vyprávění. (…) Pokud nebyl Dowland prvním současným
písničkářem, zůstává jistě jejich nedostižným guru. Přesáhl vlastní obzor,
omezenost stylu své doby.” Dilema, zda podat anglické renesanční písně co
nejautentičtěji (včetně původních textů), nebo je českému posluchači
přiblížit překladem a modernější interpretací, vyřešili tvůrci alba moudře.
Skladby interpretují zásadně anglicky, avšak mezi nimi v krátkých
intermezzech recitují české překlady Jany Lewitové. I posluchač neznalý
fines historické angličtiny tak může pochopit, o čem anglický
loutnista-dvořan v době renesance přemýšlel, jaké problémy řešil a jak se
pokoušel vypořádat se smutkem, žalem, láskou, loučením a dotěrnými
myšlenkami. Na druhou stranu nám interpreti neberou právo slyšet Dowlandův
jazyk v jeho plné zvukomalebnosti. Hlavní zpěvačkou alba je Jana
Lewitová, jejíž hlas se však – možná ve snaze o autenticitu – místy až
příliš skromně krčí v pozadí (Rest, sweet nymphs). Nejlépe tak
vyznívají skladby, ve kterých se k Lewitové jako druhá vokalistka přidá
Zdenka Kopečná (Can she excuse, Now, O now I needs must part). Merta
především hraje (loutny, barytonová kytara, brač, viola da gamba, flétny a
další nástroje) a jako zpěvák se představí většinou jen v doprovodných
vokálech (Flow my tears). Dvě výjimky s Mertovým sólovým zpěvem
představují vybočení z dowlandovského repertoáru. Zelené rukávy (Greensleeves),
jedna z nejznámějších ostrovních písní vůbec, je píseň, jejíž první záznam
se nám dochoval právě z Dowlandovy doby. Merta k ní napsal nový český text:
rytmicky poněkud rozkolísaný, avšak v písničkářově provedení působící velmi
autenticky. Ještě větším vybočením z alba je moravská lidová Vím já jeden
háječek, která může sloužit jako zajímavé srovnání dvou rozdílných
písňových tradic (bezprostředně následují Dowlandovy verše: “Dotěrné
myšlenky, skončete masakr / stulte se do ticha srdce”). Album Ve
tmě mě zanechte, vybavené vzorovým a obsáhlým bookletem, nebude pro
své posluchače zdrojem zábavy. Na to je příliš vážné. Jako zdroj poučení je
však doporučuji všem zájemcům nejen o světovou hudbu, ale i o český folk.
Pokud totiž Merta jmenuje Dowlanda “nedostižným guru současných písničkářů”,
rád se pod toto tvrzení podepíšu.
Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk & Country 3/2009