Vladimír Merta – Filmy v hlavě. ARTeM 2004. Celkový čas: 74:55

Merta je osobitý zpěvák a výborný kytarista, který umí posluchače “vtáhnout do písně”, a tak vůbec nevadí, že na desce nenajdeme žádné hosty. U Vladimíra Merty (alespoň pro mě) šlo vždy především o texty. (Škoda, že jinak velmi hezký booklet, obsahující i zajímavé komentáře k písním a obsáhlý průvodní text, kazí právě otištěné texty, mnohdy se jen pramálo shodující s nahrávkou). O čem tedy Merta na desce zpívá? Jan Plachetka jej charakterizoval v knize Dokud se zpívá jedním slovem – Neústupný. A přesně tak se nám prezentuje i na tomto albu. Nešetří porevoluční politiky ani disidenty rozdrcené koly úspěchu. Nešetří však hlavně sám sebe, což dodává desce na věrohodnosti. (“Zahrál jsem dvěma stranám na předvolebních mítincích… Bylo to za hubičku plus mrzký jidášský penízek, a zbyla jen pachuť v ústech. A pocit spoluviny” – dočteme se v bookletu.) Jedná se opravdu převážně o “angažovanou” desku, i když na ní najdeme třeba i pěknou píseň o dávné lásce (Samá voda), antiglobalizační song Cindy a Ken nebo skladbu s Kunderovským názvem (i pařížskými reáliemi) Život je jinde. Většina písní však svůj námět skutečně našla v tuzemské politice. Pach ulice (“Dostávám milostné dopisy z kanceláře hradu”), Dále od hradu, dále…, Ples nei i Hotel totalita. Demokracii symbolizuje pro zpěváka stádo ovcí, které chrání slabé (Daleko, blízko) a ve Who is who zpívá: “podoben štvanci s hvězdou jak židi máš ještě šanci – v Občanské alianci.” Velmi působivá je Ponorná řeka, podle níž je udání právě jako ponorná řeka, která se jednou znovu vynoří. K písni se váže typicky Mertovská poznámka v bookletu: “Napsal jsem si svůj vlastní lustrační zákon, a to tak, abych se v něm mohl ocitnout i já sám. Protože co když na mých koncertech lovili oběti?”

Je mi líto, že jsem na Filmech v hlavě nenašel některé výborné písně, třeba Růži z Jericha nebo Chelsea hotel. Osobně bych jimi třeba poslední dvě skladby alba nahradil, ale snad nebudeme na další album “nových” písní čekat příliš dlouho. Ještě jednu věc bych měl zmínit, Merta se v textech nevyhýbá vulgarismům (“jestli někdy vezmu i já mizerný místo v kanclu, pošlete mi koresponďák: Mistře už seš v hajzlu”), ani erotice (“tvé prsní bradavky září do noci, tvrdý benigní nádor, jako svíčky na oltáři hotelu Ambassador”), což by snad mohlo někomu vadit.

Filmy v hlavě pro mě nejvíce symbolizuje silná píseň Soukolí doby. “Jsem zrníčko písku v soukolí doby,” zpívá se v ní.

Právě o tom je podle mě toto album. Kdo z nás by nechtěl být tím zrníčkem, díky němuž by věci, které nás štvou neprobíhaly tak lehce? Merta nenatočil žádné hladce plynoucí album, které má za cíl každému se zavděčit, hlavně ať se skvěle prodává. Jsem velmi zvědav, co se bude o Filmech v hlavě soudit tak za deset let. Poznáme v něm dnešní dobu a nás samé?

Stáváme se zvolna generací legend, zpíval Merta již před revolucí. Filmy v hlavě dokazují, že jejich autor není neživou legendou - má stále co říct.

HOME