Vladimír Merta: Ballades de Prague; Galén 2009 (původně Disques Vogue 1968); celkový čas 35:48

Zatímco Karel Kryl stihl svou první LP desku natočit ještě doma, ale od druhého alba už vydával za železnou oponou, u Vladimíra Merty, o dva roky mladšího, to bylo naopak. Jeho první domácí deska P. S. sice vznikala v Praze až v roce 1977, avšak v té době měl písničkář už devět let na svém kontě osmipísňové album natočené v Paříži. Album v délce Krylovy Rakoviny, album, které dodnes obestíral závoj tajuplnosti. Vždyť na českém trhu se až do roku 2009 nedalo oficiálně sehnat (a samozřejmě na francouzském byste na ně už několik desetiletí také nenatrefili). Až nyní, zásluhou nakladatelství Galén se legendární raný Merta poprvé dostává oficiálně do přehrávačů českých fanoušků. Jak vůbec došlo k tomu, že 22letý student architektury dostal šanci natočit si ve městě nad Seinou svou první nahrávku, a to hned více než půlhodinovou? Mladý Merta se náhodou připletl k jednání skupiny Olympic s šéfem gramofonové společnosti Vogue. A zatímco Olympic kvůli své tehdejší smlouvě se Supraphonem šanci na natočení desky pro francouzskou firmu nedostal, český student zahrál na kytaru (Mikulecké pole – už tehdy projevoval lásku k moravskému folklóru), zalíbil se a… mohl si natočit rovnou celé LP. V bookletu českého vydání alba Merta popisuje: “Když jsem nahrál čtyři skladby, vzal jsem zobcovou flétnu, druhou kytaru, na piánu jsem si namaloval puntíky tužkou a pár prsty vybrnkal poprvé (…) Kočka leze dírou. Přeskočil jsem roky učení a šel rovnou do alternativy.” Že šlo skutečně o alternativu, pochopí spíše dnešní posluchač český než tehdejší francouzský. Nejpodivnější na celém albu je totiž jeho dramaturgie: čtyři velmi vážné autorské skladby, orámované čtyřmi notoricky známými lidovými písněmi. Dobrú noc na úvod (už to je odvaha – kdo by dnes zahajoval desku rozvláčnou ukolébavkou?), hned poté koleda Nesem vám noviny, na sedmé pozici Tálinskej rybník a na závěr jedna z nejjednodušších melodií naší lidové hudby, Kočka leze dírou, zde však odvážně zaranžovaná (ano, tak bychom to dnes nazvali), převedená do mollové nálady, s klavírním doprovodem. Kočce lezoucí dírou chybí druhá sloka, na kterou si mladý Merta možná ve studiu nemohl vzpomenout. Stejně tak Nesem vám noviny je – co do textu – značně ošizená a Mertou zvolená druhá sloka (“V daleké krajině pod Betlémem / Maria na klíně s Jezulátkem / slyšte je pilně a neomylně…”) vypadá jako čirá improvizace. Navíc se ze zpěvákova hrdla line tak široké “e”, že slyšíme “Nesem vám noveny”. Jenže i to dnes můžeme vnímat jako alternativu.  Zatímco u textů lidových písní nás nemusí až tak mrzet, že je zaměstnanci francouzského vydavatelství a potenciální frankofonní posluchači neocenili, písničkářovy autorské skladby bez vnímání, ba prostudování textu, skoro nemají smysl.  Už na tomto albu je zřejmé, jak se Merta po formální stránce odlišuje od Kryla. Zatímco ten od své první desky pracoval s pravidelným veršem a snažil se o co nejoriginálnější rýmování a volný verš si nechával do tištěných básnických sbírek, Mertovy písňové texty jsou rozvolněné. Verše mají nestejné počty slabik, rýmování je nepravidelné. Důležitější než formální stavba textů-veršů je však jejich obsah, v Pomerančích Hieronyma Bosche až překvapivě vyzrále existenciální, ve III. perníkové válce poeticky protiválečný (a zase jinak než v Krylově Tisícím roce míru), v Malé Julii poeticky posmutnělý. Dnes by se dal z těch čtyř autorských písní sestavit zajímavý maxisingl, dokument o Mertově rané tvorbě. Přesto mělo smysl vydat i technicky (z dnešního pohledu) ne úplně kvalitní studiový záznam doplněný notoricky známými lidovými písněmi (proč Merta tehdy ve studiu nezahrál třeba to Mikulecké pole?). Jednak na toto splacení dluhu český hudební trh dlouho čekal (velké díky patří Galénu!), jednak z dokumentárního hlediska mělo smysl vydat album právě takto, tedy bez přikrašlování a bez separování jeho dvou nesourodých částí. Z téhož důvodu je dobře, že je CD vloženo do pošetky s originálním potiskem, kde si můžeme všimnout řady tiskových chyb (Kočka Lere Dírou nebo Nessem Vam Nouiny).