Krajina
kluka z Pardubic
Marien: Krajina v Tobě, Good Day Records 2009, Celkový
čas: 56:03
I když není neúnavný obhájce melodických písní a kritik
alternativnějších směrů Víťa Troníček na scéně žádným nováčkem,
Krajina v Tobě je jeho první čistě autorské album (pouze s příznáním
jedné melodie “z nezjištěné americké folkové písně” a úryvku textu Rudyarda
Kiplinga). Zatímco v Poupatech se kdysi o autorství dělil s Radkem Novákem
nebo s externistkou Radkou Klečkovou, Marien mu nabízí možnost sestavit
desku přesně tak, jak si sám představuje. Skupina na své debutové album
nijak nespěchala. Ještě v roce 2006 mi Víťa v rozhovoru řekl: “I přes
nečekaně úspěšný prodej našeho demosnímku se na oficiální CD ještě nějak
necítíme. Jak totiž vím z minula, bývá s tím více starostí než radostí, a
tak není důvod spěchat. Nahrávky uložíme a třeba časem nějaký vydavatel
dospěje k názoru, že jsme komerčně zajímaví a postará se o to. Sami se tím
odmítáme zaobírat, baví nás v prvé řadě muzika a ne to nutné zlo kolem
toho.” Po necelých třech letech i na ono “nutné zlo” došlo. A protože kapela
považuje i své předchozí demosnímky za povedené, zkompilovala debutové album
z pěti starších nahrávek z let 2005–2007 (Krajina v Tobě, Memento mori,
Nepospíchám, Návrat a Půlnoční session) a z devíti nově
natočených snímků (duben až květen 2009 ve studiu Good Day Records). Přesto
– mimo jiné díky jednotnému masteringu – zní album kompaktně. Marien
je kapela se silnou posluchačskou základnou, Víťa Troníček je silný melodik,
který se svými spoluhráči dokáže píseň s pomocí nejběžnějších folkových
nástrojů výborně vygradovat. Navíc přemýšlí nad řazením skladeb, a tak
zejména začátek alba dopadl na výbornou. První dvě skladby, Memento mori
a Hradby, patří k největším hitům této pardubické party. Navíc
první je svižnější, postavená na “manželském dvojhlasu” Víti a Zdeny
Troníčkových, zatímco druhá, volnější, stojí na silném refrénu s klenutými
sbory. Memento mori možná trochu překvapivě okořenily bicí (Jan
Kirchner), v Hradbách si skupina vystačí s perkusemi. Na podobných
“drobných kontrastech v mezích žánru” stojí celé album. Za sólovým
mikrofonem se vystřídají s výjimkou basisty Petra Opočenského všichni
členové a i když je Troníčkův sytý hlas nejvýraznější, žádný z vokalistů se
za svůj projev nemusí stydět. Kontrast ke kapelníkovu projevu tvoří
především výše posazený hlas Michala Patáka a samozřejmě suverénní zpěv
Zdenin. I když má Víťa Troníček daleko k písničkáři-filosofovi, jeho texty
rozhodně nejsou tuctové. Stojí na snadno zapamatovatelných sloganech (“Dej
bůh nám malým malé trápení” – Hradby), oscilují mezi vztahy (velmi
pěkně zpracované v první a poslední písni alba), sociálními tématy
(“V průchodu kdosi postává / Vyhaslý příběh o pití” – Ulice) a pokusy
o globálnější pohled (“A čas, ten starý lodivod / Vede nás do neznámých vod”
– Šest věrných mužů). Po řemeslné stránce většinou nejsou špatné, i
když se občas nevyhnou klišé a i když v nich najdeme i pár chyb. Dopracovat
by si zasloužila Ulice (přízvuky ve verši “Závany z čínského bistra”
nesedí) a drobnou úpravu by si žádal verš o kleci, “jenž kdysi mi tak
lámala vaz”. Jde o nepatřičné užití zájmena v mužském rodě; místo správného,
leč knižního tvaru “jež” bych doporučil hovorovější “co”. U téže písně jsem
také přemýšlel, co znamená, když je žena “dostiživá”. Vím, jsou to
drobnosti, ale s nimi často stojí a padá důvěryhodnost celku.
Vrátím-li se k melodiím, uvědomil jsem si při poslechu tohoto alba, jak
charakteristický a snadno rozeznatelný je Troníčkův rukopis. Několikrát jsem
se přistihl při přemýšlení, odkud tu kterou pasáž znám. A pokaždé jsem došel
opět ke Troníčkovi – ať už s Poupaty nebo ještě častěji s Marien.
Drobnost na závěr: Píseň Kluk z Pardubic může znít mezi všemi těmi
romantickými songy jaksi nepatřičně. Jenže mě toto patriotické reggae baví a
i když Pardubice znám pouze jako “město perníků” a jednu z vlakových
zastávek mezi Brnem a Prahou, bavím se a zpívám si s Troníčkem: “Nejsem
ňákej ňouma z Nemanic…”
Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk & Country 12/2009