Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Krajina kluka z Pardubic

Marien: Krajina v Tobě, Good Day Records 2009, Celkový čas: 56:03

I když není neúnavný obhájce melodických písní a kritik alternativnějších směrů Víťa Troníček na scéně žádným nováčkem, Krajina v Tobě je jeho první čistě autorské album (pouze s příznáním jedné melodie “z nezjištěné americké folkové písně” a úryvku textu Rudyarda Kiplinga). Zatímco v Poupatech se kdysi o autorství dělil s Radkem Novákem nebo s externistkou Radkou Klečkovou, Marien mu nabízí možnost sestavit desku přesně tak, jak si sám představuje. Skupina na své debutové album nijak nespěchala. Ještě v roce 2006 mi Víťa v rozhovoru řekl: “I přes nečekaně úspěšný prodej našeho demosnímku se na oficiální CD ještě nějak necítíme. Jak totiž vím z minula, bývá s tím více starostí než radostí, a tak není důvod spěchat. Nahrávky uložíme a třeba časem nějaký vydavatel dospěje k názoru, že jsme komerčně zajímaví a postará se o to. Sami se tím odmítáme zaobírat, baví nás v prvé řadě muzika a ne to nutné zlo kolem toho.” Po necelých třech letech i na ono “nutné zlo” došlo. A protože kapela považuje i své předchozí demosnímky za povedené, zkompilovala debutové album z pěti starších nahrávek z let 2005–2007 (Krajina v Tobě, Memento mori, Nepospíchám, Návrat a Půlnoční session) a z devíti nově natočených snímků (duben až květen 2009 ve studiu Good Day Records). Přesto – mimo jiné díky jednotnému masteringu – zní album kompaktně.  Marien je kapela se silnou posluchačskou základnou, Víťa Troníček je silný melodik, který se svými spoluhráči dokáže píseň s pomocí nejběžnějších folkových nástrojů výborně vygradovat. Navíc přemýšlí nad řazením skladeb, a tak zejména začátek alba dopadl na výbornou. První dvě skladby, Memento mori a Hradby, patří k největším hitům této pardubické party. Navíc první je svižnější, postavená na “manželském dvojhlasu” Víti a Zdeny Troníčkových, zatímco druhá, volnější, stojí na silném refrénu s klenutými sbory. Memento mori možná trochu překvapivě okořenily bicí (Jan Kirchner), v Hradbách si skupina vystačí s perkusemi. Na podobných “drobných kontrastech v mezích žánru” stojí celé album. Za sólovým mikrofonem se vystřídají s výjimkou basisty Petra Opočenského všichni členové a i když je Troníčkův sytý hlas nejvýraznější, žádný z vokalistů se za svůj projev nemusí stydět. Kontrast ke kapelníkovu projevu tvoří především výše posazený hlas Michala Patáka a samozřejmě suverénní zpěv Zdenin. I když má Víťa Troníček daleko k písničkáři-filosofovi, jeho texty rozhodně nejsou tuctové. Stojí na snadno zapamatovatelných sloganech (“Dej bůh nám malým malé trápení” – Hradby), oscilují mezi vztahy (velmi pěkně zpracované v první a poslední písni alba), sociálními tématy (“V průchodu kdosi postává / Vyhaslý příběh o pití” – Ulice) a pokusy o globálnější pohled (“A čas, ten starý lodivod / Vede nás do neznámých vod” – Šest věrných mužů). Po řemeslné stránce většinou nejsou špatné, i když se občas nevyhnou klišé a i když v nich najdeme i pár chyb. Dopracovat by si zasloužila Ulice (přízvuky ve verši “Závany z čínského bistra” nesedí) a drobnou úpravu by si žádal verš o kleci, “jenž kdysi mi tak lámala vaz”. Jde o nepatřičné užití zájmena v mužském rodě; místo správného, leč knižního tvaru “jež” bych doporučil hovorovější “co”. U téže písně jsem také přemýšlel, co znamená, když je žena “dostiživá”. Vím, jsou to drobnosti, ale s nimi často stojí a padá důvěryhodnost celku.  Vrátím-li se k melodiím, uvědomil jsem si při poslechu tohoto alba, jak charakteristický a snadno rozeznatelný je Troníčkův rukopis. Několikrát jsem se přistihl při přemýšlení, odkud tu kterou pasáž znám. A pokaždé jsem došel opět ke Troníčkovi – ať už s Poupaty nebo ještě častěji s Marien.  Drobnost na závěr: Píseň Kluk z Pardubic může znít mezi všemi těmi romantickými songy jaksi nepatřičně. Jenže mě toto patriotické reggae baví a i když Pardubice znám pouze jako “město perníků” a jednu z vlakových zastávek mezi Brnem a Prahou, bavím se a zpívám si s Troníčkem: “Nejsem ňákej ňouma z Nemanic…”

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk & Country 12/2009

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.