Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze

HOME

zpět na seznam


Ta správná world music ze Zlína

Maraca (lyrics by Fernando Pessoa) - Longe. Indies 2003. Celkový čas 45:55.

Maraca je taková hodně divná kapela ze Zlína. Své první album nazpívala jakousi starodávnou lykijštinou, na druhém čerpá ze všech možných exotických i industriálních hudebních vlivů, texty si půjčuje od portugalského básníka a zpívá je v jeho ušišlaném jazyce, na koncertech nedokáže hrát bez obrazového doprovodu, zpěvačka vlastně ani neví, jakou barvu hlasu má nasadit… A pak mám ještě pocit, že na cédéčko se zatoulaly nějaké zvuky nahrané omylem pozpátku… Nějaké takové by mohly být dojmy posluchače, který se poprvé setkal se skupinou Maraca a který přemýšlí, co si o ní myslet. V okamžiku, kdy píšu tento článek, mám CD Longe doma už dobrých sedm měsíců. Poslouchal jsem je mnohokrát, zašel jsem si i na jeden koncert kapely, absolvoval jsem rozhovor se dvěma jejími členy. Přesto netvrdím, že jsem do tajů této tajemné kapely pronikl. Při každém dalším poslechu její nezařaditelné hudby v ní nacházím něco nového.

A propos “nezařaditelná hudba”. Toto slovní spojení používá publicista tehdy, kdy si opravdu neví rady. A protože recenze má čtenáři přece jen pomoci popisovanou kapelu a její album někam zařadit, pokusím se o nějakou charakteristiku. Muzika Maraky se pohybuje někde uvnitř trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří (1) tradice české (nebo spíš moravské) alternativní hudby, (2) moderní jazz a (3) folk v tom nejširším slova smyslu. Sem tam si kapela něco vypůjčí z pokladnice world music (z folklóru arabského, balkánského i latinskoamerického), jindy vyprodukuje cosi, co by se dalo s hodně zavřenýma očima označit jako šanson. Jste už moudřejší?

Album Longe je projekt koncepční, ucelený. Maraca na něm představuje tvorbu Fernanda Pessoy (1888–1935), jednoho z nejslavnějších portugalských básníků a prozaiků. V nabídce českých nakladatelství jsem našel především jeho prózy a deníkové záznamy. Máte-li chuť začíst se (nebo raději zaposlouchat) do jeho poezie, můžete sáhnout právě po albu Maraky. Booklet je vybaven texty v originále (až na dvě anglické výjimky v portugalštině) a také českými překlady Milana Libigera. Portugalština je jazyk, na který není ucho průměrného Čecha zvyklé. Proto zní například ono výrazné “símbolos? sonhos?” (čti: simboluš soňuš) ve skladbě Sonhos z úst zpěvačky Gabriely Plíškové velmi exoticky. Posluchač tím pádem nemusí slovům rozumět; stačí se nechat unášet zvukomalebností Pessoova jazyka. (Ale až budete dosyta uneseni, zkuste se přesto texty prokousat. Zjistíte například, že básníkovo příjmení znamená v portugalštině “osoba” a že právě o tento význam – a ne o autorovo ego – jde ve stejnojmenné písni.)

Netypický zpěv je jedním z nejzajímavějších atributů alba. Plíšková jako by si chvíli hrála na orientální tanečnici (Dobre), jindy pracuje s hlasem jako žákyně Ivy Bittové (Berima), onde ječí (E hoje é já outro dia). Největší výrazový rozsah předvádí v I Am The Escaped One, skladbě, která by se podle mne výborně vyjímala jako soundtrack k počítačové hře ve stylu fantasy. Zpěvačka začíná přiškrceným chrapákem, aby se postupně vyšplhala do slušných výšek.

Nástrojové obsazení kapely je zcela v souladu s naznačeným žánrovým rozptylem. Album začíná pozpátku puštěnými nasamplovanými smyčkami, které po chvíli vystřídají například trubka nebo arabská loutna oud (mimochodem doporučuji specializované stránky o tomto nástroji www.kairarecords.com/oudpage). I v ostatních skladbách jde většinou o různě vyvážený rozhovor nástrojů dechových (vedle trubky různé rohy nebo saxofony), strunných (smyčcových i drnkacích) a sampleru. A samozřejmě bicích, kterým však ve vytváření rytmu pomáhají i ostatní nástroje.

Hudba Maraky není v žádném případě jednoduchá. Pokud se chcete vydat na dobrodružství spočívající v poslechu alba Longe, obrňte se trpělivostí. Nechte se překvapovat zvuky, jejich kombinacemi a konfrontacemi. Nalaďte uši na neobvyklé akordy a rytmy. A třeba po nějaké době zjistíte, že vám lahodí podobně jako mně. Doporučuji třeba krásný začátek skladby Pessoa nebo písně Sonhos a As nuvens. To, co Maraca hraje, je totiž náročná hudba na světové úrovni. Ta správná world music.

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.