Barvy ženských hlasů
Madalen – Na barvách…, vlastní náklad, 2008, celkový čas: 47:12
Madalen si za poctivost, se kterou tuto desku vypravila
do světa, zaslouží hlubokou poklonu. Nenápadná kapela ze Zábřeha na Moravě
vznikla už v roce1992 a od začátku to bylo někde mezi folkem a country, i
když v devadesátých letech víc country než teď. A také se téměř od počátku
hovořilo uznale o tom, že tak sezpívané zpěvačky najdete jen málokde.
Každopádně už přes deset let tři zásadní vokály v kapele tvoří Věrka
Bartošová s Janou Netopilovou a Katkou Holínkovou, i když za tu dobu změnily
příjmení na Štaiglová, Gieselová a Vepřková. V roce 2008, tedy na této
desce, je ještě doplňovala Blanka Adamcová, která spolu se svým manželem
Janem v kapele hrála a zpívala. (Bylo to období fúze Madalen a skupiny A.M.
Úlet. Fúze skončila a s Adamcovými odešel i kontrabasista Honza Dobiáš.) Je
dobré, že toto období zůstalo zachováno na albu. Hudební doprovod je křehký
a s tóny neplýtvá. Všechny nástroje jsou logické a čitelné (housle, kytara,
mandolína a kontrabas), skoro bych řekl, že je zde patrné poučení
bluegrassem, což trochu platí i pro vedení hlasů (např. Jako stín).
Ale pochopitelně u vokálů poznáte i vlivy gospelů nebo klasických folkových
formací. Nahrávalo se v poměrně méně známém studiu Deltaphon v Němčicích nad
Hanou (Víťa Křivánek) a zvuk vyšel dobře, i když já bych asi přece jen
přimíchal víc basů, protože celý zvuk kapely je spíš nahoře a ve středech,
mandolina a housle ho dolů neposunou a ani kytara na basových strunách moc
nezabírá. Ale předpokládejme, že tohle si člověk nějak vyřeší ekvalizérem a
může se kochat tím, jak slyší všechno zřetelně a oddělitelně.
Nenápadný půvab dívčích hlasů vynikne právě nad takovým střídmým doprovodem,
harmonickou strukturu tvoří vlastně spíš hlasy než nástroje, hlasy sice ne
z kategorie velikých, ale čisté, přirozené, barevně sladěné. I ve výrazu
jsou spíš uměřené, větší emocionální zabarvení se objeví jen zřídka a asi
nejvíc u Jany Gieselové. V tomto ohledu jsou mužské protějšky, i když
zejména Adamec zpívá slušně, přece jen doplňkem. Vícehlasy jsou přirozené,
pěkně postavené a působí dojmem, jako by to byla ta nejlehčí věc na světě.
Autorsky byla Madalen v této sestavě skoro úplně soběstačná, převzaté
melodie jsou tři ze čtrnácti, autorsky se zhruba stejně podělili (co do
počtu i do kvality) Jan Adamec a Jana Gieselová, jednu melodii přidal i Jan
Štaigl. Jana podle mého soudu textuje o něco prostěji, nepokouší se o
poezii, ale na druhé straně ty texty stylově působí kompaktněji, Honza ve
snaze o originálnější poetiku občas myslím necítí jazyk tak přesně (hned
v první písni Večery básníků se mi nelíbí ani stokrát obehraný obraz
“ze včerejších veršů je cigaret dým” ani “dveře zaklapnou jak spoušť
pistolí”). Písničky jsou většinou o vztazích, není v nich prostor pro nějaké
veliké myšlenky a činy, prostě taková příjemná drobnokresba. Upřímně řečeno,
písně Madalen ale nejsou na textech tak závislé, ten zde má velmi často
funkci nepřekážet, nevyčnívat, pomocí slůvek v něm poměrně volně pohozených
dělat náladu a nést hlasy k cíli. Což se mu docela daří. A na otázku, o čem
ta píseň vlastně byla, většina posluchačů stejně odpoví: “No, ona ho měla
nějak ráda, ale něco v tom nějak haprovalo, ale nakonec se s tím nějak
srovnali.” Album je vypraveno jako digipack, obal je výtvarně velmi pěkný,
některé graficky upravené fotografie opravdu umělecké, texty všech písní
přiloženy (i když někdy díky barvám hůř čitelné). Webová adresa na něm už
neplatí, stejně jako tehdejší sestava kapely. Ale web mají nový a muzika
hraná touto formací zůstane zachována. Což je dobře.
Jiří moravský Brabec
Folk & Country 1/2010