Kelti a víno

Lucrezia Borgia: Válka růží, vlastním nákladem 2006, celkový čas 45:06

Lucrezia Borgia: Jeden o voze a my o koze, vlastním nákladem 2006, celkový čas: 48:09

Znojemská Lucrezia Borgia je velmi plodná kapela. Její diskografie, počítáme-li i mimořádné projekty, čítá od roku 2003 osm alb a kapelník Antonín Maceček má i další aktivity, z nichž nejznámější je Krtkem ověnčený Burana Orffchester. V roce 2006 vydala Lucrezia nejen řadové album Válka růží, ale také kolekci toho, co se nevešlo na projekt O hroznové koze, díky němuž vlastně vznikla Burana. A kromě toho Znojemští přišli ještě s kompilací s italským názvem Perché l’e da regalar, určenou v první řadě pro italské fanoušky kapely. Ze všech těchto nosičů je nejzajímavější Válka růží. Zatímco k minulým albům kapely jsem měl vážné výhrady, zejména co se týká zpěvu a vůbec interpretace, tentokrát jsem byl mile překvapen. Došlo jednak k posunu interpretačnímu, jednak autorskému. Od historických reminiscencí (které zůstaly například v závěrečných Stromech) se projev souboru posunul blíže ke keltskému folku, ať si pod tímto pojmem představujeme cokoli. Keltský svět podle Tondy Macečka, to jsou elfové (Stonehenge), runy (Období magických obřadů) i tanec a whisky (Whisky, Bukvice). Tedy jedno klišé za druhým, avšak tento nedostatek textař vyvažuje jinde (hodně se mi líbil třeba vtip s Žižkou sedícím pod bonsají ve Stromech). Válka růží je zatím nejdotaženější album Lucrezie Borgie, pokud jde o hudební aranže a interpretaci (hovořím o nástrojích, nikoli o zpěvu). Po stránce zvuku tentokrát nemám výhrady. Kapela umí ústrojně používat nástroje historické (cistra) i moderní (klávesy), a tak je album velmi pestré (srovnej třeba vyšperkovanou Paní všech ponorných vod a balkánsky drnkavý doprovod v Rychlém koni a širé stepi). Navíc Znojemské napadlo spojit v několika písních síly s Kelty ještě zkušenějšími, a sice s jihočeskou kapelou Shivers. Že to byl dobrý nápad, můžete ocenit nejen v rozsáhlé kompozici Bukvice, ale také v melodické písni Stonehenge, v titulní Válce růží (s irskou píšťalou) či v úvodním Období magických obřadů (s výraznými houslemi). Zpěv podle mne zůstává nejslabším článkem kapely, nicméně i zde k posunu došlo. Kapelník Antonín Maceček samozřejmě stále spíše křičí než zpívá (což známe i z Burany), avšak ve skočných písních jako Ať se dělo, co se dělo to nevadí. Ze tří mužů-zpěváků v kapele má nejpříjemnější a nejpřirozenější hlas Milan Kratochvíl, zatímco z obou zpěvaček bych opakovaně mnohem raději poslouchal Janu Vojáčkovou (ačkoli i ona zpívá místy nejistě). Projev Ivy Burdové je na zvolený hudební styl až příliš exaltovaný. Právě spojením několika různých hlasových poloh však vznikají na albu zajímavé situace. Jednou se dvojhlas moc nepovede (S láskou ve znamení), jindy jsou však sbory velmi velmi příjemné (Zimostráz). Mimochodem na bookletu si kapela dala tentokrát velmi záležet. Album vyšlo v digipackovém balení, knížečka obsahuje všechny texty písní i informace o hostech (v případě kapely samotné bohužel bez rozpisu sólových partů k jednotlivým skladbám) i přehled dosavadní diskografie a kontakt na kapelu. Sám bych asi volil čitelnější fond písma, ale to je otázka vkusu.
Jeden o voze a my o koze je album, které kapela poskládala z toho, co zbylo po natočení monotematického projektu O hroznové koze, spojeného se znojemskými vinařskými pověstmi. Jde tedy o disk svým způsobem bonusový, s alternativními verzemi už vydaných skladeb i s písněmi dosud nenatočenými. Pamatuji si, jak jsem podobné raritní verze kdysi hltal na B-stranách singlů svých oblíbených rockových kapel. Lucrezia nabízí svým fanouškům něco podobného na jedné desce. A musím říct, že třeba oslavnou Kdo jen tebe víno, vinařskou koledu Nad Betlémem hvězda září nebo Mor s hostujícím Zdeňkem Klukou si poslechnu docela rád. Z obou alb je v každém případě zřejmé, že Lucrezia Borgia zraje podobně jako víno, o kterém zpívá. Bude zajímavé sledovat, jak se Antonínu Macečkovi bude dál dařit skloubit hraní s oběma kapelami, případně i další aktivity, které tento muzikant-nezmar nosí v hlavě. 
Milan Tesař
Folk & Country 11/2007

HOME