Další dvojčátka od vydavatelství Indies jsou vytvořena s podobnou strategií jako u 10 let Trabandu. Na DVD je toho víc nejen o obrázky a bonusy, ale i v tom základním, tedy v obsažených skladbách. Proto budu považovat za základní tvar DVD, výčet toho, co chybí na CD, uvedu později.

Repertoár na DVD lze rozdělit na tři části. Najdete zde čtyři zjazzované písně od Beatles (P. S. I Love You, I Saw Here Standing There, I Wanna Be Your Man a Do You Want To Know a Secret), čtyři jiné převzaté písně (včetně slavného Domu u vycházejícího slunce) a jedenáct vlastních, povětšinou slovensky zpívaných skladeb (s jednou anglickou výjimkou), ke kterým si většinou napsal melodii Peter Lipa sám nebo se spoluautory (dvakrát Andrej Šeban, třikrát Peter Lipa mladší), zatímco textařsky je nejčastěji zastoupen Milan Lasica, a Rudolf Rusiňák (po čtyřech textech) a J. Urban (2×). I když je jejich poetika různá, texty jsou to chytré, o něčem, s nápady, poetickými vtípky a s nadhledem podanými vážnostmi života. Lipa je svým přednesem ctí a výrazem umocňuje.

Protože všechno kromě písniček režisér Petr Hajn sestříhal na funkční minimum, dá se říci, že v průměru na každou písničku připadá asi tak šest minut. Na pop je to sice dlouhá doba, na jazz nikoliv, stále se něco děje. Lipovi jako výtečnému zpěvákovi je dopřán prostor pro scatované pasáže, z muzikantů ho nejčastěji doplňují Michal Žáček (nejčastěji soprán saxofon, občas alt saxofon) a Juraj Tatár (klávesy) rytmiku obstarávají Marcel Buntaj (bicí) a Martin Gašpar (baskytara). Jde tedy vlastně o slovenský Bukake Jazz Band doplněný o ostravského saxofonistu. Band je to tedy početně nevelký, ale excelentní muzikanti vytvářejí muziky požehnaně. Velkou lahůdkou jsou dialogy scatovaného zpěvu Petera Lipy a Žáčkových saxofonů.

V některých písních hostují kytarista a zpěvák Zdeněk Bína (-123 min), slovenská slavice Jana Kirschner a foukačkář Ondřej Konrád, který s Lipou jezdíval v dobách největší slávy Andrštova Blues Bandu. Každý z pánů si exkluzivně zahostoval ve dvou písních, Jana Kirschner ve třech. Všichni album ozdobili, přiznám se, že pro mne byla největším překvapením právě Jana Kirschner. V Život ma neraz prehol cez koleno se sice drží decentně zpět, ale pak to rozbalí opravdu jazzově.

Lipa bez velkého nucení přiměl ke zpěvu i publikum. Nejpůvabněji v Caracasu s prvky latiny a přídavkové nádherně uvolněné Balade o štyroch koňoch. Přes výtečné výkony ostatních zůstává právě on největší hvězdou koncertu, technická vyzrálost a schopnost použít rozmanité pěvecké techniky se nestaví samoúčelně na odiv, slouží celkovému vyznění písničky a dokládá, že bez ohledu na rok narození (1943) je to opravdu když ne mladík, tak v souladu s jedním textem “ještě stále pán v nejlepších letech” a celé dvě hodiny byl svým více než o generaci mladším kolegům z kapely energií naprosto rovnocenným partnerem. Dobrý jazzman prostě nestárne, ale zraje.

Záznam byl točen 23. 3. 2005 na dostatečné množství kamer, v širokoúhlém formátu (16:9) a s dvěma možnostmi volby zvuku – digital dolby 2.0 a 5.1 (pro domácí kina). Kamery se naprostou většinu času drží toho, co se děje na decentním pódiu bez nadměrných světelných či jiných efektů, střídmé prostřihy do publika dokumentují, že si koncertu dobře užívalo.

Všechny tři bonusové klipy jsou půvabné, dva nejsou v zaznamenaném koncertu, z nich Mäsíčko by měli pouštět v televizi před soutěžemi Miss.

Na CD je vynecháno šest skladeb, většinou cizojazyčných, takže zde zůstalo deset slovensky zpívaných písní, dvě úpravy Beatles a Alright, Okay, You Win – swingující duet s Janou Kirschner. Z dramaturgických důvodů je poměrně výrazně přeházeno i jejich pořadí a změna poměru mezi původní tvorbou a anglickými hity možná trochu pozmění vyznění alba, i tak je ale určitě příjemné si ho pořídit, nemáte-li DVD. I když na informace je velmi strohé, muzika to vynahradí.

Jiří moravský Brabec

HOME