Lábus

Pepa Lábus a spol. – Vzlétají ptáci. Indies, 2006, tt.: 45:06

Čtvrté album vydal Pepa Lábus po čtyřleté odmlce. Není to pro něj asi nijak dlouhá doba, předchozí tři alba vycházela vždy po tříletých intervalech, ale na druhé straně to asi zcela stačí k tomu, aby byl interpret pozapomenut. Nu, tak ho pojďme objevit znovu.  Zatímco na druhém a třetím albu byly dominantním nástrojem v kapele housle Slávka Formana, ten se už v sestavě Lábuse a spolu neobjevuje, zůstal tu kytarista všeho druhu Jaromír Ticháček, který tu měl i velký aranžérský podíl a osvědčený baskytarista Tomáš Nýdrle. K bicím usedl Michal Drašar a úloha ozvláštňovat zvuk kapely připadla Danielu Kahudovi - galicijské dudy, niněra, flétna. Autorsky jde zase o dílo frontmana a kytaristy Pepy Lábuse, s výjimkou melodie písně Jen Měsíc, což je upravená lidová z Bretaně a kousku melodie v úvodním Bludišti od Jaromíra Ticháčka. Pepa Lábus má rád historii i prehistorii s jejími mýty, zejména ty lokální ze severovýchodu Čech, Trutnovska, což už prokázal na uplynulých albech, cítí ji poměrně romanticky a snaží se poctivě najít předivo, které nás spojuje s dávnými časy. Z tohoto pohledu právě Kahudův instrumentář je pro kapelu požehnáním. Oproti předchozí desce Lábusův zpěv zcivilněl v rozdílu důrazů na přízvučné a nepřízvučné a myslím, že se i zlepšila jeho výrazová schopnost a navíc mne překvapil i tím, že celkem úspěšně (na začátku písně Vřeteno) pracuje s alikvótními zpěvy.  Zatímco v Zrcadle Mistra Matyáše se Lábus vypravil do historie nedávné, tentokrát jde mnohem hlouběji. Už úvodní Bludiště právě odkazuje k prehistorii, včetně odvolávky na pohoří kanců (keltský název – Sudety). Protože i veletok začíná od pramene (což je zároveň pochopitelně i odkaz k Labi). V následující bretaňské melodii Jen Měsíc, najdeme v textu i titulní spojení slov CD Vzlétají ptáci (v plné své síle je hejno oblak z kamene). A zase je to píseň filosofující o historii, kde jen Měsíc ví, zda se totéž opakuje. Pokud nabudete dojmu, že už začíná být jasno a půjde o další česko-keltské muzicírování, pak nikoliv. Jasně, sem tam něco keltského se najde, ale Lábuse zajímá i mytologie a muzika severská, Skandinávská, a myslím, že té je na albu ještě o kus víc. Ale mytologii najdete pochopitelně i slovanskou (např. hned v třetí skladbě Podzimní bouře je jmenován Svanotvít), je zde i odkaz na historicky ještě starší kruhy z kamenů, ale především jde o vystihnutí magie chvíle, kdy se ježí kocouři, protože „Z lesů jde za bouří cosi co občas asi/ chodí až do zahrady.“ Lábus prostě především hledá archetypální základy všelijakých našich pověrečných obav a zdánlivých či skutečných propojení. Někdy není úplně jasné, které významy zamýšlel, a které jsou bezděčné, vznikly samy a možná o nich ani neví. Tak například v písni Vřeteno hovoří o tom, že naše životy jsou spojené jak nitky v knotu. To je už antická představa, ale i germánské norny splétaly osud, je tedy vřeteno dobré archetypální pojmenování, plné symboliky. Ale je v tom i odkaz na finsko-karelské zpěvačky z kapely Värttinä, což znamená vřeteno? A pokud je, byl na začátku, nebo prostě nastal jako vedlejší efekt? Ale abych z toho nedělal nějakou velevědu. Hudebně je to folkrock jako před tím, možná o něco málo hutnější, a ozvláštněný zvukem méně obvyklých dud a elektroakustické niněry na rozdíl od mnohem rozšířenějších houslí. Výstavbou jsou to písně více méně pravidelné, spíš delší (jediná má pod tři a půl minuty, spíš se pohybují mírně nad čtyřmi minutami). Lábusovy texty jsou kultivované, pravidelně rýmované, nenajdete v nich obligátní témata lásky a rekvizity pomíjivé současnosti. O co mu jde, je snad dobře řečeno v poslední písni (Probouzení): Hledání, poznání, co je před námi, co bylo před námi. Jste-li naladěni na podobnou vlnu hledání mýtických souvislostí, možná si nad nimi pěkně zapřemýšlíte. Nejste-li, můžete je brát jako docela příjemné romantické textíky, které se objevují v každém žánru. A jste-li k mýtům velmi kritičtí, můžete je považovat za pábitelství. Zajímavostí je i to, že album místo bookletu obsahuje poster se všemi texty, na podkladu, jehož ústředním bodem je spirála, chcete-li pak symbolizující propadání do hlubin času nebo Boží oko. Nahrávka vznikla u Lenků v Jumbu, je zvukově velmi slušná, deska byla vypravena s tradiční pečlivostí Indies Records a zaujala mne.

Jiří moravský Brabec

HOME