Dvojalbum Best & Last je podle svého názvu posledním nosičem Druhé trávy (ale divil bych se, kdyby vydavatel po letech nějaké další “best of” nevyrobil) a také výběrem toho nejlepšího. Je zde opravdu to podstatné ze všech řadových desek Druhé trávy. Nechybí (namátkou) klidná Za poslední lodí (1994), opravdu hitová Tanečnice (1997), Kdo to obchází můj dům (1998) nebo nádherná Křídla (zde v nové nahrávce z roku 2001). Název tedy je víceméně pravdivý, ovšem hodilo by se rozšířit jej o dovětek “a ještě něco navíc”. Album totiž obsahuje čtyři dosud nevydané snímky, kvůli kterým stojí zato kolekci kupovat, i když máte vše starší od Křesťana doma.

Žádná z oněch čtyř nových nahrávek není vlastně úplná novinka. Vrať se bylo v jiné verzi na albu Robert Křesťan & Druhá tráva (1991), už zmíněná Křídla pocházejí z roku 1999 (společné CD s Peterem Rowanem), Telegrafní cestu zpíval kdysi Křesťan ještě s Poutníky. Zbývá skotská balada Prostři mi plátnem, ke které Robert Křesťan napsal text a kterou původně přednesla Iva Bittová na nedoceněném albu Luboše Novotného. Tady zazní v podání autora textu, který si s výbornou Bittovou prakticky nezadá.

Za deset let existence se Druhá tráva vyvíjela. Na prvním disku dvojalba můžeme tento vývoj sledovat od nejstarších nahrávek z prvního alba (folk ovlivněný bluegrassem) až po nezařaditelnou “kvalitní muziku” z poslední řadové desky Pohlednice. Druhý disk obsahuje vedle zmíněných nových nahrávek ukázky různých odboček v repertoáru Druhé trávy. Mezi ně patří úprava Smetanovy Skočné z Prodané nevěsty, coververze Dylanova hitu Ještě jedno kafe, Wild Horses od Rolling Stones nebo rychlá vypalovačka Mama Don’t Allow. Právě v těchto kouscích Křesťan ukazuje, že je nejen výborný skladatel a textař, ale také zpěvák cizích (respektive lidových) písní a kapelník.

Druhá tráva měla za deset let své existence štěstí na dobré muzikanty “uvnitř” (především na oba Luboše, Malinu a Novotného). Významnou roli však hráli i hosté, kterých se na výběru Best & Last předvádí celá řada. Zastoupeni jsou Peter Rowan a Pavlína Jíšová, kteří v roli sólových zpěváků nazpívali v minulosti s Druhou trávou po jednom albu. Z instrumentalistů bychom neměli opomenout Ira Davyho Spillana (uillean pipes a low whistle), z Čechů například Ivo Viktorina (klavír, klávesy), Miloše Vacíka (perkuse), Ivana Myslikovjana a Františka Kopa (saxofony) nebo Petra Vavříka (bezpražcová basa). Jen výčet nástrojů je dostatečným beranidlem, které boří mýtus o Druhé trávě coby countryové nebo bluegrassové kapele. Netvrdím, že se z hudby Druhé trávy stopy trávy modré zcela vytratily (dobro, banjo a mandolína v sestavě byly vždy výrazné), avšak Křesťan a spol. je od počátků posouvaly o notný kus dál.

Druhá tráva skončila, Robert Křesťan pokračuje s Malina Bandem. Výběr Best & Last však může posloužit příznivcům Křesťanovy tvorby například k tomu, aby si vytvořili svou minihitparádu oblíbených písní. Protože mne Křesťan ze všeho nejvíc fascinuje jako textař, sestavil jsem si svůj pomyslný žebříček právě na základě nejpovedenějších textů. Vyhrává u mne Až si jednou (sundám klišé) s touto pasáží: “Až mi čas řekne stůj, až si jednou sundám boty / Až mi smích kolejnic řekne: Příteli skoč / Až mi zesvětští dlaň jako kachel z terakoty / Až se posadím k tvým dveřím, prosím neptej se proč.” Co verš, to perla. Podobně by se však dalo citovat i z dalších písní – z už zmíněné Letní romance (“Pod blůzou z Marseille má dvě kameje / hezčí, než má sénechalka / a já je propíjím s jednou bestií / která je a není moje válka”) nebo Prostři mi plátnem (“Prostři mi plátnem z babích let / ustel mi sítí z říčních řas”).

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)