Českoirská hospoda

The Hogs & Václav Koubek – Všem se nalejvá, Indies Happy Trails Records, 2007, celkový čas: 40:43

The Hogs je irská lidová kapela, kterou bychom asi u nás označili jako hospodskou nebo tancovačkovou. Něco jako noví Dubliners. Kytara, baskytara, banjo a bicí jsou základní obsazení. Když hráli u nás, setkali se s jihočeským soliterém, harmonikářem a písničkářem Václavem Koubkem a nijak se nedivím, že si padli do noty. A domluvili se, že spolu udělají desku. Na ní hostuje devět dalších muzikantů (většinou zase ze smaragdového ostrova, ale i náš „irský“ flétnista Robert Fischmann) a repertoárem jsou irské, většinou hospodské lidové či pololidové písně. Většinu z nich opatřil českým textem a zpívá Václav Koubek, ale zazní i angličtina členů Hogs Michaela Caseyho a Kierana Coyneho. Není se co divit, že výběr se nebál pojmout i notoricky známé halekačky, včetně Whiskey in the Jar. Booklet sice praví, že je Koubek přebásnil, ale ve skutečnosti se moc původního textu nedržel, spíš se dal inspirovat tématy a náladou. I když jsem v Deskách na burze dal desce hodně bodů, a trvám si na tom, že právem, mám i výhrady. První se týkají bookletu. Mrzí mne, že neobsahuje původní názvy písní (identifikoval jsem i The Wild Rover, Green Valleys, The Jolly Beger man) ani informace, který z Irů zpívá které sólo. Je výtvarně hezký, ale volba barev je dost nešťastná, ta část textů, která je na černém podkladu šedá nebo tmavě červená, je na pomezí čitelnosti. Druhá výhrada je už věcí vkusu: Domíchané zvuky hospody v úvodech a závěrech studiově nahraných písní je sice možná náladotvorné, ale na můj vkus jednak blízko umělým stopám smíchu v televizních komediích, a při puštění skladby jen tak mimo kontext alba může rušit. Na druhé straně mi vůbec nevadí Koubkův šumlující zpěv se spoustou divných sykavek, tvrdých tvrdých y a dalších zvláštností mírně pitvořících češtinu. Naopak. K stylizaci lidového hospodského zpěváka to prostě patří. Ta stylizace je jednotná. Koubek opěvuje svět hospodských štamgastů, duší veselých i smutných, rodiny chlapů. Některé písně jsou obrazy, popisy nálad, jiné filmy, popisy dějů. V již zmiňované Whiskey in the Jar, zde nazvané Benny se vypráví příběh chlápka někde na ostrově v Karibském moři, který má hospodu s nápisem Stále otevřeno a po každém tajfunu ji spraví a otevře znovu. Vlastně velké podobenství o životní filosofii. A pokud rád zdůrazňuji, že dobrý textař se pozná podle toho, jak dokáže vypíchnout ozvláštňující detail, tak vězte o Bennym, že má voňavé dredy. Působivá je i milostná a lyrická Hráz, se vzpomínkou na první lásku, uprostřed té písně se milá usmívá a pentličku na sukni rozplítá. Hezké stupňování hospodské nadsázky je ve Vše co mám, kde si hrdina uvědomuje, co všechno vlastně ztratil, směnil za alkohol, a nakonec na všem najde chybu, takže vlastně udělal dobře. Od staré košile až po manželku.  Střídá se v jedné písni čeština s irskou angličtinou ve variantě na The Green Valleys - valčík Sbohem. Z písní v angličtině mne potěšila verse Some Say The Devil Is Dead, známe od Asonance jako Říkají, že ďábel zdech. Deska pak končí patriotickou hospodsky romantickou My Dear Little Isle (jehož jméno plní dcery a syny ve vzdálených zemích emocemi). Před ní se sklenkami necinká, nálada najednou zvážní a zpatetiční. A zpívá se pěkně bez kapely, jen syrový hlas v airu. Píseň – modlitba. Irové jsou už prostě takoví. A jsme u toho, proč se mi ta deska hodně líbí. Kapel hrajících irskou muziku je u nás poměrně dost, ale tohle je projekt, kdy se snad nejlépe potkaly dvě hospodské duše – irská a česká. Nemyslím si, že hospodské duše celého světa lze křížit, třeba ruskou a německou určitě ne. Ba dokonce vím, že irské puby nejsou tak úplně české hospody, synovec, žijící v Dublinu čtyři roky, o tom vypráví poměrně zkušeně. Ale jejich tresti asi spojit jde. A zde se to povedlo. Ostatně v listopadu vyrazí Koubek s Hogs na turné po ČR a budou i v Noci s Andělem, stojí to za hřích si je vyčíhat.

Jiří moravský Brabec 
Folk & Country 11/2007

HOME