Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Velmi dobře nám

KOA – Dobře nám, Indies scope Records 2008, celkový čas: 61:46

Nová deska skupiny KOA je neuspěchaná, proto nejen nadprůměrně dlouhá, ale i nadprůměrně dobrá. Představuje sedmnáct písní, které kapela odehrála bez hostů, a je jejich prakticky celá i autorsky, až na text k písni Mladá Boleslav, jehož spoluautory jsou Zuzana Navarová, Radůza a Chaker Khaouaj (hudba Navarová) a na Navarové píseň Hrajou smyčce (Tu si pamatuji v Zuzanině podání a pánská verse je srovnatelná a přitom jiná). Autorsky má nejvíc skladeb Mário Bihári (8), ostatní pánové přidali každý dvě písně a jedna je taková kolektivní (Get it off). Na postu zpěváka největší roli hrají Mário Bihári a František Raba. Všichni čtyři muzikanti jsou velmi dobří sami o sobě, a navíc v písních se navzájem umocňují. Poměrně překvapivou novinkou je, že Omar Khaouaj kromě akustiky sáhne dost často i po elektrické kytaře, na kterou hraje stejně tvárně – od country po jemnější rock. Camilo Caller střídá celou bicí soupravu i jemné perkuse a pochopitelně “akustickou židličku” cajón. František Raba střídá kontrabas s baskytarou a Mário Bihári mnohem častěji hraje na piáno (ať už akustické nebo různé elektrické varianty) než na akordeon. U Koa jsme zvyklí na hudební pestrost, mnohost inspirací a nadhled. Ani po této desce si odvykat nemusíme. Některé melodie jsou až popově vemlouvavé (Malý princ), ale inteligentní aranže je drží přinejmenším v mezích vyššího populáru. Bihári zpívá velice laskavým způsobem, výrazově něžně. V jeho frázování zůstalo jen v náznacích něco z Ivánovy agogiky, takové to jemné čekání, ale je to už naprosto osobitý výraz. Přesto v několika málo místech mám pocit, že to frázování není tak úplně české. Část písní si napsal pěkně vysoko, ale zvládl to, i když jsem se třeba v Jabloni přistihl, že se šponuji na židli s ním. František zpívá s větším nadhledem a méně emocemi, ale působí to právě v kontrastu velmi rajcovně. Ale i zpěv ostatních dvou členů přesahuje to, čemu se pejorativně říká muzikantské zpívání. Zpívá se pochopitelně mnohojazyčně, česky, slovensky, rómsky, francouzsky, anglicky, španělsky a nějakým asijským jazykem. A to mnohdy v jedné písni více jazyky, například v Get it off anglicky, romsky, česky a španělsky. Všechny cizojazyčné verše jsou ovšem v bookletu přeloženy. Nemyslím si, že Koa je kapela, která by stála a padala s texty, ty jsou většinou jen odrazovým můstkem k pocitu, který je v základě umocněn muzikou. Bihári je jako textař bezelstně pozitivní, i když třeba píseň zachycuje smutný pocit (O smuteční vrbě), je výsledný pocit konejšivý až osvobozující. Texty nepracují s žádnými velkými metaforami, vlastně jsou napsány většinou z těch nejjednodušších slovíček, ale právě některá z nich jsou natolik archetypální a zatížená spoustou našich konotací, takže možná právě ty budou rozdělovat názory posluchačů. Melodie občas něco připomenou, někdy myslím až provokativně schválně (třeba Oblázky už od pohvizdování v úvodu píseň Hlásná Třebáň je krásná), ale to už tak ve světě chodí. V kompozici na mne silně zapůsobila místa, kde byl dostatek prostoru pod tóny (Dobyvatel slunce) i ta, kde naopak zvuk byl plný a kompaktní. Pokusit se nějak zmapovat, jaké hudební vlivy na desce jsou, by asi bylo složité, pokud se nespokojíme s floskulí jazz, rock, latina, etno. Pro mne je nejvýraznější právě ono najazzlé hudební cítění, ale jazzman by to možná cítil jinak. V bookletu kromě textů najdete i zdařilé momentky všech členů kapely v hudební akci (Richard Procházka) a základní informace o tom, kde byla deska nahrána (studio Proffesional sound). U písní sice mohlo být uvedeno, kdo zpívá sólo, ale myslím, že hlasy jsou natolik odlišitelné, že se bez toho nakonec obejdete. Obal desky je zářivě oranžový a výrazný nápis KOA se v něm změnil v usměvavý obličejík. Myslím, že docela symbolicky, protože z kapely dýchá pohoda a lehké pousmání. Zvuk je pěkný, čistý, vymazlený. Album celkově vyznívá nejpopověji, nebo chcete-li nejtanečněji z celé diskografie desetileté kapely. Což by jí možná mohlo přinést víc hraní v našich rádiích, ale do hlavy selektorů nevidím.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 2/2009

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.