Kašpárek je instituce

Kašpárek v rohlíku 2: Kašpárek navždy, Indies Scope 2009, celkový čas 40:30

Kašpárek v rohlíku není skupina. Kašpárek v rohlíku je instituce. Instituce, která v sobě zahrnuje divadelní hry (ty byly úplně na počátku), koncertní a jakoby cirkusová představení, webové stránky, komiksy, už dvě alba… a samozřejmě i tu skupinu. Přesněji superskupinu, což není pochvalné uznání, nýbrž termín, který označuje kapelu složenou z hráčů pocházejících z jiných známých souborů. Ze sestavy, která nahrávala před dvěma lety první Kašpárkovo album Bejbypank, na dvojice absentuje Jarda Svoboda (Traband). Zůstávají Ondřej Pečenka (Folk3mail), Karolina Dytrtová (Miou Miou), Blanka Šrůmová (ex-Tichá dohoda), David Koller (ex-Lucie), Filip Nebřenský (Hm…), Márdi (Vypsaná fiXa) a samozřejmě jeden z iniciátorů celého projektu David Dvořák. Navíc přibyli Milan Cais (Tata Bojs), Radoslav Banga (Gipsy.cz), Jan Kalina (Sto zvířat), Tonya Graves (Monkey Business) nebo Lenka Dusilová. Už z tohoto výčtu je patrné, že přední české muzikanty a zpěváky Kašpárek baví a že pro mnohé je čest se na tomto projektu podílet. Jenže na druhou stranu album, na kterém účinkuje tolik interpretů (a také autorů), nemůže držet pohromadě. Zatímco na prvním CD se kapele ještě jakž takž dařilo zachovat jednotnou linii (mimo jiné i díky zvolenému lo-fi zvuku), Kašpárek 2 zní jako výběr hitů od spousty známých kapel, přičemž styl často neurčuje autor, ale interpret. A tak úvodní funková píseň s Tonyou Graves připomíná Monkey Business, i když se na ní nikdo z této kapely autorsky nepodílel. Píseň o ničem s Janem Kalinou zní jako Sto zvířat, Lupiči povidel připomínají Tata Bojs (zde je ovšem Milan Cais autorem), Gipsy v Hop hop samozřejmě rapuje, jak to od něj čekáme, a nezachrání to ani rockový refrén. Hají, kterou složil Filip Nebřenský, evokuje Hm… – a tak bychom mohli pokračovat. Minimálně první polovina alba zní jako sbírka etud na téma: Jak by naše kapela hrála Kašpárka v rohlíku?  To samozřejmě neznamená, že jednotlivé písně nejsou kvalitní a zajímavé. Především Hají s vtipným textem Aničky Erlebachové a Davida Dvořáka (“Proč pořád do práce posíláme tátu / když peníze dává paní, co sedí v bankomatu?”) považuji za jednu z nejpovedenějších dětských písní za posledních několik let. Věřím, že u dětí zafunguje Vláček s Márdim i Lupiči povidel s Milanem Caisem a opět Márdim (i když zde mi Caisův text přijde trošku překombinovaný a navíc mi vadí výrazy typu “ňamka” – nechtěl se snad Kašpárek proti podobným infantilnostem vymezovat?). Dobrý a hitový je příspěvek Lenky Dusilové: “alternativní” Ondřej Pečenka se zde netradičně představuje jako autor jednoduché – vlastně popové – melodie a navíc tematika mezihvězdných letů u dětí tradičně zabírá. Vážnější téma nastoluje Jiří Šponar v písni Panenka na kraji nebe (zpívá David Koller), avšak i tato dětem srozumitelná metafora sem zapadá. Další vážný téma – rasismus – zpracovává David Dvořák i v úvodní písni Černá (česky ji zde zpívá Afroameričanka Tonya Graves). V textu najdeme několik dobrých obratů srozumitelných dětem (“bez černý, bez bílý co bys byla, zebro?”), ale celek – i kvůli zvolenému funkovému rytmu – podle mne osloví spíše dospělejší posluchače. Podobně vnímám ska Píseň o ničem s Janem Kalinou, a to i přes jasně “dětský” text. Důvěryhodnou píseň pro děti totiž nelze napasovat na libovolný hudební styl.  Ale možná se mýlím. Třeba si děti oblíbí právě ty skladby, u kterých bych to nehádal. Jenže jaké děti? Zatímco parodie na The Clash s textem o čůrání možná rozesměje nejmladší školáky, kteří podobné “problémy” běžně řeší, o učitelce Angelině Jolie budou snít odrostlejší ratolesti. I zde tedy platí, že Kašpárek předkládá spíše sbírku samostatných písní a ne ucelené album. Kašpárek v rohlíku je instituce. Užitečná instituce. Velmi užitečná, i když to občas přežene s pestrostí a se snahou být za každou cenu originální: Prodávat CD v obalu formátu LP desky je sice vtipný nápad, ale cédéčko se pak nutně ocitne osamocené, v jiné polici než jeho kamarádi v čele s prvním Kašpárkem. Tak osamocené jako Panenka na kraji nebe, která ve stejnojmenné písni myslí na auto plné lidí.