Depešáci folku

Kamelot & Roman Horký: Mořská sůl, EMI 2009, Celkový čas: 41:54

Už tři roky uplynuly od minulého řadového alba Kamelotu Modrá planeta. A i když mezitím vyšel výběr hitů s jednou novou a jednou staronovou písní, správní “kameloťáci” se už určitě nemohli nového cédéčka dočkat. Kapela se je rozhodla podpořit šíleným projektem: šňůrou více než stovky koncertů na stejném počtu míst. Tento marketingově dobrý tah trochu překryl skutečnost, že se Roman Horký jako autor opakuje, že vymýšlí jak na běžícím pásu další a další variace na něco, s čím už přišel kdysi dávno. Jenže Depeche Mode na své nové desce Sounds Of The Universe také nepřinášejí nic nového, a přesto se fanoušci i někteří novináři – včetně mne, přiznávám – nad jejich “novinkami” rozplývají. Ano, Horký se skutečně opakuje: známá dikce, známý kytarový doprovod, známým způsobem vystavěné sbory. Když posloucháte Obyčejného chlápka nebo V rákosí, máte pocit, že tohle tu už bylo. Místy se však autor překonává; tu nejhorší parodii sebe sama předvádí v písni Piňa colada, špatném odvaru ze špatného Honolulu. Text zní jako básnický pokus ze základní školy, logika se vytrácí s každou další slokou (představte si “výlet na Safari” na pláži Karibiku). Buď je to špatný vtip, který jsem nepochopil, nebo mám co do činění s úplně nejhorším textem Kamelotu, který překonal i památnou píseň Strom z alba Země antilop o “Edovi Benešovi”, který posílal depeše. Ale vraťme se k opakování témat. Co kdybychom raději hovořili o “ustáleném autorském rukopisu”? I tak lze totiž vnímat situaci, do které se Roman Horký dostal. Majitel vyzrálého chlapského hlasu umí i zdánlivě nedotažený text podat důvěryhodně a bez větších problémů s frázováním. I proto si může dovolit hned v první písni Mořská sůl čarovat s přízvuky a rytmem tak, že by to druhému neprošlo. K tomu přidejme fakt, že je Kamelot sehraná kapela s bezchybnou interpretací, album má velmi kvalitní zvuk (studio “V” Zlín) a až překvapivě povedený booklet (že by se pánové poučili po úletu jménem Modrá planeta?). Výsledek? Nakonec je to docela povedené album, za které se skupina vůbec nemusí stydět. Zatímco na první poslech jsem vnímal především ony problémy s frázováním, napodruhé jsem si uvědomil, že většina písní z alba mi nejen nevadí, ale že v nich nacházím docela zajímavé momenty. Je samozřejmě třeba přivřít oči nad tím, že Roman Horký občas spojí nespojitelné (pan farář s hostií a golet v písni Julie, ve které vás zarazí i nelogický latinský obrat “Te Deum laudamus in nomine dei”, tedy “Tebe, Bože, chválíme ve jménu Božím”). Nejsilnější výpovědi je třeba hledat v obyčejných písních typu V rákosí (“Tobě o jaru / na mou kytaru / O mé bolesti / nebo o štěstí) a Objímání stromů (duet s Wabim Daňkem, dalším majitelem velmi příjemného hlasu) nebo ve vyznání zesnulému otci Na rozhledně. Naopak pokus o sociální téma Horník (následovník např. Bezdomovce z alba Větrné město) vyznívá i přes zajímavé obrazy (“Hasnou souhvězdí / do kalových jezer a obrysů hald”) nedotaženě, a to opět především kvůli kostrbatému frázování.  Ve složení Kamelotu došlo od minulého alba k jediné změně: vrátil se kytarista Viktor Porkristl, kterému kapelník svěřil sólo v písni La dolce vita (s Horkého zpěvem vyšla už na zmíněném výběru hitů). Jinak je vše při starém: Sestava je sehraná, aranže jsou přesně takové, jaké od Kamelotu čekáme, čímž se vlastně vracím na začátek článku. Skupina si postupně vytvořila vlastní rukopis a zůstává mu věrná. A podobně jako Depeche Mode definovali svůj styl, který se snaží napodobit spousta epigonů, i Kamelotu se rodí noví a noví následovníci. I když někteří bývalí fanoušci vytýkají Romanu Horkému příklon k popu, raději bych mluvil o “folkovém středním proudu”, ve kterém písnička zůstává písničkou. Jen se nesnažme hledat velká moudra: Horkého Julie má k Julii od Ivana Huvara (Folk Team) daleko. Kamelot zůstává kapelou silných a jednoduchých melodií a nekomplikovaných textů. Kapelou, která už dávno přesáhla hranice jižní Moravy, což se mimochodem projevilo i v kapelníkově výslovnosti. Všimli jste si, že Roman svá “e” vyslovuje široce, téměř jako “a”?