Kalumet trochu vykouřený

Kamelot-19 ztracených písní Wabiho Ryvoly, EMI, 2010 

Kamelot je dnes již pojem, symbol, ale i etalon či referenční hodnota. V minulosti, v době svého stoupání na vrchol byl symbolem čerstvého větru v trampské muzice, jakkoliv to zpočátku vypadalo spíše na folk. Čerstvý vítr spočíval v novátorské instrumentaci i zpracování tradičních trampských témat, v důrazu na líbivé, zapamatovatelné a u ohňů hratelné  melodie – však také značná část z těch prvních se hraje u táboráků dodnes. V období vrcholu své slávy si to skupina užívala – vydávala jednu takřka stejnou desku za druhou a příznivci to vysvětlovali (nebo omlouvali) tím, že se nepřepřahá za jízdy a že hudební model funguje. Sestup počal zhruba s peripetiemi názvovými, když se skupiny zmocnil opravdový showbyznys. Megaturné a nejnověji deska cover verzí jsou už jen razítky pod jízdenku z kopce. Kdoví proč (resp. asi kdekdo ví, ale netřeba to psát) se Kamelot, resp. Roman Horký rozhodl k natočení cover verzí písní Wabiho Ryvoly. Jistě – zdůvodnění bude znít (a také je v bookletu napsáno), že z úcty a jako poctu bardovi a zakladateli trampské písně. Kdo chce , může věřit. Pochybnosti přicházejí už při pohledu na obal: Název 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly je sice efektní, ale nepravdivý. Z těch 19 se ztratily tak 3-4 (pro mě Song o prchavosti voňavek, Odcházet za svítání a snad Čekání), ostatní jsou chronicky známé, hrané a nahrané v desítkách verzí (Wabi sám, Hoboes, Nezmaři, Stopa a různé osadní sbory), takže suma sumárum, tvrdě řečeno, pokud Roman Horký píše, že Wabi napsal přes 300 písní, tak si s výběrem moc práce nedal. Nebo těch zbývajících více jak 280 za nic nestálo. Ale to tak není, to víme i my , co jsme nevěděli, že jich bylo právě přes 300. Úskalí známých písní pak s sebou nese i srovnávání s již známými a zažitými verzemi. A tady se potvrzuje podezření druhé, plynoucí z pohledu na obal: Jako interpret je uveden Kamelot a Roman Horký, vyfocen je jen sólista. A z desky také nejvíce zní on a jeho kytara. Výsledek je pro ty, kteří čekají Kamelot nezvykle plochý, nevýrazný a mdlý. I původní Hoboes zní dynamičtěji. Pro ty , kteří naopak čekali Ryvolovky,  zní z písní stále Kamelotí sound, včetně kytarových vyhrávek  (Chudák holka jako Pozor tunel), ale tak nějak jako napůl, jako kdyby jedna bedna nehrála, nebo co. Třetí podezřelý údaj na obalu je uvedení exkluzivních hostů: Odněkud se náhle a překvapivě vynořuje Blanka Šrůmová (proč právě ona, proč právě teď a proč právě zde??? Marionetta?) a také Petr Bendl (aspoň ve zpěvu je na desce půvabně chlapecky naivní - ale Středočeši vědí). Nu a aby probírka obalu byla komplet, tak na zadní straně nesouhlasí pořadí písniček a Wabi je představen   prostřednictvím  velmi neobvyklé fotky: totiž  bez čepice... Pak otevřete booklet přesně v polovině a tam je rádoby vtipně kontrastní snímek s utlumenými barvami  účinkujících v trampské osadě spolu s  barevně naplno vyvedeným červeným americkým autem, který tam působí jako pěst na oko. Asi symbol, bohužel však pro mě jeho výklad má kouzlo nechtěného – podobně se budou Kamelotí verze Ryvolovek  vyjímat v archivu Ryvolovek vedle těch ostatních verzí Wabiho písní.  Proč jsem tolik prostoru věnoval bookletu? Inu prostě proto, že booklet bohužel věrně vystihuje obsah – šedivý, spíše dvoubarevný, mírně depresivní. To nejsou barvy smutku či nostalgie, to jsou barvy výrazové beznaděje, nenápaditosti a šedivosti. Hodnotit samotné Wabiho písně se asi nesluší, ty prověřil čas, výběr a provedení jsem vlastně zhodnotil výše,  a více, než že je to takové odbyté,  se o tom napsat nedá. Roman Horký evidentně spoléhal na své charisma, na dvě „slavná“ jména a na to, že to pak stačí  nějak odbrnkat, jako u ohně na osadě. Prostě šité Horkou jehlou.  Co s tím: Namixujte si na svém přehrávači Velikonoce lampáře Tonyho nebo Vobyčejný pondělí v podání Wabiho, skladbu Padá láska se Stopou,  s Hoboes třeba Poslední víkend  a pak přidejte třeba Zachraňte koně, Díky pane Foglar nebo i ten Tunel v podání Kamelotu. A budete spokojeni s Ryvolovkami i s Kamelotem. A ještě se vrátíte o 20-30 let nazpět, do dob, kdy Kamelot byl Kamelot a  Wabi byl ještě mezi námi a nemusel chodit strašit Romana Horkého. 

Miloš Keller
Folk 1/2011

HOME