Žasnu nad tím, jak jsem bluesovej…
Petr Kalandra & ASPM: 1982–1990, vydal Supraphon 2010,
celkový čas: 65:48 + 64:08
Jak praví encyklopedie, Petr Kalandra, jehož nedožité
60. narozeniny jsme si připomněli v březnu, byl “český bluesový hudebník,
kytarista, hráč na foukací harmoniku a skladatel”. Jak připomíná Jiří Černý
v mozaikovitém sleeve-notu aktuálního dvojalba, byl to také z nouze prodavač
hudebních nástrojů či z bídy ještě větší myč oken. Byl to člověk
s podlomeným zdravím (“Vodcházím z plicního domů po třech tejdnech,” zpívá
v písni Kapitán Slunce) a špatnou životosprávou (“Byl cítit červeným
vínem a cigaretami,” píše Černý). Byl to však především mimořádně
talentovaný bluesman (a nejen bluesman), který dokázal podat bluesovou epiku
v češtině podobně přesvědčivě jako potomci černých otroků z Delty ve svých
slanzích. Řadu Kalandrových aktivit před časem zmapoval bontonský výběr
Live & Studio 1964–1995, který obsahovat nahrávky od Kalandrových
14 let až do jeho smrti, a to s Marsyas, Blues Session, ČDG (Mišík, Kalandra,
Merta), v duu s Jaroslavem Hutkou nebo s doprovodem Dialogů Ladislava
Kantora. Od té doby vyšly i další zásadní snímky s Kalandrovou kytarou a
hlasem: reedice první desky Marsyas (včetně raritní akustické demoverze
celého alba) nebo koncertní záznam skupiny ASPM V Klubu Na Petynce
1990. A právě čtyři písně z toho koncertního CD se – vedle dalších
28 skladeb – se objevují na reprezentativním dvojalbu Petr Kalandra &
ASPM 1982–1990. Výběr nahrávek měla na svědomí Kalandrova dcera
Karolina spolu s Janem Spáleným, který po rozpadu původní sestavy Kalandra–Spálený–Havlíček
táhne káru s nápisem Amatérské sdružení profesionálních muzikantů stále dál.
Nutno však upřesnit, že vedle zakládajícího tria, které samo hrálo asi na 17
nástrojů, se na albu v jednotlivých písních objevuje řada hostů: Irenou
Budweiserovou v písni Lucky Boy počínaje přes kytaristu Michala
Pavlíčka, trumpetistu Michala Geru nebo Jiřího a Václava Veselých až třeba
po baskytaristu Aleše Charváta, který účinkuje v sedmi skladbách.
Pokud bychom si chtěli přiblížit Kalandrovo umění ve zkratce, výborně nám
k tomu poslouží písně Měšťácký blues a Spadla mi pěna. První
z nich je převzatá melodie (Huddie Ledbetter) s textem Zdeňka Rytíře a
Kalandra se v ní předvádí jako zpěvák rozvolněného syrového projevu a obecné
češtiny, kterému nezáleží na poloze slovního přízvuku (“jeden lepší než
druHEJ”). Výsledek je… špičkově bluesový, důvěryhodný až mrazí! Navíc se
píseň, podbarvená rytmikou tuby a ozdobená flétnovými sóly, až nečekaně
vyvíjí a graduje. Spadla mi pěna je pro změnu Spáleného hudba
s Kalandrovým textem. Ryzí epika o letmém setkání s přítelem z dětství (“než
mě poznal s fousama”), kterou lze vnímat buď prvoplánově jako zpívanou
minipovídku nebo v metaforické rovině (co všechno by mohla symbolizovat
opadlá pěna u piva?). Písním ASPM sluší přívlastky opravdové a důvěryhodné,
což pánové posilovali začleňováním autobiografických prvků do textů. Vedle
už citované pasáže o plicním oddělení upozorním na pasáž “Vypůjčil jsem si
od Franty Havlíčka na vlak” v textu Aceton blues, který začíná
nesmrtelnou hláškou “Jó, zase přišly složenky”, nebo vtipný popis setkání
s revizorem v Kulčeníku. Vedle vlastních, Spáleného či Rytířových
textů (mj. na Dylana nebo Vana Morrisona) se Petr Kalandra skvěle vypořádal
také s Kainarovou klasikou Trochu v hlavě mám. Zatímco základní
akustický instrumentář původního ASPM Kalandrovu zpěvu sluší takřka bez
výhrad, popovější doprovod některých skladeb rychle zastaral. A tak
například bicí v písni Žasnu nad tím, jak jsem praktickej znějí
podobně synteticky jako jablonecké korálky, o kterých Kalandra zpívá.
Podobně by dnes po přearanžování volalo například reggae Lucky Boy.
Kalandra byl bluesman stylem života i stylem zpěvu. K tomu, aby jeho blues
znělo autenticky, nepotřeboval klasickou dvanáctkovou formu. Někdy jeho
vyprávění lépe vyznívalo s klidnějším folkovým doprovodem (Cínový vojáček),
jindy s bohatším lesem dechů od flétny po tubu (Nebeská brána).
V každém případě může jeho rozvolněný styl, ke kterému patřilo porušování
formálních pravidel, nadále platit za učebnici důvěryhodného bluesového
zpěvu v češtině.
Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk 7-8/2010