Bubny a bubny

Jumping Drums – Five Elements, Good Day Records, 2008, celkový čas: 31:13

Bubeník Ivo Batoušek se svým uskupením natočil další desku. Obsahuje celkem deset kompozic pro skupinu bicích nástrojů (a marginálně i pro lidské hlasy). Skladby jsou to relativně krátké, od necelých dvou minut po čtyři a čtvrt. Už tím se pozitivně liší od všelijakých šamanských bubnovaček, které mnohdy vycházejí z toho, že čím déle se rytmus drží, tím magičtěji působí. Další pozitivum vidím v tom, že opravdu každá má nějaký kompoziční řád bez schválností, ale s jistou logikou vývoje. Rytmus je prazákladem vší hudby, praví rozšířená teorie, a i když ho najdeme u všech kultur, intuitivně dokážeme říci, tak tohle je Afrika, tohle Tibet, tohle východ Asie. Anglické názvy skladeb napovídají, jakými rytmy se Jumping Drums nechali inspirovat v jednotlivých kompozicích. V sleevenote Batoušek píše, že CD je jen částí projektu poučeného zenovým bubnováním, který vyvrcholí knihou Cesta bubeníka, jíž bude ještě předcházet knížka Five elements. Možná se nám tak dostane filosoficky-náboženského poučení, co v rytmech hledat, jak mohou působit na naši psýché a v čem nás mohou udělat lepšími. Což vede k otázce, jestli to má být součástí hodnocení skladeb. Odpověď není jednoznačná. Kdyby Smetanova Vltava nebyla opentlena výkladem, jak sleduje hudba tok nejčeštější řeky, nezměnilo by to na skladbě ani tón a přesto by bylo naše vnímání asi jiné. Zdá se tedy, že výklad hudby je součástí jejího vnímání při poslechu. Na druhé straně zájem o world music vede k tomu, že posloucháme šamanské či mnišské zpěvy v neznámém jazyce, a nevíme ani, o čem jsou (i když zde je text součástí skladby), natož abychom se zabývali tím, s jakými obřady jsou spojené, s jakou vírou a hodnotami. Každopádně zatím máme před sebou album bez výkladu, poslechněme si ho tedy bez něj. Možná se k němu po čase vrátíme s novými vědomostmi a s ochotou k novému chápání. Úvodní Intro – Tibet navozuje meditativní polohu. Ta se objeví ještě v několika kompozicích, zejména v závěrečné Magic Night in Paris. Ohraničení alba dvěma meditativními kompozicemi jistě není náhoda. Atmosféru radostného tance najdeme například v Drum and Dance, příklad bubnování k tanci obřadnímu, nejspíš loveckému nebo válečnému, to je pro mne Djembe Jamave. Epický základ dialogu dvou bicích nástrojů vnímám v Dragon vs. Monkey. Za sebe musím říci, že nejsem příliš náchylný věřit, že nás může kousek muziky hluboce vcítit do jiné kultury. Myslím, že na to jsme příliš ukotveni v té vlastní. Ale můžeme si s tou myšlenkou pohrávat, koketovat s ní, hledat styčné i romanticky odlišné. A to není málo. Netroufám si ani tvrdit, že Jumping Drums sami bubnují se stejným prožitkem, jako třeba Kamerunci. Ba myslím si, že takový domorodec by poslechem poznal, že to bubnuje bílý muž. Pevně ale věřím, že bychom se spolu shodli, že bílí muži (a žena) bubnují dobře a hezky. A o to nakonec jde. Deska byla nahrána kvalitně ve studiu Good Day Records u Jiřího Maška, hudební režii měl Jaroslav Petrásek. Bylo nahráno systémem Real Sound, zvuk všech bicích nástrojů je přirozený a vyvážený. Album obsahuje minimum informací, ale možná proto, že budou následovat ony knihy.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 9/2008

HOME