Oba bratři nám úspěšně vytvářejí seriály cédéček. O Františkovi jsem psal v listopadu, Jan vždy ke kulatému výročí vydá živý záznam z koncertu. A systematicky postupuje na východ. Záznam koncertu ke 20 letům jeho písniček byl v Brně, 3O let oslavil na turné na Slovensku, uvidíme, jak jej přijme Ukrajina za dalších 10 let. Jako by Jan chtěl i geograficky vyjádřit, jak se posluchačům z rodné trampské sféry stále více vzdaluje.

Živý záznam koncertu, navíc sestříhaný z více míst je ovšem tak trochu Podvod, už proto, že to tu jednou bylo. Nejen z Valčíčků, ale ze všech písniček, tak jak je známe, nezůstává Na kameni kámen a celek nepůsobí kompaktně, nýbrž jen jako jakási náhodná Skládanka. Bible trampské muziky se mění v Trampský (miš)Mash a Tulácký ráno po takové desce je jak kdybychom vypili příliš Hopsinek. Celek pak působí jako Růže z papíru zabalené do Igelitu – napohled hezké, při bližším zkoumání povrchní a papírové. Janova Domovenka jako kdyby byla z Toronta a ne z Luk pod Medníkem.

Janovo průvodní slovo už nezaujme ani ve špatném slova smyslu, o tom toho byly již popsány stohy papíru a pomalu se to stává jistým znakem kázání vody a pití vína, z hlediska braní si k srdci dobře míněných rad a pokrytecké pokory jako takové. Hned v prvním vstupu se dopustí neomalenosti, která možná těm, co jsou za vodou připadne jako vtipný bonmot, ale ti co jsou “in” to vidí asi jinak: “Jste chudí a proto jste bohatí” a pak pokračuje v podobném duchu. Dává tak velikou zbraň do ruky těm, kteří mu závidí jeho talent na melodické nápady. Janovy výroky jsou bohužel nepřehlédnutelné i při jejich pronesení v ruchu živého koncertu, natož, když je lze umocnit opakovaným poslechem na cédéčku.

Co zaujme, nebo přesněji trochu šokuje je muzika. Písničky se díky doprovodným Příbuzným posunuly do instrumentace středního proudu, Jan zpestřuje každou písničku zvuky, které mají vyjadřovat odvaz a prožitek, ve skutečnosti však vyděsí a tento dojem ještě umocní nečekaně nedbalá výslovnost s mnoha zlozvyky městské pouliční mládeže ve slově mluveném i zpívaném. Najdeme tam 3 písničky stejné jako na CD ke 20 letům (Na kameni kámen, Podvod, Valčíček), několik jiných starších (Hlídej lásku, skálo má, Kamarád, Stánky) a několik novějších (například Banská Bystrica nebo Trampský Mash).

Krátký prostor dostali na CD Příbuzní a ukazuje se , že je i tak víc než dlouhý. Na představení není nic vtipného, je to trapné, rozpačité, nepřipravené a povrchně sexuální. Mimo jiné se dopustili toho, co nám Slováci zazlívali z dob federace, že když jsme chtěli něco zesměšnit, použili jsme pro to slovenštinu. O smíchu vlastním vtipům ani nemluvě.

Tak uplyne první CD a obávám se, že se k němu nevrátíte. O co lépe by Jan oslavil 30 let svých písniček, kdyby dokončil to , co na druhém CD rozpracoval. Druhý kotouček totiž obsahuje 21 minutových návrhů písní, ze kterých mají posluchači vybrat písničky, z nichž pak vznikne “opravdové” CD, jež by už pomalu mělo být v tuto dobu na světě. A kdyby chtěl být originální, nemusel je ani dokončovat, ale jen smíchat dohromady.

Paradoxně ale úsporný demo doprovod a neprovokující atmosféra (zřejmě domácího) studia na druhém disku vrací Jana jakoby zpět do dob jeho největší opravdové slávy a umění, a jako by tam někde začínala znovu i probleskovat ta pokora. Je tam několik potenciálních hitů v tom nejlepším slova smyslu, je tam několik melodických i tématických a textových nápadů doslova od boha seslaných. Ano, tento kotouček jsem si pouštěl několikrát a vždycky si přál , aby ty písničky nekončily, ale dozněly až dokonce a příjemně mě mrazilo, jako tenkrát, když jsem poprvé slyšel třeba Frankyho, Jarní tání nebo Vodníka. Tady se ukazuje to, co se v nánosu bulváru okolo Jana ztrácí – jeho talent pro jednoduchou, přehlednou, upřímnou a zpěvnou písničku je neopakovatelný a jedinečný a on jej rozmělňuje v projektech jako je záznam na prvním kotouči tohoto kompletu. Teď se jen modlím, aby se to celé ve finální podobě nezkazilo. Aby nezvítězily vnější efektní zvukové orgie. Když, tak budu mít aspoň tento druhý kotouček s demosnímky. Ty za to stojí.

Miloš Keller

HOME