Tančit dál!

Pavlína Jíšová a Přátelé – Blázen tančí dál, vydal Pavel Peroutka 2009, celkový čas: 37:30

Pavlína Jíšová vydala své sedmé album. Nevím, mám-li napsat sólové, protože mnozí z Přátel na něm hrají důležité role, řekněme tedy, že jde o sedmé album, kde je Pavlína Jíšová v hlavní roli. Najdete na něm písně folkové, country i bluegrassové. Celkem jich je třináct, což je sice prvočíslo, ale s trochou zaokrouhlování můžeme říci, že Pavlína napsala zhruba třetinu melodií a polovinu textů. Pavlína dlouhá léta byla jednou z nesporných hvězd naší žánrové scény, a to jak hudebním uměním, tak i komerčním ohlasem. Ať už šlo o Sem tam, Žalmana či Nezmary, její vokál charakterizoval kapelu a mají ho doma na deskách jistě desetitisíce lidí.  Dnes toto album vychází prakticky vlastním nákladem – vydává jej basista doprovodné kapely Přátelé Pavel Peroutka. Což asi znamená, že se vydavatelství o desku neperou. Ale ona je dobrá a originální minimálně tím, že se vedle Pavlíny k mikrofonu pro zpěvačku staví její dcera Adéla Lounková, která má velmi podobný hlas i způsob zpěvu, a na desce se podílí i autorsky. Kromě Peroutky a Adély je členem skupiny ještě (elektrický i akustický) kytarista Jakub Racek. Na desce ovšem najdete celou řadu zvučných hostů, jejichž výčet vlastně definuje žánrový půdorys alba. Na bicí a perkuse se objeví David Lanštof, zahraje si bluegrassový Reliéf (ve kterém hraje i Peroutka), objeví se další bluegrassová veličina Jiří Mach (mandola), houslista Pavel Švestka, kytarista (nylonky) Radek Interholz, na klavír zahraje a vokál přidá Petr Novotný od Žalmana, který připsal i smyčcový kvartet pro Apollon do závěrečné mírně patetické skladby Čarou života. Kromě Pavlíny a Adély napsali na album melodie Michal Röhrich a Zbyšek Raška, který se vedle Pavlíny stal druhým nejdůležitějším textařem (ale i Adéla už textuje). Muzikanti jsou to všechno dobří, představená kolekce zahrnuje písně nápadité, mix temporytmů i témat je vyvážený, pestrý a příjemný. I když pochopitelně tématicky to je většinou o lásce, vztahu, ženských pocitech. Asi nejzajímavěji, protože neoposlouchaně znějí právě dueta a dvojhlasy Pavlíny a Adély. A někdy se možná jako já spletete, který hlas je čí, protože Adéla má občas hlavní roli a taky si někde Pavlína natočila i druhý vokál sama.  Občas je poněkud příliš patrné, kdy byla napřed melodie a textaři “luštili křížovku”, tedy dopisovali dlouhé a krátké slabiky (např. Raška v Můžeme najít zlatý důl), i za cenu, že text začíná mít mírně zastřený smysl. Ale upřímně řečeno, právě v českém bluegrassu se tohle děje tak často, že se člověk už ani moc nediví. Některé texty jsou ale zajímavé a velmi osobní,třeba hned následující Matka a dcera, autorsky dílo Pavlínino, znějící jako nějaký irský tradicionál, a působící dojmem autentického dialogu matky a dcery na téma chlapi v mém životě. Včetně toho, že se dcera ptá, kde je táta. Celkově vznikla deska přiznaně dívčí, laskavá, téměř zcela akustická, bez bolavých míst i tam, kde v textu je nějaké to napětí nebo náznak smutku. Byla slušně nahrána ve studiu MKP v Českých Budějovicích, u hejblátek byli Petr Michal, Petr Novotný a Pavel Peroutka. Obal s kytičkami, motýly a blondýnkou na kole odpovídá náladě desky, větrné mlýny na něm nejsou vyzváním k boji. Jinak na něm najdete nejen všechny texty ale (v tomhle případě to je vlastně nutnost) i informace o podílu jednotlivých interpretů na každé skladbě. A upřímně řečeno – mnohá velká vydavatelství sázejí na hvězdičky, které úrovně této desky zdaleka nedosahují.