Janoušek Vondrák po 25 letech

2CD Slávek Janoušek a Luboš Vondrák – Koncert z pásku 1985, vydal Slávek Janoušek, 2009, celkový čas: 59:05+64:49

Píše se rok 1985. Duo Janoušek Vondrák získává první portovní vavříny a jezdí po klubech. V tom v Litvínově jejich koncert včetně průvodního slova natáčí tehdy šestnáctiletý Honza Brož (ten z Devítky a od Žalmana) na kazeťák. Klub je nabitý, publikum sedí i na pódiu, nálada je výtečná. Kvalita tehdejší techniky bohužel nikoliv. O čtvrtstoletí později dostává Slávek nahrávku a pokusí se ji vyčistit od šumů, ruchů, brumů, práskanců a jiného balastu. Musela to být pěkná piplačka, ale Miloš Makovský je na piplačky kadet. Výsledkem je dvojalbum, jehož zvukové kvality jsou srovnatelné s lepšími demo nahrávkami, které dostáváme do Konkursu Zahrady od současných kapel, nebo prostě s tím, co slyšíte naživo v leckterém klubu. Tedy žádná sláva, ale solidně poslouchatelný zvuk. Možná, že mnohý z pamětníků podobné nahrávky má doma. Ale každým dalším přehráním tehdejších kazet je jejich zvuk horší a horší. Tady už máte jistotu, že to horší nebude. A asi nikdo by si nedokázal s vyčištěním svých pokladů s mládím takhle pohrát. Naopak mnozí nepamětníci by mohli být zvědaví, jak tenkrát takový folkový koncert vlastně vypadal. Především zjistíte, že proti současnému standardu byl děsně ukecaný. Žádná píseň nenavazuje na předchozí, vždy je třeba něco doříci, připravit si atmosféru a podobně. Někdy to trvá půl minuty, někdy minut pět i více. Za druhé ale seznáte, že ti folkaři dovedli mluvit tak, jako by to byla další disciplína řemesla. Průvodní slovo má svoji dynamiku i logiku, je vtipné, dokáže pracovat s více vrstvami sdělení zároveň. Janoušek hodně čerpal ze slohových prací žáků. Už tehdy jejich neobratné formulace usvědčovaly systém, ale vlastně i celý život z absurdity. Například: jediný slohový útvar, který je kombinací zprávy a oznámení, je parte. Dnes ta absurdita díky časovému odstupu a posunu reality získává další dimenze. Opravdu se pobavíte. I když mladší z vás možná nebudou vědět, co to ta holka měla, když měla Jiskry. Písní na koncertě odeznělo a zaznamenáno bylo patnáct. Mnohé z nich patří k oporám Slávkova repertoáru dodnes, třeba Imaginární hospoda nebo Je to možný tohleto. Některé Slávek hrál s různými partnery, třeba právě s Milošem Makovským, nebo s Vlastou Redlem. A pochopitelně mají i své načančané studiové verze. Luboš Vondrák možná není tak brilantní muzikant (i když je muzikant nesporně dobrý), ale je do nich asi ideální parťák, který jim dá to, co je třeba. Tedy i srdce. Podobně zdánlivě okrajově, ale vždy k věci zasahuje i do Slávkových promluv. Ne nadarmo oba hoši na vysoké hráli v studentském divadle. I na koncertě přesně drželi svoje role.  Jako bonus jsou přidány na závěr druhého CD tři písně nahrané obnoveným duem v roce 2009 na koncertě v Janouškových Nížkovicích přespolním Lubošem Javůrkem. Působí jako naprosto organické pokračování toho stařičkého koncertu. I proto je dobré, že Janouška s Vondrákem zase můžete potkat naživo. Dvojalbum je vypraveno poměrně spartánsky, hnědý barevný tón evokuje patinu času, na bookletu najdete krátké promluvy Janouška, Vondráka a Brože. Texty ne. Ovšem je zde odkaz na Slávkovy stránky, kde se k nim dostanete snadno a pohodlně. Pokud je deska něčím jedinečná, tak právě tím, že ukazuje tehdejší atmosféru, to báječné souznění mezi publikem a umělci, kdy zámlka, zdánlivé přeřeknutí nebo kostrbatá formulace okamžitě nastartovaly fantazii a publikum na folkové vlně si dotvořilo to, co nebylo vyřčeno. Slávek sám hovoří nad tímto projektem o zvukové archeologii. Ano, jistě, ale je to také historie bez střihů a příkras. Takhle v té době vypadal zdařilý folkový koncert. Ať už se odehrál v Docela malém divadle v Litvínově, v Ústí nad Orlicí anebo kdekoli.