Svěží dech v českém folku

Jananas: Jananas, Indies Scope 2010, Celkový čas: 42:49

Málokterá skupina zaznamenala v posledních letech na české folkové scéně tak raketový vzestup jako Jananas. V roce 2006 natočila své první demo, o rok později postoupila do semifinále soutěže Česko hledá písničku a v roce 2008 byla její skladba Zapatama vyhlášena nejlepší písní v měsíční hitparádě Inkubátor na serveru i-legalne.cz. Mezitím Jananas málem zvítězil v Houpacím koni na Okolo Třeboně a ukázal se na Zahradě, kde v dalším roce (2009) zaslouženě získal Krtka od redakce časopisu (tehdy ještě) FOLK & COUNTRY. Na debutové album tedy fanoušci i publicisté netrpělivě čekali… a kapela si dávala na čas. Nakonec stihla splnit slib, že desku vydá v roce 2010. CD Jananas vyšlo přesně na Silvestra a stihlo tedy ještě zasáhnout do boje o žánrové Anděly. Nominace, jakkoli překvapivá, je tedy jen logickým vyústěním série nakupených úspěchů z posledních let. Po formální stránce Jananas hraje akustický, opatrně moderní folk. Základními nástroji jsou kytary a basa, sem tam okořeněné houslemi, harmonikou nebo bicími hostujícího Marka Fryčáka. Ovšem v jednotlivých písních folk přechází k šansonu, k akustickému hiphopu, k tangu nebo blues. Stylové přeměny přitom nejsou samoúčelné, nýbrž buď korespondují s textem, nebo s ním naopak kontrastují. Písně Jananasu jsou propracované do posledního detailu, a to nejen po stránce textové, která zaujme na první poslech, ale i hudebně. Na tom měl – předpokládám – velkou zásluhu producent alba Martin Ledvina, který hudbu Jananasu posunul od pódiového folku k pestrému nadžánrovému tvaru. Přitom však rezignoval na nadbytečné používání elektroniky, násobení hlasů, samply, loopy a dalších „mašinky“, které se dnes běžně užívají i v moderním folku a které by v případě Jananasu možná byly možná kontraproduktivní.  Přes vkusný hudební kabátek totiž písně tohoto tria stojí především na textech, ve kterých skupina řeší sice pseudoproblémy (žena před zrcadlem, společenské večírky, elektronická komunikace, chorobná touha jíst, bloudění autem po venkově…), ale s takovým nadhledem a šarmem, který překoná i textařské umění Xindla X. Zpěvačka Jana Infeldová nastoupí v první písni (Raut) na značky a začne chrlit jednu slovní hříčku za druhou. Hraje si se slovy znějícími podobně (mojito – moh i to) i úplně stejně (hertze – herce), s vžitými symboly (koule a kosočtverce), kupí štěpné rýmy i situační komiku. A tak pan Vlastimil, který se po 80 letech manželství rozvádí, „bez své Evy bude tropit hlouposti“, v písni Pražské jaro dojde na „Svěcení jara / co obstará Svěcený Jára“ a hrdina skladby Model, který má „tričko do véčka a kupuje ho v elku“ bude muset „dívat se na Óčko a vzdychat u péčka“. Některé písně jsou na těchto hříčkách přímo postavené (Model, Raut, Pražské jaro), jiné je využívají méně nápadně (Zapatama), další stojí na jedné postupně se rozvíjející metafoře (Zálohovaná). Člověk by řekl, že texty Jananasu jsou po formální stránce dokonalé, kdyby skupina právě slovo Dokonalá ve stejnojmenné písni nevnímala ironicky. Snad jediné, co se opravdu nepovedlo (pominu-li občasné slabší momenty v jinak velmi silných textech) jsou tři miniatury, zařazené na album pod názvy Ja, Na a Nas. Na rozdíl od pečlivě vypointovaných plnohodnotných písní působí tyto fragmenty jen jako momentální nápady, na kterých by buď bylo třeba ještě zapracovat, nebo si je ponechat jen jako zpestření na koncertech. Jananas je výjimečný tím, jak dokáže skloubit po formální stránce dokonalé, originální a zdravě „přeplácané“ texty s nepřeplácanou a vkusnou hudbou. Tím, že se zaměřuje na každodenní starosti svých posluchačů a převádí je do komické roviny, dokázal velmi rychle zabodovat. Ovšem o tom, zda zůstane na české scéně aspoň pár let stálicí, rozhodnou především členové tria sami: Jana Infeldová, Honza Vávra a Jaromír Fulnek. Jak dlouho budou schopní nacházet nová témata, chrlit slovní hříčky a dávat tomu všemu příjemný hudební kabátek? Vystačí s dechem? Doufejme, že ano. Je to svěží dech v českém folku.