Jablkoň: XXV – Symphonic Jablkoň, Indies 2004, celkový čas 64:40

Kulaté narozeniny se často slaví novými deskami. Mohou to být výběry hitů, sbírky rarit nebo koncertní alba. Třetí variantu zvolila i pětadvacetiletá skupina Jablkoň. “Velká vystoupení” se konala dvě – předpremiérové v Brně a “ostré” v Praze v rámci festivalu Alternativa. Oba koncerty byly událostí nejen kvůli oslavám samým, ale především proto, že se po letech na pódiu znovu objevila nejmohutnější ze všech sestav Jablkoně, Symfonický Jablkoň. Album označené římskou číslovkou XXV zachycuje (ve zkrácené variantě) pražský koncert, na kterém vedle Jablkoně a Moravských symfoniků pod taktovkou Aleše Podařila účinkovali také Jaroslav Svěcený (housle), Michal Gera (trubka) a Filip Spálený (tuba a baskytara). V neposlední řadě je pak třeba zmínit sbor, bohužel anonymní, neboť se nějakým nedopatřením nedostal do bookletu.

Jablkoň v poslední době vydával(a) víceméně střídavě alba písničková (Malá lesní Jablkoň) a – řekněme – alternativní. Koncertní novinka obsahuje z každého něco, avšak převažuje druhá z poloh, přezdívaná kapelou “velká polní”. Pominu-li bonusy, obsahuje album pouze tři skutečné písničky, a to ve dvou případech ty snad nejméně folkové z celého repertoáru Malé lesní Jablkoně. Jednou z nich jsou Říkadla (původně z alba Písničky), u kterých orchestr výrazné instrumentální pasáže ještě zvýrazňuje, zatímco zpěv (či spíše recitace) bohužel zaniká. Kdopak nám zazpívá s dívčím sborem a s už legendárním refrénem “Jsem vypatlanej, ale hodnej / Seru na to, nevím na co” pochází ze zatím posledního řadového alba Cestující v noci. Velkoorchestrální úprava zní přinejmenším zajímavě: Michal Němec se při řevu refrénu snaží, div si hlasivky nesedře, a dokonce i smyčce jako by pomáhaly posilovat punkovou údernost skladby. Třetí písničkou je Velmi nesmělá, která zde logicky zní opět o něco mohutněji než na albu Bláznivá.

Zbytek alba (opět připomínám, že bonusy zatím nechávám stranou) tvoří převážně instrumentální skladby. Jakýsi text má sice i Lov na labutě, avšak křik a recitace začíná až po dvou a půl minutách rockově alternativního nářezu. Na této písni mě mimochodem více než závěrečný stále opakovaný slogan “Lov začíná očima” zaujala melodie hraná na elektrickou kytaru úplně v úvodu.

Na bilančním albu Jablkoně samozřejmě nemůže chybět Baba Aga, dostalo se na krásný Bláznivý valčík, zde však “vylepšený” neidentifikovatelnými ruchy na začátku a především opravdu bláznivým (či šíleným) výkřikem těsně před třetí minutou skladby. Na první poslech jsem přemýšlel, které z těch zvuků do nahrávky opravdu patří a co se na disk dostalo při finálním masteringu omylem.

Teď ty bonusy. O tom, že Jablkoň (především v osobách Michala Němce a Martina Carvana) občas zpestřuje své koncerty klasickými trampskými písničkami, vím už dávno. Sám jsem minimálně jedno takové vystoupení Dua Carvánek (“My jsme teď naši hosté”) zažil. Proto jsem s povděkem kvitoval, že se jeden takový úlet podařilo zaznamenat i na stříbrný kotouček v podobě skladby Lká ukulele tmou. Jenže mé zklamání bylo obrovské – na disku, který mám k dispozici, končí skladba č. 13 ve stopáži 1:18 (jak je uvedeno i na obalu) slovy “lká uku–”, zatímco následující track začíná “–lele tmou”. Poslední uvedená (druhá bonusová) píseň Buď zase chvíli mladá se sice opravdu skrývá pod číslem 14, avšak až po půl minutě zbytku skladby předchozí. V rádiu nepoužitelné a v uších posluchače neprofesionální. Pokud se už vyrobený náklad CD prodá a budou se dolisovávat další kousky, myslím, že tento lapsus by si zasluhoval opravu.

Album XXV – Symphonic Jablkoň je zajímavé především jako dokument, který řadové desky nepředčí, ale který je zajímavě doplňuje. Více než zajímavé je však bláznivé – nejen výběrem skladeb, řevem v místě textu i jen tak uprostřed skladby a střídáním žánrů (onen trampský evergreen následuje ihned po metalově-punkové Kdopak nám zazpívá), ale samozřejmě i glosami v bookletu. Tentokrát Michal Němec neokomentoval jednotlivé skladby jako na minulých deskách, nýbrž černobílé fotografie uvnitř bookletu. Prohlédněte si je, i ony stojí za pozornost.

Milan Tesař
(Radio Proglas)

HOME