Desky vánoční si dělím do dvou skupin. Ta první, bohužel podstatně větší, jsou nahrávky kapel, u kterých základním důvodem bylo vytvořit si také svou vlastní vánoční desku. Nevidím v tom nic špatného z lidského hlediska – jejich příznivci si jistě najdou nějakou tu chvíli ve dnech svátečního volna a udělají si s nimi alespoň takto zprostředkovaně hezkou chvilku. Rovněž rozhlasové stanice z kolekce něco zavěsí na svůj hudební vánoční stromeček. Recenzent pak má ovšem dojem, že by stačila jedna mírně rozvitá věta na celý projekt a nemá náladu zkoumat, co nového kapela přinesla na téma nám, nám narodil se, případně kapři, dárky, sníh a cukroví.

Ale naštěstí jsou i desky, které přinášejí i ve stokrát prosypané drti vánočních rekvizit něco nového. K nim patří i novinka od Jablkoně. Jejich základní přístup k vánocům je neskrývaně dvojznačný, jako asi u většiny naší populace. Jihnutí nad jezuletem se v ostrých střizích prolíná s vědomím vánočního konzumentismu, který je jistě všechno, jen ne podepření pradávného smyslu adventu a vánoc.

Už kompozice desky je velmi neobvyklá. Především se jí jako dlouhá červená nit nebo jako nekonečný vánoční řetěz táhne po kouscích zpívaná odpočítávající písnička, kolik týdnů že zbývá do vánoc. Začne se pochopitelně na dvaapadesáti a pak se postupuje přískoky vpřed. V roli vánočních počtářů se objeví kromě Jablkoně Sestry Steinovy i Jiří Pavlica, žvatlající děti i operní sopranistka, Petr Váša i Radovan Lukavský, Black Uganda Choir i dětský sbor Skřivánek, altsaxofon i harmonium. Píseň má ne zcela čekanou pointu, kterou neprozradím.

Dvojznačný vztah k vánocům se objeví hned v písni Štědrý den, první po začátku odpočítávání, a to pomocí násobného významu českých slov – svět je vykoupen (spasen i rozprodán), své touhy po lepším životě zabalíme (vzdáme i proměníme v dárky). Následuje originální leporelo Hovada Boží, kde se putuje k zářivé hvězdě nad hypermarketem a naše hektické putování hovad Božích je prostřiženo citací písně vánoční a adventní. Zde mne opravdu trochu mrzelo, že je nejdřív zařazena dětská interpretace velehitu Nesem vám noviny před cudnými Michnovými roráty Vánoční rosička. Ale nikdo nejsme dokonalý.

K vlastním písním přidal Michal Němec na album i skvostné kousky kolegů. Skoumalovu a Burianovu Předvánoční koledu, jejíž drsná pointa ve mně zůstává od doby, kdy jsem ji slyšel poprvé a Ebenovsky laskavou, ale stejně kritickou Koledu (Doba se nám dopředu moc nepohnula). Při vší úctě k novinkám, mám pocit, že jako samostatné písně jsou právě tyto dvě nejsilnějšími výpověďmi alba. Z výpůjček je třeba ještě zmínit Tučapského Josepha and Mary v podání Black Uganda Choiru a doplňkových zvuků Jablkoně a variace na adventní píseň Vítej Jezu Kriste z kancionálu ze 16. století.

Vlastní Němcovy písně nemají (zdánlivě) v sobě nic sakrálního. Vedle už výše zmiňovaných jen postupně probírají další atributy vánoc. Balada o bramborovém salátu (text Pavla Pazderníková) je poetický příběh o krátkém setkání dvou osamělých duší v prosinci, Vánoční Kateřina je hořké blues chlápka, na kterého padne v hospodě vánoční smutek (text František Eliáš), téma písní Kapří rekviem a Šťastný a veselý je už v názvech. Nejzvláštnější je Černá Marie na rohu, podivná kompozice a podivný příběh, napůl vidina nadpozemského v pozemském. Nechci ji převádět do volného převyprávění. Nedovedu to ani.

Album je klasicky dobře vypraveno (booklet se všemi informacemi a texty a klasická kulička na chrastění uvnitř obalu jsou samozřejmostí) a vtíravá odpočítávací melodie vám asi uvízne v hlavě. Takže můžete začít odpočítávat: 52 týdnů zbývá do vánoc.

Jiří moravský Brabec

HOME