Na druhé album skupiny Irish Dew jsme se načekali poměrně dlouho. Po debutu s dvojznačným názvem Závist (kapela jím nemínila lidskou vlastnost, ale keltské opiddum u Zbraslavi, je stejně dvojznačný i název Šance – jde o protější vrch oproti Hradisku, který patřil opevněnému okrsku Závisti. I toto jméno má naznačovat propojení “keltských” a slovanských kořenů kapely a album je myšlenkově i hudebně vlastně pokračováním Závisti jako zprávy ze staré keltské vlasti, kterou posílá do světa převážně česká kapela Irish Dew.

Ta mezi tím vykrystalizovala do kvarteta, kde vedle akordeonisty, kytaristy, baskytaristy, mandolisty a na desce i ovladatele a programátora elektronických nástrojů Václava Veselého jsou anglický harfeník na irskou (keltskou) harfu Sean Barry, kytarista Jiří Podzimek a flétnista (a také programátor elektroniky) Robert Fischmann. Výčet jeho fléten kromě klasické příčné a předpokládaných irských whistle obsahuje překvapivě i arabskou flétnu náj.

Ke čtveřici muzikantů se na desce řadí v jednotlivých skladbách celá plejáda hostů tuzemských i zahraničních. Rozdělíme-li si je pracovně do čtyř skupin, můžeme konstatovat, že Irish Dew se spojili se zpěváky, kterými samotná kapela příliš nesluje, s několika zručnými instrumentalisty, kteří zapadnou do “keltského stylu”, s několika, kteří zvuk posouvají jinam a s jednoúčelovým orchestříkem.

Všichni zpěváci albu prospěli. Osobně mne velice překvapil stylově čistý zpěv Lenky Filipové, které bych asi mezi zpěvačkami přiznal nejvyšší místo. Dál na albu zazní Zuzana Stivínová a Marcela Voborská. Z pánů předvedli výtečné výkony jak Robert Křesťan tak František Segrado.

Ze stylutvorných muzikantů je největším přínosem asi slušná rytmika (Jiří Veselý – baskytara a Radek Klučka – bicí) a především banjo Luboše Maliny.

Výlet jinam – to je především dvojice afrických muzikantů, kteří se s Václavem Veselým sešli na projektu Tangana Yoff – zpěvák, hráč na coru a griot Lamine Kouyaté a perkusista Wally Touré se blýsknou ve skladbě Neočekávané setkání, která dalece překračuje rámec keltské hudby a kde se prolne naše lidovka s písní africkou.

Nu a konečně v závěrečné kompozici Original Celtic Band opravdu zazní celý orchestřík s dechovou sekcí. Jde o takovou velmi zábavnou skladbičku, které možná byla nejdřív míněna trochu z recese – udělat takový velebný vznosný, pompézní opus. Problém je, že melodie, která vznikla, byla tak dobrá, že ji nakonec museli muzikanti vzít vážně.

Album obsahuje zhruba z poloviny skladby instrumentální, zhuba z poloviny zpívané. Zazní tu čeština, angličtina, irský gaelic a západoafrický jazyk wolofština. Melodie jsou dílem tradicionály z ostrovů, dílem vlastní kompozice a dílem úpravy tradičního materiálu, kde je ovšem znatelný poměrně velký podíl vlastní tvořivosti (například Red Haired Boy začíná přímo východoslovansky). Autorsky se na nich podílejí Veselý, Barry i Fischmann. Někdy jde o jednoduché popěvky, někdy o kompozice, spojující do setů několik melodií, třebas i velmi různorodých (Veselého Stroj času vsouvá mezi slovanskou a keltskou melodii náznaky melodií nájezdníků z divoké Asie).

Mne osobně nejvíc oslovila krásná a smutná Althea (s Křesťanovým imaginativním textem na melodii keltského barda Dave Swarbricka, který si sám zazpíval), Filipová zpívající gaelicem tradicionál Oithe Mhath Leibh (vyslov zhruba jako ajchi má lí) a již zmiňovaný závěrečný Originální keltský band. Za podstatnější ale považuji, že album funguje i jako příjemný pestrý celek s jednotící hudební i filosofickou páteří.

CD vydané u Indies ve formátu digipacku (který mám radši než klasické a snadno rozbitné plastové obaly) je vybaveno solidním bookletem, obsahujícím vše potřebné ve slušné grafické úpravě, všichni, kdo se na něm podíleli odvedli solidní práci, včetně Petra Kocfeldy, který polotovary vzniklé nejen u něj, ale i v domácích studiích, smíchal a zmastroval do čistého a čitelného výsledného zvuku.

Jiří moravský Brabec

HOME