Remixy, mercedesy a Stromboli z Prešova 

Hrdza: Pod Božími oknami, Universal Music 2006, celkový čas 56:03 

Příběh prešovské Hrdzy v mnohém připomíná náš Čechomor. V obou případech jde o kapelu, která vznikla z radosti hrát (nikoli tedy uměle), objížděla malé i větší festivaly a postupně o sobě dávala vědět, až si jí všimlo nadnárodní vydavatelství (v obou případech Universal Music) a pokusilo se z ní udělat hvězdu. Vydalo jí tedy album, které doplnilo pro jistotu tanečními remixy, aby se hudba v komerčních rádiích jinak nehratelná dostala do „rotací“. U Čechomoru to zafungovalo výborně a z někdejší Českomoravské hudební společnosti, oceňované odborníky, se stala jedna z nejpopulárnějších kapel v Česku s ambicemi proniknout do zahraničí. Hrdza zatím ve slovenském Slávikovi nebodovala, nicméně některá komerční rádia na Slovensku ji skutečně hrají a do televize se už také podívala. U nás ji však dál budeme znát především jako držitelku Krtečka nebo vítězku Trampské Porty a Mohelnického dostavníku.

Zůstanu-li ještě u srovnání s Čechomorem, musím uvést také dva zásadní rozdíly. Za prvé: Repertoár Prešovanů sice z velké části také tvoří úpravy lidových písní, avšak na albu Pod Božími oknami převažuje autorská tvorba kapelníka Sláva Gibartiho, lidovou hudbou pouze (a to ne vždy) inspirovaná. A za druhé: Zatímco Čechomor si na alba i koncerty zve zpěvačku Lenku Dusilovou „jen“ jako hosta, Hrdza má výbornou sólistku přímo ve svém středu. A tak když se na jejím albu v intru Ráno ozve hned po úvodním kohoutí zakokrhání zpěv Veroniky Rabadové beze slov, posluchač zbystří a tuší, že bude mít tu čest s výjimečnou osobností.

Veroničin čistý zpěv si pak vychutnáme v několika rovinách – v jemné Ket ja na Toriśe noški umivala, v o něco ráznější Na horách býva, ve folkové Jarní nebo v táhlé folklórní Mamko moja. Proti zpěvaččině čistému přednesu zní hlas kapelníka Gibartiho (například v A ponižej Keľemeśa, Kolčova) až příliš obyčejně, ale tyto šedivější momenty kapela zachraňuje gradací v aranžích. Pokud jde o zpěv, za pozornost rozhodně stojí aranže dvojhlasů (Jarná) a zajímavým zpestřením je pokus o alternativu U koso de odak, kde Hrdza recitováním zřejmě fiktivního textu s minimalistickým hudebním doprovodem připomíná Stromboli (včetně Rabadové v roli Báry Basikové).

Zatímco po interpretační stránce nemám k Hrdze žádné výhrady (vše je dotaženo do posledního detailu), u autorského potenciálu se na chvíli zastavit musím. Gibarti se vedle úprav skutečného folklóru snaží psát vlastní pseudofolklórní tvorbu. V Mamko moja se mu podařilo složit důvěryhodnou melodii, která mým uším připomněla táhlé romské písně. Na druhou stranu sociálně laděná Pôjdem ja robiť do Ameriky mi se všemi mercedesy a dolary v textu připadá spíše jako parodie na lidovou píseň. Jenže na druhou stranu proč by ve folklóru dneška nemohly být dnešní reálie? Zcela autorská Jarná pak svými čistě folkovými aranžemi do kontextu etno alba příliš nezapadá, navíc v ní ruší nedotažené rýmy (či asonance): lieta/viem ja, jari/vraždiť, případně gramatický rým pridáva/bozkáva. Jinak celkem tuctovou píseň však zachraňuje už zmíněný výborný projev zpěvačky a dvojhlas v refrénu.

Jak už jsem naznačil, album Hrdzy obsahuje bonus ve formě dvou remixů. Jakkoli jsou podobné přívažky na folkových deskách přinejmenším diskutabilní, musím uznat, že obě úpravy se povedly mnohem víc než zmiňované obdobné pokusy Čechomoru před několika lety. Spíše než k taneční hudbě mají obě nové verze blízko k moderní world music.

Nevím, jestli má Hrdza šanci stát se na Slovensku tamním Čechomorem. Spíš bych o tom zatím – vzhledem k tomu, co vím o přístupnosti tamních médií k world music a obecně k menšinovým žánrům – pochyboval. To ale nic nemění na tom, že Prešované natočili výbornou desku a že stejně dobře dokážou zahrát na koncertě. Až budou příště vystupovat na českých festivalech, vyhledejte je.  

Milan Tesař

HOME