Hudebně-taneční verze pásma O slunovratu (s hudbou Jiřího Pavlici na texty Jana Skácela a na lidovou poezii), na níž se vedle kapely podílela choreografka Ladislava Košíková a taneční soubor Hradišťanu, měla svou premiéru rok před vydáním stejnojmenného hudebního alba (1988). V červenci 2004, po spoustě repríz, došlo k natočení DVD.

Jedná se o záznam představení z Klubu kultury v Uherském Hradišti, do něhož jsou pouze občas prostřiženy tematické exteriérové záběry. Počet a řazení písní není totožné s CD, i když základní myšlenka je stejná – skladby se vážou k jednotlivým dobám roku od zimy (Vteřina v lednu) přes jaro (Modlitba za vodu), léto (Na slunci) a podzim (Sonet o lásce a modrém portugalu) opět k zimě (Pozdraveno budiž světlo). Neplatí zde však pravidlo z alba – co měsíc v roce, to píseň. Celému cyklu zde předcházejí dvě “nové” skladby Chci to slyšet a Prosby, přibylo několik delších instrumentálních (či spíše tanečních) pasáží (Svár zimy a jara, Svatojánský tanec) a ještě dvě další písně (Kohouti, Svatba). Některé hity z alba jsou zde rozšířeny (Modlitba za vodu, Karneval), Pozdraveno budiž světlo uslyšíme dokonce dvakrát (na začátku a na konci), ústřední motiv Karnevalu se opakuje ve Svatbě. Závěrečné Poděkování zazní sice také dvakrát, avšak pokaždé s jinou melodií. Některé písně z CD naopak chybí (Chvíle a – což je zvlášť škoda – hitový Krátký popis léta).

Choreografka Ladislava Košíková se úspěšně pokusila skloubit prvky lidových tanců (z nichž například kotek je zmíněn v textu Svatby) s texty písní. Tradiční prostý venkovský oděv koresponduje s dějem a především s “popisovanou” dobou (například bosí/obutí tanečníci). Pracuje se zde i s dalšími předměty-symboly – se svící (Pozdraveno budiž světlo), s plentou (Svatba) nebo s věnečkem (Svatojánský tanec, Svatba). V Karnevalu se na pódiu objeví obligátní masopustní masky. K přechodu z jedné skladby do druhé často slouží právě tyto symboly, zatímco jinde je vkusně zvoleno výmluvné ticho (pasáž mezi Svatbou a Nadějí s bukovými křídly). Z dalších tanečních momentů doporučuji pozornosti natřásání Kohoutů, one man show ve Sváru zimy a jara nebo “lyricko-epický” přechod mezi Lásko, milá lásko a Rozhovorem.

Zatímco ve výše zmíněných skladbách se kamera soustředí na tanečníky, jinde má divák možnost sledovat kapelu, a to včetně zajímavých detailních záběrů. Hned v úvodním Chci to slyšet si zblízka prohlédneme cimbál, Jiřího Pavlicu hrajícího na triangl nebo Josefa Fojtu obloženého perkusními nástroji. Zpěvačka Alice Holubová se stylovým šátkem na hlavě nastupuje při Vteřině v lednu (kde se také poprvé pracuje s exteriérovými snímky). Sledovat můžeme mimiku zpěváků (Pavlicův až nervní výraz při slovech “a šílený je” ve Stopadesátém sonetu o jaru nebo naopak vypravěčeský styl v Modlitbě za vodu) a další detaily, které nám poslouží k plastičtějšímu vnímání skladeb. Například až na videu jsem zachytil drnkání na violu v Sonetu o lásce a modrém portugalu.

Hudební verze O slunovratu pro mne zůstává i po zhlédnutí DVD jedním z nejlepších alb, jaká kdy u nás vznikla. Video však projekt obohacuje o další dimenzi, přičemž tyto dvě verze pásma nelze kvalitativně porovnávat. Jedná se sice o díla související, avšak samostatná, obě vysoce kvalitní. DVD vedle hodinu a půl dlouhého záznamu z představení obsahuje ještě navíc dokument “Co řekli…”, ve kterém o projektu hovoří nejen autoři (Pavlica a Košíková), ale například kritik Jiří Černý a další osobnosti.

Projektu bych vytkl pouze pár drobností: Nikde jsem nenašel složení kapely, jména tanečníků a dokonce ani jméno kameramana (nebo jsem se na ně pouze neproklikal?). Studio Telepace, které mělo na starosti obrazovou složku, by mělo mít své logo na obalu. A ovládání menu není jednoznačné. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že musím v počítači kliknout vždy přesně na tu vodorovnou čáru pod nápisem. Ale to jsou opravdu jen drobné detaily na jinak výjimečném počinu.

Milan Tesař (Radio Proglas)

HOME