Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Dětský Hradišťan

(Hradišťan – Hrajeme si u maminky, Indies, 2005, tt.: 46:19)

Před vánoci se objevila nová deska Hradišťanu, obsahující 37 písniček dětských či pro děti. V tom tuším rozdíl někdy zřetelný, někdy se zamlženými obrysy. Písně pro děti jsou podle mne takové, které zpívá někdo (často dospělý) dětem (a děti se třeba přidají, nebo “jen” poslouchají), písně dětské jsou takové, které si dítě zpívá samo. Oboje má smysl a oboje má funkci, byť někdy rozdílnou. Kupříkladu ukolébavka, kterou by si dítě samo zpívalo, by asi nebyla funkčně úspěšná.

Název alba Hrajeme si u maminky odkazuje na stejnojmennou knížku Jiřiny Rákosníkové, která byla Pavlicovým inspiračním zdrojem a ilustrace Jana Kudláčka z knihy doputovaly do bookletu desky. Přiznám se, že knihu neznám, vím, že vyšla v roce 2002 a v roce 2005 v reedici právě s tímto CD. Já ovšem dostal CD sólo a knížka před vánoci zmizela z obchodů, ani jsem si ji nestihl prolistovat.

U Pavlici je už dlouho patrné, že ho baví svá alba komponovat nějak cyklicky, řadit písně podle nějaké ideje obsažené v textu, nejlépe do uzavřených kruhů. Tentokrát je album členěno na úvodní skladbu, čtyři cykly podle ročních období a ukolébavky na závěr. Písně vysloveně dětské si s kapelou zazpívala celá plejáda dětí z Hradiště, včetně desíti sólistů ve věku od 5 do 13 let. Zpívají hezky, jak je v kraji zvykem, otázka je, zda se přece jen občas nedalo ze sólistů i sboru dostat ještě kousek výrazu navíc. Z Hradišťanu si maminkovskou roli vyzkoušela Alice Holubová, i ona zpívá tradičně bezchybně, drobnou výhradu mám snad jen k tomu, že ve snaze (snad) nezdůrazňovat humor a vtip v textech, naznačuje jej až tak subtilně, že se téměř ztrácí. Na druhé straně je mi to mnohem bližší, než se před dětmi pitvořit a výra přehánět.

Srovnání tohoto alba založeného na většinou tradičním materiálu je zajímavé se současně vycházející Havětí všelijakou. Materiál Hradišťanu zdaleka tolik nehýří vtipem, geniálními slovními hříčkami a slogany, přijde mi, že pracuje jemnými odstíny v jedné barvě tam, kde druhá z desek barvami hýří. Přesto nemám pocit, že by to byl chudší nebo nudnější pokus. Výsledek logicky drží víc pohromadě a funguje jako celek.

Stopáž písniček většinou nedosahuje ani minuty a půl, což je doba kraťoučká, ale přesto ji kapela dokáže naplnit slušným množství aranžérských nápadů. Hraje prakticky v klasickém obsazení, občas doplněni o klávesy či bicí Josefa Fojty a dudy Jana Vašiny. I když mezi písněmi převažují ty na lidové texty (s melodiemi víceméně upravenými), jsou zde i písně umělé, mezi textaři-básníky najdete Jana Skácela, Jaroslava Seiferta, Václava Čtvrtka i Jiřího Žáčka a další, mezi autory hudby kromě Jiřího Pavlici především Pavla Jurkoviče, ale mihne se i třeba Petr Eben či Jan Amos Komenský.

Soudě podle Pavlicových slov v bookletu je jednou z jeho tuh, aby album podněcovalo ke zpěvu, protože pro dítě je velmi důležité, aby nejen poslouchalo, ale i zpívalo. A (dodává) i pro dospělé, je důležité vrátit se k dětským písním a chvíli vidět svět dětskýma očima.

Album je hezky vypraveno, dobře se poslouchá a myslím, že by se mohlo líbit i mimo jihovýchod Moravy. Ostatně výběr písní není nijak regionální, a zvuk Hradišťanu už dávno není limitován folklorními pravidly Slovácka.

Booklet už jsem letmo zmínil, je výtečný, jsou v něm všechny texty dostatečně kontrastním písmem, informace o účinkujících ve všech písních, spousta obrázků a to vše na podkladu v teplých tónech a přilepeno k digipacku, aby vám to děti někam nezašantročily (i na ot se musí myslet při tvorbě pro děti).

Celkově mám dojem desky nijak přelomové, ale poctivě, dotažené v detailech velmi kvalitně a inspirativní. A použil bych i slovo starosvětské – v tom nejlepším slova smyslu. Dětský svět možná zaplňuje spoustou pro naše předky všednodenních věcí, které už současné děti nepotkávají v reálu (koníčky, kravičky a přírodu vůbec), ale po kterých dětská duše stejně touží. A kdo touží, ten zpívá.

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.