Mirek Hoffmann pojmenoval svoje nejnovější CD sice Příběhy 2, aby navazovalo na předchozí “jedničku”, ale ve skutečnosti je to již několikátá kolekce příběhů z pera Mirka Hoffmanna (připomeňme CD žertovných písniček, z nichž Zlaté hodinky nebo Dálnice E55 téměř zlidověly). Obvykle si k těmto příběhům i skládá hudbu a jeho Zelenáči jej doprovázejí.

Výhodu to má v určité jednotnosti a snadné identifikovatelnosti hudby jak z hlediska melodií, tak z hlediska aranží. Nevýhodou je jistá monotónnost, zejména při poslechu celé desky najednou nebo dokonce více CD s příběhy pohromadě. Sound Zelenáčů je neprovokující a v dobrém slova smyslu countryově uhlazený a vybroušený, melodie Mirka Hoffmanna jsou přehledně a jednoduše stavěné, tak, aby zbytečně neodvracely pozornost od příběhů. Přesto se i v aranžích písní objevují milé, zejména houslové drobnosti a ozdoby, které příjemně upoutají. V Holce z New Orleans pak je stylové celé aranžmá včetně závěru písně. Trošku se v stavbě písniček Mirek Hoffmann blíží ke Slávovi Kunstovi a jeho melodiím pro Mirka Černého na jeho úplně prvním LP. Mirek Hoffmann ale recituje ve svých příbězích obecně jen velmi střídmě (Modrá růže), v naprosté většině případů zůstává věrný svému civilnímu, přesto však stoprocentně countryovému zpěvu.

Výše uvedené vede ale také nutně k tomu, že text je jediným rozlišovacím znakem písní (pominu-li střídání tempa rychlého a pomalého) a zapamatovat si 18 příběhů nelze ani po desátém poslechu. Snadněji se zase “vyloupnou” ty příběhy silnější a na ty slabší se dá milosrdně zapomenout. Rozdělení na “silnější” a slabší” není ale nijak dramatické a jde navíc napříč tématy. Snad největší nebezpečí je u příběhů veselých, které někdy sklouzávají k pouhé zábavnosti a i “poučení” je pak schématicky naroubované (Nemaluj čerta na zeď). I zde však Mirek Hoffman dožene nastavení laťky třeba zdařilo výrazovou (Tři flašky v regálu) či hudební (Černej pasažér) komikou a nemusí laťku podlézat. Naopak ale ty “veselejší” respektive “odlehčenější” příběhy přinášejí častěji neotřelá slovní spojení a nečekaná pointová řešení (Žlutý lebky, Černej pasažér). Některé příběhy trochu připomínají svými tématy některé minulé Hoffmanovy písně (Prosím tě stůj/Bam,bam,bam), ale ono se v životě tak leccos neprožívá jen jednou.

U vážněji míněných příběhů většinou nechybí (nezbytné) ponaučení, byť sem tam trochu vykonstruované (Mléčnou dráhou) či prvoplánové (Mexická holka) – leč vždy uvěřitelné, ale často zůstává příběh “otevřen” – zejména, jde-li o “záhadu” (Modrá růže). Zejména z těchto písní je znát i životní vyrovnanost Mirka Hoffmanna a (nejen) hudební praxe a zkušenosti (tak jako z těch veselých poznáme druh humoru, který má Mirek nejraději). V těch vážněji míněných (a pomaleji provedených) příbězích se také nejvíce projeví romantika hlasu zpěváka, nejen ta aktuální (Za modrou horou, Modrá růže), ale i evokující tématicky (Mustang Joe) i výrazově všechny ty předchozí písně, které známe v jeho podání. To je další, zejména pro pamětníky silný aspekt desky. Faktem ale také je, že příběh síly Dívky s vlasem medovým na desce není - ukazuje se, že ten možná bude jedinečný a neopakovatelný. Ale hodně se mu blíží Modrá růže.

Délkou písní ani příběhů Mirek Hoffmann nešetří, právě tak jako (již zmíněným) počtem “kousků”, a tak deska hraje více jak 70 minut. Mirek si i sám navrhl a ilustroval vtipnými kombinacemi kreseb a fotografií obal CD, ale možná, že by příběhy neměly chybět i v tištěné formě – tedy texty v bookletu. Přeci jen by si je člověk vychutnal více a nemusel hledat přes celou desku obrat či slovní spojení, které ho zaujalo ale neví, kde to přesně bylo.

Příběhy 2 jsou deska, která plně dodržuje motto předchozí Hoffmannovy desky: “Ať tě country pohladí” – deska pohladí melodicky i textově a přinese posluchači i ve snesitelné míře poučení i pobavení. Nečekejme od ní moderní trendy ani senzační příhody, ale stabilitu a jistotu tradiční country hudby a tradičních country témat, s citem aktualizovaných do dnešní doby, interpretovaných s jistotou a solidností danou praxí několika desítek let.

Miloš Keller

HOME