Pavel Helan a Kapela: Je(mně) příjemně, FT Records 2008, celkový čas 37:00

Krátce před vydáním svého debutového alba se mi Pavel Helan svěřil s obavou, zda titul desky nebude až příliš věrný pravdě. Tak jako se například o “svěrákovských” filmech mluví jako o laskavých, mohlo by se o Helanově tvorbě psát jako o příliš jemné a příjemné. Je pravda, že vítěz Zahrady 2007 v kategorii písničkářů má mnohem širší pole působnosti, než odhaluje na svém debutu. Hraje revival U2, zpíval v klasickém sboru, zdařile paroduje Karla Gotta, v Americe učil několik letních sezón na kytaru, složil vtipné legrácky na téma Metal, Techno nebo Islam Song, spolupracoval s kirgizskou zpěvačkou. Na svůj poměrně krátký debut písničkář vybral jednak několik ukázek z vlastní tvorby, jednak šest zhudebněných básniček Michala Černíka, určených původně dětem. A protože i mnohé Pavlovy vlastní kousky oslovují především dětské posluchače, lze album bez obav nabídnout školákům (či dokonce předšklákům). Naopak dospělým posluchačům budou možná některé písně (Tu je louka, Zahrádka nebo Ó Magdi) na první poslech připadat až příliš infantilní. Deska jako celek má však co říct i odrostlým posluchačům. Produkci alba měli společně na starosti vydavatel Pavel Kopřiva a sám Pavel Helan. Z toho, jak jej znám, usuzuji, že především do aranží a výběru hostů si písničkář příliš mluvit nenechal. Neúnavný experimentátor s kapelami různého složení (od klasické rockové sestavy až po přátele z cimbálek či bluegrassové hudebníky) nechává sebe a svou kytaru či Fender piano v jednotlivých skladbách doprovázet klarinetem (Aleš Krejčík), cimbálem (Ladislav Bravenec), kontrabasem (Milan Maxla Trnka), bicími (Petr Šupler), houslemi (Antonín Bukovský, Kateřina Niklová) či violoncellem (Martin Zeman ml.). Do dvou nejdětštějších písniček přizval Dětský pěvecký sbor ZUŠ Kuřim a o účast ve dvou duetech požádal kultivovanou Alici Holubovou. Ta svolila a zatímco Černíkův milostný dialog Toužení nazpívala přímo s Helanem, v písničkářově pseudolidové Trávě se objevuje překvapivě po boku Petra Bendeho. I když jsem už zaznamenal názor, že Helan ano a Bende ne, sám si myslím, že oba pánové se své role po boku jedné z našich nejlepších zpěvaček zhostili se ctí. Školený Helanův hlas k intonačně přesnému výkonu sólistky Hradišťanu sedne dokonale a rockersky přidrzlý Bende, superstar s minulostí folkového písničkáře, zajímavým způsobem rozšiřuje portfolio Helanových hostů. Zatímco jako zpěvák je Helan opravdu výborný (i když místy opravdu velmi jemný a příjemný), jeho autorská tvorba je diskutabilní. Čekáte-li od písničkáře poselství či jiná moudra, nedočkáte se. Pavel Helan si především hraje, baví se a baví. Jeho písně stojí na vtípcích (častěji textových, ale i hudebních), na legráckách odartikulovaných s učitelskou precizností, které připomenou už zmíněný svěrákovský styl. Jemně a bez cynismu zpívá Helan o smrti (“Vědět že co nevidět do nebe poletí” – Babička), milostný song odvypráví na zubařském křesle (Zubařka), mlčení povýší na “vtipotvorný” prvek (Zahrádka) a jižní Moravě vzdá hold tak kulišácky, že netušíte, zda jde o vtip, nebo vyřvané vlastenectví (Příběh o Tatiánce). Úkrok od laskavého stylu zpěvu si přitom dovolí jen v Černíkově básničce Vejce, kterou zaranžoval jako rap. Pokud jde o dramaturgii alba, dokážu si představit kolekci pestřejší a šťavnatější. Zatímco Babička, Píseň o zubařce, Příběh o Tatiánce nebo Zahrádka jsou trefy do černého, oželel bych nevýraznou Dnes ráno, Tu je louka (stačila by stylově podobná a vtipnější Zahrádka) i některé další Černíkovy verše (Obyčejně). Naopak bych z Helanovy autorské tvorby přidal vtipnou Kapličku, miniaturu Běžel kůň a jako bonus třeba Islam Song či zdařilou parodii na komerční pop Techno. Ale možné si některé z nich Pavel Helan schovává na další desku… Jestliže nepotřebujete, aby vás písničkář poučoval a burcoval vaše svědomí, ale hledáte především kultivovanou zábavu, kterou můžete sdílet se svými dětmi, bez obav po písních Pavla Helana sáhněte. Album Je(mně) příjemně je dobře zahrané a zazpívané, pestře zaranžované a plné nápadů.