Havěť všelijaká volně navazuje na Slony v porcelánu, kteří celkem vzato prošli tiše v roce 1999. Představa producentů a vydavatele byla jistě bohumilá: Na jednu desku shromáždit dětské písničky různých autorů (napříč žánry i generacemi), kteří přijali jejich oslovení a byli ochotni napsat písničku, která se volně vztahuje ke slovům Havěť všelijaká. Pro většinu to byla všelijaká zviřátka, pro jiné ale například osoby pohádkové, například u Koubka Obři u Jablkoně Ježibaby, Steinovkám se písní producíruje Rusalka. Inu havěť to je.

Odpovědnost organizátorů pak byla především v tom, aby oslovili tvůrce, kteří jsou garancí kvality, ale asi i v tom, aby tomu, komu se věc nevydařila, vysvětlili, že se do výběru nevejde.

Výčet interpretů dokazuje, že najít dostatek ochotných spolutvůrců se skutečně podařilo. Z interpretačního pohledu (který rozhodně děti zajímá nejvíc) se tu objeví (abecedně): Jan Budař, Jan Burian, Wabi Daněk, Jiří Dědeček, Roman Dragoun, Bratři Ebenové, Aleš Háma, Roman Holý, Hradišťan, Jablkoň, Slávek Janoušek, Pavlína Jíšová, Jindra Kejak, Jana Kirschner(ová), Václav Koubek, Richard Krajčo, Jiří Lábus, Jaroslav Samson Lenk, Majerovy brzdové tabulky, Ivan Mládek, Neřež, Jaromír Nohavica, Raven, Vlasta Redl, Jiří Schmitzer, Sestry Steinovy, Jiří Suchý (sám i s Jiřím Šlitrem v jedné letité), Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř, Katka Šarközi a Zdeněk Vřešťál.

Je jisté, že v takovém výčtu jednak nemůže být kvalita úplně stejná, jednak asi každý kromě svých oblíbenců najde i někoho, koho opravdu nemusí. Podstatné je, že jde o písničky valnou většinou nové, jinak nezaznamenané na žádném nosiči. Někdy pak o půvabné cover verse či mimořádná setkání, například Majerovky začínají album předělávkou písně z Gabréty s jinou zpěvačkou a v zkrácené versi, Krajčo zpívá Plíhalovo Kluziště a Lábus si střihne Mládka.

Asi nejvíc jsem byl zklamán z Jiřího Schmitzera. Jasně, že se člověk pobaví, že interpret nezklamal, a zase spletl text, zašmodrchal, zašumloval a vlastně nedohrál, ale už to začíná být poněkud šarže. Nejvíc se mi asi líbili Ebeni a Budař, nejzajímavější byl Krajčův posun Plíhala v Kluzišti (aranžmá Vít Sázavský).

Zajímavé je, čím se autoři a interpreti pokusili vlichotit do dětské pozornosti. Velmi často je v písních přítomen humor a to jak situační, tak slovní. Lyrika je většinou spíš doplňkem humoru, často až groteskního, který ale většinou autoři i interpreti zvládají velmi dobře. Písní vysloveně lyrických (mě okamžitě například napadla ukolébavka pro morče) moc není.

Zajímavé je rovněž, že bez ohledů na to, odkud interpreti přicházejí, vyhýbají se většinou rocku, natož tuc-tuc popu a discu, asi by šlo hovořit o dětském folku nebo dětském akustickém popu. Bicí jsou na desce jen párkrát. U dětských písniček těžko posuzovat, jak vysoké požadavky má mít člověk na hudební složitost (mají to děti poslouchat, nebo být schopné reprodukovat?), zde bych arbitrem byl asi nerad, ale určitě je dobré, jsou-li písně jazykově inspirativní. A to zde většinou jsou. Půvabné je množství hezkých slovních hříček včetně všelijakých neologismů, např. Ravenovi se zahradník hrabe v mrkvišti.

Bohužel album neobsahuje žádný booklet ani datovou stopu s texty písní, takže chcete-li se jimi oblažit, musíte na to přes web a tam zas po vás chtějí vyplnit registraci, kde se dozví váš mail, okres, věk a pohlaví (pokud si ho nevymyslíte). Navíc není patrné, je-li i za tímto Indies, kterým bych to rád řekl (ale oni už to stejně o mě vědí). To se mi moc nelíbí. Na druhé straně bez registrace si na své vypálené CD můžete stáhnout obal.

Celkově považuji vůbec informace na desce za mimořádně pitomě uspořádané – na zadní straně bookletu se dozvíte autory všech skladeb v abecedním uspořádání podle interpretů, uvnitř pak zase interprety a místo nahrání (většinou na podzim 2005 v Atelieru rukama Sázavského a Ravena) a to v pořadí, ve kterém jsou na CD, takže si hezky zahledáte.

Přiznám se, že si vlastně nejsem jist, jestli děti takové album přivítají. Málo se pitvoří, není spojeno s žádným současným komerčním fičákem. Je ovšem na rodičích a jiných subjektech ve výchově dítek, aby jim dokázali naservírovat i to, co děti spontánně třeba neobjeví. Myslím si, že na druhé straně nebudete muset přivazovat potomka k topení, aby si desku párkrát poslechl, a že v ní najde leccos, co zkultivuje jeho dušičku.

Jiří moravský Brabec

HOME