Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Květinka vyrostla do krásy

 Gulo čar: Gipsy Goes To Hollywood, Sony BMG Music Entertainment 2006, celkový čas: 47:18

Názvem svého nového alba odkazují brněnští Gulo čar na svou minulou desku Baro drom. „I Feel good you feel good, Gipsy goes to Hollywood. Tam to valí, tam to frčí, tam to jede,“ zpívali na něm v písni Tam to frčí. A tak se zkusme podívat, kam se za necelé tři roky nejprogresivnější romská kapela českých zemí posunula.  Rozdílů by se dala najít řada; nové album je například přesně o deset minut kratší než předchozí. Významným rozdílem je změna vydavatele. Novinka vyšla pod hlavičkou nadnárodní společnosti Sony BMG, což skupině může zaručit distribuci v zahraničí. A o tom, že kapela skutečně míří někam za hranice (když ne rovnou do Hollywoodu), svědčí změna ještě výraznější. Na postu producenta nahradil interního člena kapely, baskytaristu Vladimíra Dirdu, externista Doug Wimbish, také baskytarista – z věhlasné kapely Living Colour. Obecně moc nevěřím tomu, že dobrý (nebo slavný) producent udělá divy. Bez dobré kapely dobrá (či důvěryhodná) deska vznikne jen stěží. Jenže Gulo čar jsou dobrá (ba výborná) kapela, což dokázali už na zmíněném minulém albu. Navíc Wimbish je člověk příbuzné muzikantské krve. I on se svou domovskou skupinou hraje žánrově těžko zařaditelnou hudbu s převažujícím vlivem funky. Hudbu, která má stejně blízko k rocku, modernímu tanečnímu popu, soulu a jazzu a nevyhne se ani hiphopu nebo reggae. A právě někam dovnitř mnohoúhelníku, jehož vrcholy představují vyjmenované žánry, zasadil americký baskytarista hudbu svých romských svěřenců. Vlastně oni ji tam už před časem zasadili sami a pan producent pouze zaléval, kypřil půdu a odháněl škůdce, aby květinka mohla vykvést do krásy.  Možná jste postřehli, že jsem ve výčtu stylů nezmínil žánr world music, za který Gulo čar před časem dostali sošku Anděla. Zde musím zopakovat, co jsem psal v recenzi minulého alba Baro drom: Gulo čar nehrají world music a romskou lidovou hudbou se inspirují asi tolik jako žánrově spříznění Monkey Business anglickým folkem nebo dřevním černošským blues. S romským folklórem je pojí pouze romský jazyk. Od jiných romských kapel se Gulo čar neliší pouze stylem hudby, ale také orientací textů. Zatímco u tradičních romských písní se často objevují sociální témata, smutek, nedostatek peněz, nemoc, smrt (což mají mimochodem společné právě s dřevním blues), Gulo čar kolem sebe rozdávají radost a lásku. „Milujeme děti / malé i velké / a ony nám naši lásku oplácejí“ (Amen čhave hin); „Poskočí ti srdce radostí / když mě uvidíš jak hrajeme“ (Batman); „Východ slunce vítám úsměvem / slunce dělá dobře všem“ (Khamoro); „Máme rádi naše tatínky / Naučili nás hrát / a my jim za to / nepřestaneme být vděční“ (Dado) – to jsou nejčastější témata písní na albu. Druhou rovinu pak tvoří angažované písně: proti válce (O dživipen jon nadikhen) nebo obecně proti „špatným věcem“ (So te kerel). Za pozornost pak stojí ještě jeden textový okruh, který bychom mohli nazvat „romský gospel“. Když kapela v bookletu děkuje „Bohu za to, že to celé funguje a že nám dal ten dar“, zní to možná jako fráze. Ale zkuste si pozorně pročíst české překlady textů. Narazíte tam na verše: „Mám rád lidi / všichni máme / jednoho otce“ (Manuša) nebo „Kráčíme Bože / po tvojí cestě / a píseň kterou zpíváme / patří tobě / všichni jsme / tvoje děti“ (Džas tuha Devla). I toto je posun oproti minulé desce, která takto otevřená nebyla. Gulo čar na svém novém albu pracovali dlouho. Původně mělo vyjít už někdy v létě minulého roku. Nakonec se na pultech objevilo na samém začátku roku letošního. Přesto už neváhám říct, že tato deska bude aspirovat na jedno z nejlepších alb roku ve svém žánru (a tím žánrem mám na mysli moderní pop a nikoli world music). A tak nezbývá než doufat, že třeba přítomnost slavného producenta a neméně slavných českých hostů (David Koller, Dan Bárta) pomůže kapele k výraznějšímu proniknutí do českých médií. Ale možná jsem naivní a romský jazyk představuje pro průměrného českého rozhlasového či televizního dramaturga stále nepřekonatelný problém.  

Milan Tesař (Radio Proglas)

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.