Greenhorns: Těm, kteří tu už nejsou. Multisonic 2005.

Pod tímto titulem vydávají Greenhorns nové CD a je to titul spíše symbolický – dvojice Voskovec-Werich, Louis Armstrong a Johnny Cash, tedy ti, jimž je CD dle slov Jana Vyčítala věnováno, tu jsou s námi prostřednictvím svých písní, nyní interpretovaných Greenhorny.

Pokračuje tak tradice jistého “rozdvojení” projevu Greenhornů – tradičnější a jazzovější či swingovější skladby si opět vzal na starosti Jan Vyčítal, countryovou linii drží Petr Kocman. Díky tomu, že oba věří té své části, není toto rozdvojení vnímáno jako zápor, ale naopak, jako vítané zpestření. K účinkování na desce si přizvali ještě Karla Vágnera, Wabiho Daňka, Josefa Fouska, Roberta Křesťana a Mirka Černého a tím CD získává na dalším rozměru.

Instrumentačně a aranžérsky je CD pojato velmi střízlivě a z nástrojů mimo tradiční obsazení Greenhornů převažuje swingový klavír, dechů je podstatně méně. I to je příspěvek k osobitému vyznění celé desky. V countryových písních pak znějí Greenhorni moderně a tradičně současně (Pláč,pláč,pláč). Dobře k sobě sedne i výběr písní, kdy se na CD samostatně dostala vedle méně známých písní nebo dokonce novinek (Největší role Cliftona Jamese) či nových verzí klasicky známých skladeb (Blueberry Hill nebo Green Green Grass of Home) například i prehistorická Hej strojvůdče, ta navzdory tomu že písním J.Cashe je věnována závěrečná dvanáctiminutová směs. Důvod zařazení některých písní (Modrá hvězda Virginia) Jan Vyčítal i ve svém průvodním slově zdůvodňuje, ale není to třeba – písně do kompozice alba dobře zapadají.

Mírný problém vidím, vlastně slyším, v některých textech – texty Jana Vyčítala pro P.Kocmana jsou neutrálně countryové, ale pro sebe si nechává více osobního vyznání. A tak zatímco “Zelené louky domova” svou poezií a souvislostmi hodně připomínají slavné Vzpomínky poštmistrovic kluka, a “Proč jsi smutná modrá hvězdo Virginia” se jim docela blíží, tak hned úvodní Největší role Cliftona Jamese je prvoplánově popisná a melodramatická, uvádí spoustu faktografických a historických podrobností umocněných téměř recitováním textu a tím je pro posluchače, nezajímajícícho se hluboce o podrobnosti jakéhosi vylodění kdesi ve Francii před 61 lety trochu mimo mísu – na tuto výrazovou šarži jsme zvyklí spíše od jiné kapely, zabývající se zpívaným mapováním vojenské historie, ke Greenhornům ani k Vyčítalovi mi nesedne. Možná to mohl zachránit M.Černý, který jinak naprosto špičkově obstaral faktografický úvod a závěr Johny Cash Medley. Druhá Vyčítalova poloha je tradičně velmi intimní (Neříkej ne) a nově se tu objevuje poloha třetí, řekněme - zdravotně varovná (Bye, bye-pass), ze které se ale ti ještě žijící zatím nepoučili (Dej mi ještě drink).

V duetu J.Vyčítala s P.Kocmanem Dým táhne k mrakům (který je duetem i autorským) je pak patrné, proč je J.Vyčítal věnuje písním spíše swingovým – a dělá dobře, na poetiku vlastního textu vedle pěveckého pojetí této písně P. Kocmanem nestačí. Naopak ale v už zmiňovaných Zelených loukách domova je naprosto “doma”. Závěrečnou dvanáctiminutovou směs Johny Cash Medley jsem nejprve trochu podcenil, ale stojí za to si jí vychutnat: ona je zcela původní z hlediska provedení, a tak dává desce příjemný závěrečný odpich a nenudí.

Je to deska inspirovaná minulostí, je ale jen zdánlivě na ní zaměřená – minulost zdárně přenáší do současnosti.

Miloš Keller

HOME