Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Romano Underground

Gipsy.cz: Reprezent, Indies Scope 2008, celkový čas 43:12

Projekt romského rappera Radoslava Gipsyho Bangy a jeho tří spoluhráčů se stal jedním z nejúspěšnějších koní ve stáji nezávislého vydavatelství Indies Scope Records. V říjnu 2008 se Reprezent, druhé album skupiny, dostalo až na třetí místo prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 47 specializovaných rozhlasových publicistů z celé Evropy. Gipsy.cz byli také první českou kapelou, která vystoupila na obřím festivalu v Glastonbury a za zmínku stojí i jejich vystoupení v Jižní Koreji. Domácí i zahraniční publikum i odbornou veřejnost dostali na svou stranu díky výborně zahrané, nápaditě pospojované a především vtipné kombinaci tradiční romské hudby a módního hiphopu. Na svém druhém albu jsou Gipsy, bratři Surmajové a Vojta Lavička ještě vyhranější a především ještě vtipnější než dřív. Jejich fúze stylů se tentokrát nezastaví před ničím, a tak vedle obligátního rapu, vedle skočných romských rytmů, melodií a především vokálních harmonií a vedle vkusně použitých popových prvků (včetně použití elektronických zvuků) zde slyšíme například náznaky reggae (Večernice). Úctyhodný rozptyl kapela ukazuje i ve svém chápání hiphopu: od jemnější varianty žánru (Amenca) až po nekompromisní – jakoby gangsterský – rap (Dokud dejchám). I když hudba Gipsy.cz ve velké míře stojí na uměle vyprodukovaných beatech, nejdůležitějším nástrojem zůstávají Lavičkovy housle, následované akordeonem Petra Surmaje. Mnohem diskutabilnější jsou texty, a to po stránce formální i obsahové. Gipsy rapuje nebo zpívá česky, romsky a anglicky, přičemž v mnoha písních tyto jazyky navzájem kombinuje. Zatímco romské pasáže lze většinou vnímat jako zvukomalebné nebo dokreslující atmosféru, poselství alba stojí na českých slovech. V nich si Gipsy v žádném případě nebere servítky: kritizuje drogovou závislost (Amen savore), rasismus (Barvoslepej svět) nebo egoismus (Dobrý den). Teze o tom, že protestsongy dnes nepíšou folkoví písničkáři, ale hiphopeři, zde tedy platí dokonale. Na druhou stranu Banga v žádném případě není druhý Kryl, Nohavica ani Třešňák. Jeho texty mají k poezii daleko a svou nekompromisností a formální neučesaností se více blíží rockovému undergroundu. Z alba je slyšet, že se autor potřebuje vymluvit z věcí, které mu dlouho leží v hlavě (nebo v žaludku) a že možná rychleji mluví (a píše) než přemýšlí. Nehraje si s rýmy, nesnaží se umístit slova do vět tak, aby byl přízvuk na svém místě. Raději poruší všechna formální pravidla, jen aby jeho texty zněly autenticky a správně naštvaně. Bohužel nedokážu posoudit, do jaké míry jsou texty písní od začátku do konce upřímné a do jaké míry jde o kalkul. Obecně rozumím pohnutkám, se kterými Gipsy tvoří své rozhněvané pasáže píše, avšak jazyk, který používá, nezní mým uším vždy příjemně. A nejde mi ani tak o počet zbytečných vulgárních slov jako spíše obecně o upovídanost. Gipsy prostě není mistrem zkratky. To ale v žádném případě neznamená, že by všechny jeho texty byly špatné. V titulní písni Reprezent si Banga například dělá mistrně legraci z gangsterského hiphopu (“Jsem cigánskej gansta, tak bacha”), z angličtiny v textech nebo z Michaela Jacksona, až jsem se při poslechu doslova za břicho popadal. Méně vtipná mi připadá závěrečná Čunárna. Opět chápu pohnutky, se kterými muzikanti útočí proti šéfovi lidovců, avšak text má úroveň rýmovánky ze základní školy. Ano, po hudební stránce je hudba Gipsy.cz světová. Je také hitová a například Večernice je jedna z nejlepších popových písní, jaké jsem v poslední době slyšel. Gipsy.cz je také jedna z mála hiphopových formací, které vydržím poslouchat další dobu a jejich alba – přes uvedené výhrady – poslouchám rád. Považuji je totiž za ukázku progresivní, originální a výborně zahrané hudby. Nicméně v textech by občas neškodila autocenzura. Tak jako muzikanti vycházejí z určitých základních hudebních pravidel a na nich své originální skladby staví, bylo by dobré i v textech respektovat přirozený rytmus češtiny. A škrtat. Naznačit totiž často znamená víc než říct všechno naplno.

Milan Tesař
Folk & Country 12/2008

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.