Romano
UndergroundGipsy.cz: Reprezent, Indies Scope 2008, celkový
čas 43:12
Projekt romského rappera Radoslava Gipsyho Bangy a jeho
tří spoluhráčů se stal jedním z nejúspěšnějších koní ve stáji nezávislého
vydavatelství Indies Scope Records. V říjnu 2008 se Reprezent,
druhé album skupiny, dostalo až na třetí místo prestižního žebříčku World
Music Charts Europe, který sestavuje 47 specializovaných rozhlasových
publicistů z celé Evropy. Gipsy.cz byli také první českou kapelou, která
vystoupila na obřím festivalu v Glastonbury a za zmínku stojí i jejich
vystoupení v Jižní Koreji. Domácí i zahraniční publikum i odbornou veřejnost
dostali na svou stranu díky výborně zahrané, nápaditě pospojované a
především vtipné kombinaci tradiční romské hudby a módního hiphopu. Na svém
druhém albu jsou Gipsy, bratři Surmajové a Vojta Lavička ještě vyhranější a
především ještě vtipnější než dřív. Jejich fúze stylů se tentokrát nezastaví
před ničím, a tak vedle obligátního rapu, vedle skočných romských rytmů,
melodií a především vokálních harmonií a vedle vkusně použitých popových
prvků (včetně použití elektronických zvuků) zde slyšíme například náznaky
reggae (Večernice). Úctyhodný rozptyl kapela ukazuje i ve svém
chápání hiphopu: od jemnější varianty žánru (Amenca) až po
nekompromisní – jakoby gangsterský – rap (Dokud dejchám). I když
hudba Gipsy.cz ve velké míře stojí na uměle vyprodukovaných beatech,
nejdůležitějším nástrojem zůstávají Lavičkovy housle, následované akordeonem
Petra Surmaje. Mnohem diskutabilnější jsou texty, a to po stránce formální i
obsahové. Gipsy rapuje nebo zpívá česky, romsky a anglicky, přičemž v mnoha
písních tyto jazyky navzájem kombinuje. Zatímco romské pasáže lze většinou
vnímat jako zvukomalebné nebo dokreslující atmosféru, poselství alba stojí
na českých slovech. V nich si Gipsy v žádném případě nebere servítky:
kritizuje drogovou závislost (Amen savore), rasismus (Barvoslepej
svět) nebo egoismus (Dobrý den). Teze o tom, že protestsongy dnes
nepíšou folkoví písničkáři, ale hiphopeři, zde tedy platí dokonale. Na
druhou stranu Banga v žádném případě není druhý Kryl, Nohavica ani Třešňák.
Jeho texty mají k poezii daleko a svou nekompromisností a formální
neučesaností se více blíží rockovému undergroundu. Z alba je slyšet, že se
autor potřebuje vymluvit z věcí, které mu dlouho leží v hlavě (nebo
v žaludku) a že možná rychleji mluví (a píše) než přemýšlí. Nehraje si s
rýmy, nesnaží se umístit slova do vět tak, aby byl přízvuk na svém místě.
Raději poruší všechna formální pravidla, jen aby jeho texty zněly autenticky
a správně naštvaně. Bohužel nedokážu posoudit, do jaké míry jsou texty písní
od začátku do konce upřímné a do jaké míry jde o kalkul. Obecně rozumím
pohnutkám, se kterými Gipsy tvoří své rozhněvané pasáže píše, avšak jazyk,
který používá, nezní mým uším vždy příjemně. A nejde mi ani tak o počet
zbytečných vulgárních slov jako spíše obecně o upovídanost. Gipsy prostě
není mistrem zkratky. To ale v žádném případě neznamená, že by všechny jeho
texty byly špatné. V titulní písni Reprezent si Banga například dělá
mistrně legraci z gangsterského hiphopu (“Jsem cigánskej gansta, tak bacha”),
z angličtiny v textech nebo z Michaela Jacksona, až jsem se při poslechu
doslova za břicho popadal. Méně vtipná mi připadá závěrečná Čunárna.
Opět chápu pohnutky, se kterými muzikanti útočí proti šéfovi lidovců, avšak
text má úroveň rýmovánky ze základní školy. Ano, po hudební stránce je hudba
Gipsy.cz světová. Je také hitová a například Večernice je jedna
z nejlepších popových písní, jaké jsem v poslední době slyšel. Gipsy.cz je
také jedna z mála hiphopových formací, které vydržím poslouchat další dobu a
jejich alba – přes uvedené výhrady – poslouchám rád. Považuji je totiž za
ukázku progresivní, originální a výborně zahrané hudby. Nicméně v textech by
občas neškodila autocenzura. Tak jako muzikanti vycházejí z určitých
základních hudebních pravidel a na nich své originální skladby staví, bylo
by dobré i v textech respektovat přirozený rytmus češtiny. A škrtat.
Naznačit totiž často znamená víc než říct všechno naplno.
Milan Tesař
Folk & Country 12/2008