Svět podle Garcíi

Garcia Woven Way, Supraphon 2007, celkový čas: 43:13

Už když se před lety mladá Katka García objevila na „keltských“ festivalech u nás, byla to půvabná a velmi dobře zpívající charismatická osobnost, i když její tehdejší role nabyla zdaleka tak frontální. Ale pískala píšťalky, zpívala a na pódiu zářila spokojeností. Přiznám se, že jsem neodhadl, jak daleko od dob začátků se skupinou Dún an Doras dojde. Její mimořádný hlas zazářil později kromě kapelních alb na drobných ploškách několika dalších projektů: Teagrass, duet Mé září z alba Pavla Bobka Muž, který nikdy nebyl IN (skvělý Křesťanův text)  nebo s Peterem Rowanem In The Morning We Will Find Our Way z alba Dueling Fingers (Luboš Malina a Martin Fridrich - 2005). Měl jsem možnost slyšet a vidět ji s Lubošem Malinou a Druhou travou před pár lety, a moc se mi líbila. Když se ale tato v Praze narozená a ve Španělsku vyrostlá dcera rodičů s českou, ruskou a španělskou krví odstěhovala do Dublinu, myslel jsem si, že je to prakticky odchod z české scény, kam už zavítá jen občas jako host. Díky albu Woven Ways je to přinejmenším z hlediska nahrávek naštěstí jinak. Základ alba tvoří ostrovní, tedy irské a skotské tradicionály, ale jednak je i repertoárový rozsah širší (například zde znovu najdete One Last Cold Kiss od amerických rockových Mountain, která byla už na albu Rua, třetím od Dún an Doras) a za druhé, interpretace je rafinovaným vyvažováním tradice i moderního přístupu, který je nezvyklý u nás, kde máme spoustu kapel, hrajících kelťárny tradičně. Na albu jsou tři instrumentálky, ale naprosto jasně převažují písničky, kde exceluje Katčin hlas. Začněme tedy od něj. Především jde o zpěvačku, která zpívá tak přirozeně a samozřejmě, až máte pocit, že to vlastně nic není, že jsou to ty nejjednodušší popěvky. To teda nejsou! Katka mistrně zvládla různé odstíny techniky, od jemně potemnělého melancholického zpěvu s mírným výdechem, po naopak křišťálově průzračnou jasnou barvu. Houpavá legáta jakoby mimoděk, o dynamice ani nemluvím. Opravdu paní zpěvačka v žánru, který se v Irsku může pochlubit mnoha silnými hlasy. I když on to vlastně ten žánr zdaleka není. Aranže a instrumentální výkony základní sestavy (Luboš Malina – banjo, whistle atd, Petr Košumberský – kytary, Adam Stivín - baskytary) a hostů odkazují tu k bluegrassu, tu k rocku, tu do world music. (Ve většině písní je invenční rytmika Davida Landštofa se širokou škálou různých etnických perkusních nástrojů, nejen tedy klasické djembe, darbouka a chřestítka, ale i claps, udu, hooves a tak dál, jak jsem se dočetl v bookletu). K tomu pochopitelně velmi často klasická bicí souprava, a občas i naprogramované bicí (v An Seanduine) nebo beat. Jasně, že to připomene postupy bývalých projektů Afro Celt Sound System, ale poučené časem a vývojem hudby. Při produkci desky se Luboš Malina spojil s Martinem Ledvinou, což bylo rozhodně ku prospěchu věci. Myslím, že Luboš je mnohem konzervativnější než Martin, který snad všechno zkouší udělat nějak trochu jinak, a že oba přístupy jsou vzácně v rovnováze. Trošičku mi jen zavadilo několikrát v průběhu alba použité zkreslení krátkého úseku, který zní jako echo ze vzdáleného megafonu. Jednou je to hezký fór, ale proč víckrát? No zvyknu si, ale tuším v tom Ledvinu, který by mi to jistě filosoficky objasnil. Pochopitelně, že Martin Ledvina si na albu i trochu zahrál, stejně jako v bonusech Ivo Viktorin a Luboš Novotný. Studia, jimiž při nahrávání deska prošla, jsou vícerá, zajímavé je, že závěrečný mastering se (díky známostem Druhé trávy) odehrál v USA a má ho na svědomí Larry Seyer (studio Electric LarryLand v Texasu). U něj natáčeli i kytarista Chet Atkins či Willie Nelson a má jako zvukový mistr devět cen Grammy.  Trochu mne, bídného angličtináře, mrzelo, že na bookletu nejsou texty, ale ono dnes stejně všechno najdete na internetu. Jinak výtvarně je obal hezký, vkusný a ostatní údaje obsahuje. Vznikla tak velmi výrazná deska na pomezí žánrů, která by mohla oslovit nejen české publikum. Pokud se publicisté nezaleknou toho, že Kateřina García se píše s dlouhým í a Garcia Woven Ways s krátkým, a neřeknou si, že jednodušší bude o albu pomlčet. To by byla škoda.

Jiří moravský Brabec 
Folk & Country 12/2007

HOME