Žebřiňák písniček

Fleret – Zapřahajte žebřiňák, W music, 2006, tt.: 43:22

Fleret natočil svou novou desku tradičně ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě pod vedením osvědčeného zvukového mistra Luboše Výrka, ve vlastní produkci kapelníka Zdeňka Hrachového a vlastní hudební režii. Nač také měnit osvědčený tým? Na necelých tři čtvrti hodiny se vešlo sedmnáct písní, takže průměrná délka je pod tři minuty, přičemž písně, které přesáhnou tři minuty, jsou všeho všudy čtyři. Pokud mi připadá, že na koncertech lidi většinou čekají, kdy přijde k mikrofonu Jarmila Šuláková, na desce jsou její písničky sice taky velmi dobré, ale myslím, že ty nejzajímavější a nejnápaditější jsou bez ní. Šuláková to je spíš klasika, osvědčené postupy, jistota. Poděkujme za ni, ale buďme rádi, že Fleret se nebojí i hledat.

Většina repertoáru je zase hudebně valašská, ať už jde o fleretizované lidovky nebo vlastní kompozice na pseudolidovou notéčku. Některé písně se ale i hudebně z tohoto pojetí vymykají. Na první poslech vás zaujme reggae Lélo, lélo (pršelo, pršelo) od Libora Myslivečka na téma, jak si krásně užít propršenou dovolenou. Velmi vtipná a muzikantsky nápaditá je i Transylvánija dvojice Hrachový-Mrlík, líčící podivný zážitek z hotelu na vrcholcích Transylvánských Karpat, a odlehčeně reagující na téma historek o tamních upírech. Hudba s hostujícím klarinetem Milana Straky je tématicky balkánská. Ze skvostného textařského nápadu vychází i Vizovické pečivo (Hrachový – Mysliveček) nacházející jemným způsobem paralelu mezi pečením krajové speciality a opalováním dívek u místního bazénu do podobně zlatavé barvy. Stejná dvojice napsala i závěrečnou optimistickou Až zavřu dvéři pro Jarmilu Šulákovou na téma její naprosté nezničitelnosti. Neokázalé, vnitřně pravdivé, laskavé a při lehkém nádechu smutku z konečného odchodu, který nakonec čeká na všechny, útěšné až optimistické. Do nejlepší třetiny bych zařadil ještě dvě pseudolidovky: úvodní sarkastickou Na dědině (Hrachový – Mrlík) na známé téma „Pojďte dál, my k vám taky nelezem“ s nápaditým metalovým zpěvem Standy Bartošíka na text Chodíme, chodíme a ščeklivou Že sa nestydíte týchž autorů v podání Jarmily Šulákové s laskavým pomlouváním kapely. Textově se mi líbila i Cérečka z Lidečka, vlastně jedno z automatických valašských slovních spojení, jen mi ta folkrocková balada přišla taková zobyčejnělá. A pobavila mne i Ovečka textově kolektivní dílo kapely jedním sloganem, reagujícím na aktualitu:  Zdrhla puma do lesa, z lesa puma nehne sa. Takhle nějak asi vznikal folklór.

Tím netvrdím, že ostatní písně (včetně té titulní) jsou nějaké špatné, nedomrlé. Jsou solidní, ale při tom kvantu produkce, co už má Fleret na hrbu, jsou jen jedněmi z mnoha. Možná je ten žebřiňák, kterým se Fleret kodrcá od pódia k pódiu, brzy vytřese. Jarmila Šuláková si nahrála lidové Já su od Lidečka, Jede Valach, Juro, ty už nejsi to cos býval, Na Vsetíně tam je lúka, Počkaj, Postoj a kratičkou a cappellovou Halekačku Ludvy Schmidta (tedy rodinný majetek).

Z kapely nejvíc odzpíval tradičně Hrach, ve sborech občas pomáhal kapele valašský vojvoda Zdeněk Tofel, kromě už zmíněného Strakova klarinetu se střídmě zapojil i cimbál Martina Gelnara a klávesy Vlastíka Šmídy. Barvu kapely občas ozvláštnil Vítek Rokyta, když místo po kytaře sáhl po harmonice.

Obal je sice co do počtu stran velmi úsporný (osm), ale kupodivu se na něj vešlo všechno podstatné – texty všech písní dostatečně velkým písmem, v pozadí portrétní fotografie členů kapely a paní Šulákové, v předním plánu malé fotografie z natáčení, tracklist i poděkování sponzorům.

Celkově tedy velmi solidní deska, na které se kapela a její dva dvorní textaři Jan Mrlík a Libor Mysliveček sice nepokusila překročit vlastní stín, ale dokázala vyjít vstříc těm, kteří od ní chtěj valašský bigbít, i těm, kteří jsou vděčni, když občas sáhnou i do jiné hudební inspirace. Velmi zdařilý je i obal Libora Machaty s figurkami Fleretu a Jarmily Šulákové v žebřiňáku.

Jiří moravský Brabec

HOME