Nová Sekce čelí Fámám?

Petr Kůs a Fámy - Řeka Shenandoah, Good Day Records 2010, celkový čas: 39:12
Nová Sekce - Vím, Good Day Records 2010, celkový čas: 79:05

„...Petr Kůs a Fámy a také Nová Sekce vydali alba  se standardním bluegrassem se všemi jeho stokrát popsanými ctnostmi i nectnostmi. Nová sekce je o kousíček dravější, o trošku více modernější a experimentující, ale ani tak nepřekročila hranice, vymezené slovem standardní. Petr Kůs začíná díky své píli a všestrannosti (v rámci žánru) patřit ke klasikům a vzorům a to je dobře....“ Takto jsem ve zkratce zdůvodnil svá hodnocení uvedených dvou alb v Deskách na burze v zářijovém vydání tohoto časopisu. A nyní mě připadla úloha toto hodnocení rozvést. Náhoda tomu chtěla, že se tyto dvě desky dostaly do jedné várky a lze je tedy celkem přirozeně srovnávat, protože i rámci bluegrassu jsou v jedné, a to tradicionalistické kategorii.  Stejně ale není mnoho desek, které jsem poslouchal tolikrát opakovaně, než jsem usedl ke klávesnici, jako tyto dvě. A to, na rozdíl od pověstí, které o mě kolují, mám tradiční bluegrass subjektivně rád. Přesto úkol popsat, charakterizovat a hlavně odlišit tyto dvě desky jsem odkládal až do nejzazšího termínu uzávěrky. No a pak jsem se přistihl, že mi ani tak nezní v uších melodie z desek, jako spíš texty. A právě texty jsou klíčem k tomu, jak alba uchopit, pochopit a rozlišit a oblíbit si je, či neoblíbit. Z hudebního hlediska totiž na obou deskách najdeme precizní bluegrass, v případě Fám spíše komornějšího, trochu do sebe obráceného charakteru, v případě Nové sekce naopak více otevřeného k posluchačům, vkusně a přiměřeně agresivního, dalo by se říci i modernějšího, v rámci uvedené stylové škatulky, pochopitelně. I z hlediska stavby a instrumentace skladeb obě desky plynou podle jednotného vzoru, v bluegrassu obvyklého a akceptovaného jako znak žánru (mimochodem,  kdybyste dostali dvě takto stejné popové desky, odvrhli byste je hodně daleko, a tolik bodů by zdaleka nezískaly – ukázka relativity hodnocení v souvislostech nejen žánrů). Dokonce i stopáže jsou skoro nachlup: 39,12, resp. 40,24, Fámy mají na CD o jednu skladbu víc. To, čím se obě desky liší, jsou tedy už zmíněné texty. Petr Kůs si textoval (a až na jednu výjimku i skládal)  kompletně sám a měl možnost tak na 13 jednotlivých písních  vyjádřit a předat své poselství – a to poselství se v případě toto desky dotýká spíše obecnějších, mírně filosofických pohledů na život, jeho smysl a směr. V textech Petra Kůse najdeme řadu poetických či básnických obratů, často skrývajících jinotaje, nebo alespoň umožňující posluchači ty jinotaje a obrazy či alegorie hledat a domýšlet si je. Škoda, že vydavatel nebo skupina šetřili a k CD nepřidali booklet s texty, bylo by to příjemné počtení. Namátkou jen pár názvů: Tam kde končí modrá pláň, Kde anděl byl, Poslední soud, Hořkej díl, Vteřiny, Už se blíží svítání nebo asi nejsilnější, desku uzavírající titulní píseň – Řeka Shenandoah. I Nová Sekce měla jednoho textaře ( i autora hudby): Tomáše Tichého, ale ten své texty pojal spíše jako osobní výpověď o duševních stavech a pocitech člověka, prožívajícího intenzivně aktuální mezilidské vztahy, radosti i starosti. Zatímco u Petra Kůse se budete zamýšlet nad životem jako celkem, Nová Sekce, resp. Tomáš Tichý vás svými texty vtáhne do každodenních situací a prožitků a poznáte, že nejen ty vzdálené horizonty, ale i „přízemní“ cíle a pocity (žít a přežít, mít někoho, vyjít s ním, nemít něco či někoho nebo  se toho zbavit, závidět nebo naopak ze srdce přát)  jsou pro život stejně důležité. I tady pohovoří názvy: O tom sním, Než tohle všechno (asi nejsilnější píseň desky, určitě si jí zapamatujete hned napoprvé), Tak hádej, Prosím stůj, Chci být jen tvůj, Zkrátka je to tak, Irishman.  Mohl bych tedy desky vlastně představit i jako sólové desky obou (takřka) výhradních autorů s doprovodnými kapelami. Ale to by bylo příliš zjednodušující, všichni členové obou skupin na obou deskách mají své nezastupitelné místo. Na druhou stranu si dovedu představit, že by se vzájemně různě promíchali a síla písní, obsažená v jejich textech by asi nezeslábla. Znáte, to, tu hádanku o konstantním počtu bluegrassových muzikantů na vytvoření libovolného počtu bluegrassových kapel...

Miloš Keller
Folk 12/2010

HOME