“Jsme rádi, že patříte mezi příznivce této hudby, protože díky vám vzniklo naše první CD,” tvrdí Lenka Menšíková, jedna ze tří zpěvaček jihočeské Exfanty, v bookletu recenzovaného alba. A má pravdu. Nebýt příznivců vokální hudby, nebyla by Exfanta v roce 2002 získala posluchačského Krtečka na festivalu Zahrada a Honza Friedl by jí možná nebyl nabídl nahrávání desky zdarma ve svém studiu ve Vyšším Brodě. Mimochodem právě Honzovi a také dramaturgovi Zahrady Juppovi skupina na obalu desky jmenovitě děkuje.

Repertoár Exfanty se skládá především ze dvou typů vícehlasých skladeb – z černošských spirituálů a z renesančních písní. Na albu najdete obojí. Ovšem spirituály nejen převažují, ale také celou nahrávku rámují – šest jich najdete na začátku, čtyři na konci, zatímco čtyři renesanční skladby kapela zařadila doprostřed. Chápu to tak, že posluchačsky vděčnější spirituály mají publikum k poslechu alba přilákat a nahrávka jimi současně i graduje. Exkurz po renesanční hudbě je méně koncepční a vlastně jen letmý – duchovní tematiku zastupuje například kratičká Deo dicamus, zatímco světské zpěvy jsou reprezentovány francouzskou pijáckou legráckou Suivons s roztomilým vícehlasým “glu glu glu”. Být dramaturgem alba, dám tuto skladbičku na závěr jako bonus.

Co se týče spirituálů obecně, je samozřejmě s čím srovnávat, protože tomuto žánru se (nejen) u nás věnuje spousta vokálních souborů se Spirituál kvintetem v čele. Přiznám se, že se slohovou prací na téma “Čím je podání Exfanty originální” bych měl problém. Jednodušší je jít píseň po písni a porovnávat. Tak třeba Soon Ah Will Be mám v uchu v nepřekonatelném svižném provedení amerického souboru Acappella. Verze Exfanty mě překvapila pomalým úvodem, zpívaným brumendo. Až po chvíli začne vlastní sloka už v přiměřeně rychlém tempu. Dívčí sólo je příjemné na poslech, snad mi jen trochu vadí zkracované samohlásky (meet vyslovené jako “mit”, krátké “dži-” u Jesus apod.). Když jsme u výslovnosti, v Gwine To Ride Up by si kapela měla ujasnit, zda dá přednost americké variantě s výraznějším “r” (“mórnin”) nebo spíše variantě britské (“mónin”).

V deseti zařazených spirituálech Exfanta nabízí svým posluchačům několik různých poloh. Vedle zmíněných svižných kousků zde najdeme písně pomalejší, většinou méně výrazné (Gwine To Ride Up), a samozřejmě i variantu na pomezí mezi těmito dvěma extrémy (Sinner You Know). Nejsem bohužel schopný rozlišit, který z členů kapely co zpívá. Kapela v bookletu sóla u jednotlivých písní nerozepsala a ani v seznamu členů neuvádí, kdo zpívá alt, kdo soprán atd. Příjemněji mým uším působí dívčí část souboru, která má také na svědomí větší počet sól. Z těch nejzajímavějších doporučuji například pološeptaný úvod v Everybody nebo soulový závěr téže písně. Právě v této skladbě se nejlépe potvrzuje další věta ze sleeve-notu Lenky Menšíkové: “Baví nás objevovat možnosti lidského hlasu a jeho výrazu.”

Debut Exfanty je velmi slušný. Ankety o album roku sice dobývat nebude – přece jen je na něm relativně málo autorského vkladu, kapela používá mnohokrát zpracovaný materiál, a tím pádem nemůže být vždy originální. Z desky je však slyšet poctivé aranžérské a interpretační řemeslo a především radost ze společného zpívání. Ocenili to hlasující diváci Zahrady 2002, ocenil to majitel nahrávacího studia a sponzor kapely Honza Friedl, oceňuji to i já.

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)

HOME