Bajka o hoře, Mohamedovi a ponožkách v sandálech

Esence: Folk You!, vlastní náklad 2010, celkový čas 20:55

Není zvykem uvádět na stránkách našeho časopisu velké recenze hudebních nosičů délky maxisinglu. Folk You! od skupiny Esence svým rozsahem víc než maxisingl (či minialbum) není – pět písní a necelých 21 minut jsou na regulérní album samozřejmě málo. Navíc nejde o nahrávku, která by aspirovala na tituly jako deska roku (objev roku možná pro někoho ano). Přesto si šestičlenná kapela naši pozornost zaslouží. Ve starém sporu mezi horou a Mohamedem totiž dokazuje, že nemusí chodit jen jeden ke druhému, ale že se kopec s prorokem mohou přiblížit jeden druhému navzájem – postupně, drobnými krůčky…  Esence si dříve říkala SNC a ještě předtím S’N’C a hrála rock. V rádiu mám jedno její starší demo, které mě zaujalo tak málo, že jsem z něj pustil jednu jedinou píseň a to ještě kolem třetí hodiny v noci. V tehdejším FOLK & COUNTRY se o ní nepsalo, protože nebyl důvod. Zato v Rock & popu se recenze na její demonahrávky objevovaly poměrně často: v letech 2001–2007 jsem napočítal sedm výskytů, tedy průměrně jednu zmínku ročně. A co že konkurenční měsíčník o S’N’C psal? „Šli vždy k melodickým písničkám, snadno zapamatovatelným čitelným, přitom sdělením co možná nejhlubším,“ vrstvil v roce 2004 adjektiva Jaroslav Šlukák a dodal: „Neposílají žádné filozofické novopravdy, spíše pracují s ohebností jazyka a jeho schopností přizpůsobit se i v těch nejsložitějších oblastech.“ Petr Korál kapelu v roce 2006 nazývá „jemnými rockery“ a přirovnává ji k „dávnému počínání Marsyas“. A v roce 2007 – to už si kapela říkala Esence – ji recenzenti vymezují jako „někde mezi Divokým Billem a Vladimírem Mišíkem“ a všímají si textů „plných jinotajů a symbolik“.   Jak šel čas, náš časopis se čím dál více přibližoval okolním žánrům (nejen jazzu, blues nebo world music, ale pochopitelně i kvalitnímu rocku) a současně Esence postupně měnila svůj zvuk na akustický, folkrockový. Mohamed a hora se k sobě tedy přiblížili, což bylo zpečetěno úspěšnou účastí skupiny v Konkursu Zahrady 2010 a postupem na Zahradu do Náměště na Hané. A také – v neposlední řadě – ziskem Autorské Porty. V téže době kapela natočila svou novou nahrávku, zmíněné pětipísňové EP Folk You!, které jednak vydala vlastním nákladem na CD, jednak je kapela vystavila na internet k bezplatnému stažení se slovy: „Hudba pro nás byla vždy především koníčkem. Přijde nám proto samozřejmé, že svoje písničky nabízíme ke stažení zdarma.“ Sympatický a v době, kdy se v nové hudbě člověk téměř topí, naprosto pochopitelný krok. Jen takto mohou nové tváře přežít – a Esence je, přes mnohaleté snažení na rockové scéně, pro většinu potenciálních fanoušků stále nováčkem.  Při poslechu Folk You! jsem měl tendenci Esenci k někomu přirovnávat. Vedle už zmíněných Marsyas, Divokého Billa nebo ETC… mě napadala jména jako Zoo, Chinaski, Bílá nemoc či akustické písně Wanastových vjecý. To vše samozřejmě s rezervou a bez toho, že bych chtěl kapelu nařknout z plagiátorství. Nikoho z uvedených nekopíruje, pouze tu a tam způsobem zpěvu, výstavbou doprovodu, frázováním nebo poetikou textů někoho připomene.  Důležité je, že písně jsou solidně napsané a výborně zahrané. Občasné textové banality (Klonovaná, Časová pásma) Esence vyvažuje svěžími aranžemi (mj. housle a mandolína). A pokud se na začátku písně zdá, že ji zpěvák nedokáže pořádně prožít (Víno), konec téže skladby nás přesvědčí o opaku. Na svou rockerskou minulost pánové občas upozorní frázováním a slovníkem (cigáro a kocovina se k jejich hudbě hodí rozhodně víc než šiška nebo kemp za tratí). O tom, že si nevystačí s obvyklými rockovými klišé, nás však přesvědčí nejpozději v poslední písni s názvem Módní policie. Ta mě nejen pobavila, ale především potěšila, protože mi mluví ze srdce. A tak poslouchám „Všechno, co na sebe vezmete, bude použito proti vám“ a říkám si: Kdybych v létě nosil sandály, určitě bych si do nich bral ponožky, abych popudil „hlídače vkusu“. – A Esence? Opravdu příjemný objev, i když až napodruhé.