Nezávadné
potravinyBratři Ebenové – Chlebíčky, Sony BMG, 2008,
celkový čas 43:56
Čtvrtá řadovka Bratří Ebenu Chlebíčky se
stala suverénně nejprodávanějším albem letošního léta na domácím trhu. Tento
úspěch, zdá se, překvapil i samotné interprety, pro které je rodinné
muzicírování spíš vedlejším poměrem a příležitostnou relaxací. Komerční
úspěch ovšem nemusí nutně znamenat i kvalitu. Jaké tedy Chlebíčky
jsou? Asi spíš popové než folkové. Pro pop music je základní myšlenkou
přinést to, co lidi v zásadě očekávají, co je pohladí, potěší. Tvůrčí
přetlak se vybíjí v hledání ozvláštňujících detailů. Folk by měl být spíš o
vnitřním sváru, o vyjádření názorů, padni komu padni, a ať se líbí, nebo ne.
Proto bude mít zřejmě menší posluchačské zázemí, ale své posluchače osloví
hlouběji. Na druhé straně nemám pocit, že u Ebenů by to bylo v rozporu. Lidé
kapelu vnímají pochopitelně především přes Marka, který se svým
moderátorským mistrovstvím vypracoval ne v celebritu, ale v osobnost v tom
nejlepším slova smyslu. Předpokládá se o něm, že nemluví sprostě, v tomto
smyslu použití slova ksicht na desce je asi tak tolerovatelné maximum.
Předpokládá se i to, že vládne jemným humorem s ironickým a sebeironickým
nádechem, což album dotvrzuje. A konečně se očekává, že lecjaké téma využije
k nějaké zobecňující glose, posouvající se k nějakému překvapivému
nahlédnutí našich soukromých i společenských životů. A ani v tom nezůstal na
desce nic zásadního dlužen. Po hudební stránce se od Malých písní do
tmy rozdělení nástrojů v kapele trochu posunulo. Davidovi zůstaly
dechy – klarinet a saxofony, Kryštof k akustickému piánu přidal elektrické
Rhodes, klávesy i hammondky. A velmi často hraje druhý dechový nástroj. Ale
především Marek takřka opustil kytaru (je jen jednou na celém albu), jednou
hraje na banjo a občas na klávesové nástroje. Bratrské trio doplňují pánové
z ETC Pavel Skála (kytary) a Jiří Veselý (baskytara, akordeon), výtečný
kontrabasista Jaromír Honzák a decentní bicí Jiřího Zelenky. V písničce
Houston si duet s Markem vystřihne exkolegyně z Ypsilonky Jaroslava
Kretschmerová. I když Marek už se divadlem nezabývá, přijde mi, že mnoho
písní alba má jakýsi divadelní nátisk, především výrazem zpěvu, ale i
lecčíms v aranžmá. Nejvíc mne pobavila písnička Houston, kterou jsem zařadil
do rubriky Písničkový tip. Textařsky potěší hra s více významy slova,
s volným tokem asociací a autorův bohatý slovník, umožňující najít občas
překvapivé slovo. Zmínil-li jsem myšlenkové přesahy mezi tématy, pak titulní
Chlebíčky jsou nejen nostalgickým ohlédnutím za naší minulostí a
postesknutím nad tím, že ani nikdo z nás nemládne, zato okoráváme všichni,
ale i jakýmsi smířením s tím, že oblohy našich životů jsou velmi různorodé
(žili jsme svobodně a taky nesvobodně). Následná Zprava dobrý nás
přesune ze silničního provozu až do parlamentní sněmovny. Ironicky
velikášský je Pomník, dloubnutím do módy folklór-rockových úprav pak
Folklóreček. K jemně sebeironickým bilancím patří XL (inu,
tloustneme), ale především jí předcházející Někdo klepe. Houpám se
je vlastně variací na Tichou domácnost z druhého alba. Spokojený muž
necítí potřebu znovu vyznávat lásku, vše je přece tak jasné. A tak se
idylicky houpá v křesle a možná se už schyluje k dramatu. Hezký a symbolický
je závěrečný příběh s tajemstvím Poslední valčík. Slibuje-li v něm
Marek Nashledanou, musím říci, že i když Ebeni už dávno nejsou zjevením
přinášejícím něco nového, ale spíš klasiky, kultivujícími dosažené, docela
se na další setkání s tvorbou kapely těším. Deska byla z části nahrána
u Viktorina ve Zlíně a z části u Jakla v Sono Records. Je výtvarně celistvě
upravena (Karel Haoun a spol.) – od fotky bratří v prodavačském stejnokroji
z chlebíčkárny, přes umělecké aranže chlebíčků s pitoreskní oblohou (třeba
ciferník nebo zubní pasty) až po minutáž napsanou do oválků jako cena.
Čitelné texty jsou samozřejmostí.
Jiří moravský Brabec
Folk & Country 11/2008